Derek

Derek je zvláštní. Je ovšem natolik zvláštní, až je setsakramentsky dobrej. Kdo si k němu cestu najít nechce, ten si jí nenajde a po prvním dílu se na to vyprdne. Kdo ale chce, tomu se odmění. Donutí vás někdy přemýšlet nad problémy, se kterými jste si doteď hlavu nelámali. Nebo alespoň u mě to tak bylo. A to mě baví. (28.07.2014)

„Povím vám, proč tu jsem. Protože jsem jako spermie vyhrál závod k vajíčku. Proto tu jsem, o tom život je, takto to funguje. Jako spermie jsem vyhrál závod k vajíčku. A to byla poslední věc, kterou jsem vyhrál.“ Dereka doporučuju spíše těm, kteří už mají s Rickym nějakou tu seriálovou zkušenost (=jsou zvyklí na jeho humor), avšak i ti asi budou trochu zaskočeni. Derek je tragikomedií, avšak dost zvláštní. Gervais to risknul a divákům nachystal odvážný mix dojemných, vážných, a na druhé straně humorných a satirických scén, a to tak, že se téměř pořád pohybuje na tenké hranici (za níž číhá citové vydírání, přílišný sentiment a vulgární humor), a přitom ji (alespoň po většinou) nepřekračuje. Navíc si ke svému „doku-stylu“ (a pohledům do kamery) troufl přidat ještě jednu přísadu. Ricky zde moralizuje, resp. dává důraz na ty správné hodnoty (pozor, bez uvozovek!), avšak dělá to tak, že mu to (i když jistě ne každý) divák bere, a to kvůli specifickému prostředí, a z něho vyplývajícím postavám. Tady je na místě zmínit především titulního Dereka (Ricky byl v jeho roli neuvěřitelný!), cynického Dougieho a pak problematického Keva, někdy hodně vtipného (zničující přirovnání typu „Jako bezsrstý zívající krtek.“), jindy skoro vůbec. A právě poslední jmenovaný (a jeho zpověď) naznačí budoucí směr seriálu. Druhá řada totiž pokračuje výrazným trendem „zvážňování“ (což jistě leckoho odradí), ovšem člověk, který se „správně“ naladil už dřív (a nedělají mu tak problém scény podbarvené dojemnou hudbou), si ji může v klidu užít, navíc její závěr je dost dobře zvládnutý, což platí také o asi nejlepším Rickyho bonusovém dílu. Objektivně seriál na 5* nemá, ale za tu v pravdě průkopnickou odvahu poslední hvězdu přidám. „Ale i mimo školu se můžeš hodně naučit. Nikdy nejsi stará na to, aby ses něco naučila. Čteš?“ – „Ano.“ – „A co čteš?“ – „Twitter.“ (08.08.2015)

Ani ne tak zábavné, jak jsme zvyklí u Gervaise a jeho fiktivních dokumentů, ale hlavně dojímavé. Kdy se Ricky přeladil na tuhle vlnu? Těžko říct, ale funguje to! Žádný náznak sentimentu. Opět skvěle zahrané a napsané. Jen škoda, že tato série už tolik nedbá na ala dokumentární styl, což sice může v některých momentech pomoct, ale v celku si myslím, že to spíš zhazuje uvěřitelnost celého seriálu. (27.04.2014)

Hurá, konečne! Hlavný hrdina je síce tak trochu zhmotnenou predstavou Quasimoda, ale typ jednoduchého detsky naivného dobráka mi absolútne vyhovuje.Vlastne tu nie je nikto nezaujímavý a je radosť sledovať zdanlivo nezáživný dej, ktorý však baví i dojíma a je plný ľudskosti. Začínam veriť, že RG nie je len exhibicionista, ktorému nič nie je sväté, a ak ma aj balamutí, robí to dobre. (25.03.2013)

Humor už Gervais očividně nepotřebuje, protože já se za těch šest a půl epizod párkrát pousmál, ale ne nad rámec běžného dramatu s občasným cynickým vtípkem, který spíš podtrhává celkově depresivní, nebo melancholickou náladu. Dereka jsem se hodně bál, protože doposud vždy, když Gervais přecházel od cynismu k pozitivním emocím, měl tendenci maličko kýčařit. Nakonec jsem ale mile překvapený, přestože se v podstatě splnily moje nejhorší obavy a Derek je primárně sladkobolné existenciální vyprávění o tom, že se k sobě prostě máme chovat hezky, a pak nám bude dobře. Nedůsledná pseudodokumentární stylizace zde ještě víc posouvá diváka do polohy bezcitného voyera (ostatně zde z pohodlí obýváků nahlížíme do nejdepresivnějšího možného prostředí v západním světě - do domova důchodců), což je rozhodně zajímavé. Tvrdý a přímý je Gervais stále stejně, což prospívá, přestože fanoušci předchozích britcomů mohou být zklamaní. Nejblíž to totiž má z Rickyho dosavadní tvorby k Cemetery Junction. (25.12.2013)