Tears the World Can't See
Obsahy(1)
O třech kumpánech, okurčičkách a povedeném manželství... Klasickou Čechovovu komediální miniaturu Slzy, které svět nevidí natočil v roce 1962 pro pražské televizní studio režisér Martin Frič s Janem Werichem, Jiřinou Šejbalovou, Vlastimilem Brodským a Jiřím Sovákem a patří k opravdovým skvostům české televizní tvorby. Tři kamarádi z mokré čtvrti se vracejí z hospůdky řádně nachmeleni a rozhodnou se pokračovat ve flámování u jednoho z nich doma, protože on má hodnou ženušku, která to pochopí a pěkně je uhostí. Realita je však poněkud jiná... (Česká televize)
(viac)Recenzie (55)
"A můžeme křičet a můžeme zpívat. Mášenka je vzhůru. Ale rozespalá. Jeje, ta je rozespalá. Znáte ženy, ne?" - "Rozespalý? Ty já hlavně." Tahle herecká etuda na opilecké téma by mě asi normálně moc nebavila. Ale jednak je to dílko od klasika (A.P. Čechov) a pak pánské herecké trio v čele s Janem Werichem je zde vskutku skvostné. Libo ještě "okurečku"? Jiřina Šejbalová Vám ji ráda nabídne... ()
Koncert troch hereckých géniov na malom priestore a v relatívne kratučkej minutáži. Scénka ako zo života, keď trojica pod vplyvom alkoholu zavíta do obydlia jedného z nich a začína sa boj o povesť dobrého hostiteľa. Manželovo zdôvodňovanie svojho sebaobetovanie v prospech rodiny a manželkina nechuť ísť otvoriť komoru a uvítať “spoločensky unavených“ hostí patrí medzi veľmi vtipné a zároveň veľmi vypovedajúce o ľudskej povahe. Zaujímavé zrovnanie mi prichádza na um v stvárnení napitého človeka Werichom a Polívkom a treba povedať, že i opilosť može byť stvárnená bez oplzlostí a vulgárneho slovníka, ale pravdepodobne väčšina namietne, že sa jedná o inú dobu. Čerešničkou na torte je záverečné veľmi milé nedorozumenie, na ktoré si všetci pripijú. ()
Mnozí filmoví tvůrci vyprávějí ve svých filmech o problematice manželských vztahů a rozdílech mezi mužským a ženským vnímáním světa celý večer. Martinu Fričovi (potažmo A.P. Čechovovi) k tomu stačilo pouhých 20 minut a přesto řekl vše podstatné, navíc okořeněné lehkým humorem, nádechem smutku (nikoli patosem) a čtveřicí postav, ve kterých kvarteto vynikajících herců naplno uplatnilo svůj herecký potenciál. 95%. ()
To je ale lahůdka, přímo okurčička nasolená. Jen 20 minut stopáže, něco málo laciné výpravy. Zdálo by se, že pro velikána formátu M. Friče zanedbatelná záležitost. Ale co na této zanedbatelné ploše dokázal (za pomoci zářivého čtyřhvězdí českého herectva) vytvořit je neuveřitelné. Zvládnul by něco podobného nějaký dnešní tvůrce? ()
Tady je krásně vidět, že všichni herci byli především divadelníci, takže první záběr, kdy se Werich, Sovák a Brodský v hodně opojné náladě vrací v noci z hospody a před domem jednoho z nich se domlouvají, že k němu skočí ještě na skleničku a na něco k snědku, tak je vše točeno snad v pětiminutovém záběru bez jediného střihu. Všichni herci měli svoje dialogy perfektně naučené a je opravdu radost sledovat jejich herecké umění. Když se k nim potom v bytě přidá ještě Jiřina Šejbalová, dílo dokonalého herectví je dokonáno. Čechova naši režiséři točit uměli a když se režie ujal ostřílený frajer Martin Frič, není absolutně co vytknout. Parádní Čechovův humor, vytříbené charaktery, geniální herci. A pití, pití a zase pití. Skvost naší televizní tvorby šedesátých let!!! ()
Reklama