Hry o život: Drozdajka 1

Kdy se stalo, že hloupé filmy naprosto přestaly chtít být zábavné? Kdy se nám to takhle vymklo z rukou? Děje je v tomhle dílu Hunger Games sotva na desetiminutový prolog, hlavní hrdinka v důsledku svou "pasivní aktivitou" nevysílá jiné signály než Bella ze Stmívání a primitivní kritika médií a jakési legračně přetažené megatotality se za tři filmy a šest hodin neposunula ani o píď od premisy. Když vám po hodině sledování dojde, že ten film prostě nezačne a bude jen převážnělou a vtipně povrchní hromadou špatně napsaných slov, je to problém. (20.11.2014)

Jeden z problémů každé revoluce je, že o ni tvrdí, že dotyčná revoluce není revoluce. Je označována za rebelii, vzpouru, puč, popřípadě za kontrarevoluci. Když však zazní píseň Katniss Everdeen: "Are you, are you. Coming to the tree. Where they strung up a man they say who murdered three. Strange things did happen here. No stranger would it be. If we met at midnight in the hanging tree. Are you, are you. Coming to the tree. Where the dead man called out for his love to flee. Strange things did happen here. No stranger would it be. If we met at midnight in the hanging tree. Are you, are you. Coming to the tree. Where I told you to run so we'd both be free.Strange things did happen here. No stranger would it be. If we met at midnight in the hanging tree. Are you, are you. Coming to the tree. Wear a necklace of hope (rope), side by side with me. Strange things did happen here. No stranger would it be. If we met at midnight in the hanging tree. Are you, are you. Coming to the tree." Či jiná jako například Marseillaisa nebo Internacionála nebo Horst Wessel lied nebo Ktož jsú boží bojovníci, tak se tyrani i netyrani začínají být nervozní. Každá revoluce (revoluce, vzpoura, puč, kontrarevoluce) potřebuje svoji propagandu na kterou tyrani i netyrani, kteří proti ní stojí musí reagovat. Na závěr, je možné aby prezident Corelian Snow byl potomkem či příbuzným M. Snowa (Útěk z MS-1) či Aldouse Snowa (Kopačky, Dostaň ho tam). (17.12.2014)

„Order shall be restored.“ Předposlední díl Hunger Games možná nepředstavuje nejelegantnější ukázku hollywoodského vyprávění – celý film je nakonec nenaplněným příslibem něčeho ohromného –, ale v rovině mediální sebereflexe nabízí dost podnětů, abyste měli nad čím přemýšlet ještě mnoho dnů po zhlédnutí. Nočními můrami stíhaná Katniss nezískává vnitřní klid nalezením spřízněné duše a aktivním převzetím kontroly nad situací, ale akceptováním mediální role, která pro ni byla vytvořena. Pomocí šatů, počítačových efektů a bojovných replik se mění v účinný nástroj revoluce, v aktérku uměle zkonstruované reality, kterou sama postupně přestává vnímat jako něco cizorodého, oddělného od skutečného světa. Postupně se svou rolí přijímá i slovník svých stvořitelů a své chování uzpůsobuje (všudy)přítomné kameře a zájmům revoluce („Tady netoč. Nemůžu jim pomoct“). Ze situací, v nichž se trpně ocitá a z toho, jak se k ní vztahují ostatní postavy (i za její přítomnosti o ní mluví ve třetí osobě, starají se primárně o to, aby dobře působila na propagačních videích), je zřejmá její pozice pouhého symbolického objektu. Na city hrající příběh je uzpůsobován jejím spontánním rozhodnutím, což ji v podstatě znemožňuje vystoupit z příběhu. Neuvědomuje si přitom, že její osud zrcadlí osud Peety, že se sama stala kočkou tupě nahánějící světlo (možná zbytečně nápadná metafora, ale zároveň dost jasná indicie, že je chybou přistupovat k filmu jako ke klasické žánrovce). Vyrábění rebelky a prodávání revoluce se přitom děje paralelně na dvou úrovních (vnětextové a mimotextové) a film nám „jakože“ dává nahlédnout do zákulisí vlastního vzniku. Po strhující akční scéně v jinak nezvykle nespektakulárním, pomalém a znepokojivě ztišeném filmu jsou tytéž záběry útoku na rebelskou nemocnici přesazeny do kontextu propagandistického „týdeníků“, který by měl manipulovat davy, stejně jako jsme se před chvíli nechali zmanipulovat (strhnout spektáklem) my. Kamera Katniss „reportážně“ pronásleduje i ve scénách, kdy v diegetickém prostoru nikým natáčena není. Splývání stylu snímání vede k dalšímu setření hranice mezi propagandou pro obyvatele Panemu a pro nás. Zakončení filmu varujícího před zaměňováním autentického a uměle vyrobeného televizním přenosem, který má zakrýt, k čemu mezitím dochází ve skutečnosti, pak můžete vnímat jako vrcholný akt neupřímnosti průmyslu postaveného právě na podobném překrývání reality, nebo jej přijmout jako důmyslnou rebelii v mezích možností velkostudiového hollywoodského vyprávění. Žádnou rebelii by si tvůrci ovšem nemohli dovolit, kdyby nešlo o adaptaci bestselleru těžícího právě z poptávky po příbězích vzdoru proti starému řádu, jehož mnohasetmilionové tržby jsou dopředu zaručené. 80% Zajímavé komentáře: kiddo, Morien, Messiአ(27.11.2015)

Tak konečně jsem schrastil odpovídající R.I.P (milovníci1080000000p prominou) v kině bych totiž hladový hry a Hobita fakt neriskoval a pustil jsem se do tohoto veledíla. No co na to říct fanoušek týhle série se ze mě nestane a to i přesto, že jsem letos viděl pár filmů z new age generací který mi překvapivě sedli (Labyrint, Divergence) nicméně po naprosto katastrofální dvojce je tenhle díl trochu přijatelnější. Akorát to rozdělení na 2 díly mi přijde jako debilita. No ještě, že to nežeru a nemusím se třást co přijde za rok, ale kouknu se jak to dopadne.35% (21.12.2014)

// ...a jsme zpátky u ubrečené Katniss, otravného trojúhelníku zla, tedy - lásky, pardon, a nudné vaty okolo. Super. Počas filmu jsem přemýšlel, jaký má vlastně tahle sága smysl - co chce říct, o čem je, a co z ní může vyplynout, a bohužel jsem nenašel odpověď k ani jedné z těch otázek. Takže jinak - za ucházejících pět minut akce a P. S. Hoffmana dávám dvě hvězdičky, a ten zbytek? Když nezajímá nikoho z tvůrců, nezajímá ani mě. (07.03.2015)