Hry o život: Drozdajka 1

Na třetí díl Hunger Games jsem se chystal s respektem. Trošku jsem se ho dokonce i bál. Jednička měla nápad, který mě bavil. Tedy boj v aréně. Dvojka pak měla kombinaci jak arény, tak politikaření, což už mě tak nenadchlo. Trojka mi tedy po skončení druhého dílu dala jasně najevo, že bude čistá politika a válka, čehož jsem se hodně bál. Nakonec to ale zase tak strašné nebylo. Politikaření bylo, ale dalo se to snést. Často to zachraňovala celá řada akčních scén, které byly parádní a hlavně pak herci, kteří si tento díl vysloveně vychutnávali. Především pak Moorová s Hoffmannem, na jejichž role rozhodně jen tak nezapomenu. Dokonce se přiznávám, že i když měl tenhle díl hodně much, na závěr se dokonce i docela těším. (22.06.2015)

Není to chytřejší než předchozí části, jen ukecanější. Není to ani zábavné. Příběh se vytratil, budování vztahu Kattnis a Peety, které drželo nad vodou první a druhý díl, je upozaděné. Fanouškem světa Panemu jsem nikdy nebyl a tady se už vážně nemám o co opřít. Celkový dojem: 25 %. Přijde mi, že celá série mentálně odpovídá světu 12-16letých teenagerů a je otázkou, jestli jim tahle natahovaná vata může vyhovovat... (31.01.2022)

"Fire is catching and if we burn, you burn with us!" Tak prvně bych chtěla říct, že nejsem příznivce rozdělování posledních knížek na dva filmy (z různých důvodů, jeden z nich je to, že poslední knížky jsou většinou dost příšerné a člověk to chce mít rychle za sebou). Tady jsem sice byla ráda, že se mi o rok prodlouží čekání na závěrečnou část filmu, ale moc nadšená jsem z toho nebyla. Po shlédnutí filmu o všem musím říct, že opak je pravdou. Nedokážu si představit, že by z tohohle někdo měl udělat jen jeden film. Film má přes dvě hodiny a člověk se prostě nenudí. Pár scén je tam přidaných, ale jinak naprosto bezchybně zfilmované a navíc zcela věrné knize (i když jim neodpustím, že vynechali 'Well, don't expect us to be too impressed. We just saw Finnick Odair in his underwear." a “She crept up on me.”. doufám, že to bude alespoň ve vystřižených scénách). Jsem hrozně ráda za to, že se rozhodli víc do děje zapojit Effie, protože Elizabeth Banks je úžasná a její scény byly zcela nejlepší. Ač jsem měla nějaké výhrady vůči nově obsazeným hercům, tak mi nakonec nikdo nevadil. Jennifer Lawrence opět odvádí naprosto skvělý herecký výkon (proč dostala Oscara za něco jiného, než za Katniss mi navždycky bude záhadou) a Josh Hutcherson taky konečně dostal šanci si "pořádně zahrát". Bývala bych ráda viděla víc Finnicka a Johanny, ale alespoň ten Gale měl konečně víc prostoru. Co se týče utnutí filmu, tak jsem čekala, že to utnou pět minut předtím, než to skutečně utnuli. Byla to docela škoda, protože by to byl naprosto parádní cliffhanger. Co musím dále vyzdvihnout je písnička "The Hanging Tree", která byla jedním slovem perfektní. Jennifer to zazpívala dobře a když se ostatní přidali, tak se mi z toho až udělala husí kůže. V podstatě mám jen jednu stížnost a to je to, jak natočili Finnickův příběh. Celkem jsem se "těšila" jenže to bylo udělané tak zmateně, že jsem ho ke konci dokonce už vůbec nevnímala a myslím, že jsem nebyla jediná. Jinak ale nemám co vytknout, takhle se točí filmy podle knižní předlohy, 5* a proměna Mockingjay loga na konci je stejně dechberoucí jako u druhého dílu. (22.11.2014)

„Order shall be restored.“ Předposlední díl Hunger Games možná nepředstavuje nejelegantnější ukázku hollywoodského vyprávění – celý film je nakonec nenaplněným příslibem něčeho ohromného –, ale v rovině mediální sebereflexe nabízí dost podnětů, abyste měli nad čím přemýšlet ještě mnoho dnů po zhlédnutí. Nočními můrami stíhaná Katniss nezískává vnitřní klid nalezením spřízněné duše a aktivním převzetím kontroly nad situací, ale akceptováním mediální role, která pro ni byla vytvořena. Pomocí šatů, počítačových efektů a bojovných replik se mění v účinný nástroj revoluce, v aktérku uměle zkonstruované reality, kterou sama postupně přestává vnímat jako něco cizorodého, oddělného od skutečného světa. Postupně se svou rolí přijímá i slovník svých stvořitelů a své chování uzpůsobuje (všudy)přítomné kameře a zájmům revoluce („Tady netoč. Nemůžu jim pomoct“). Ze situací, v nichž se trpně ocitá a z toho, jak se k ní vztahují ostatní postavy (i za její přítomnosti o ní mluví ve třetí osobě, starají se primárně o to, aby dobře působila na propagačních videích), je zřejmá její pozice pouhého symbolického objektu. Na city hrající příběh je uzpůsobován jejím spontánním rozhodnutím, což ji v podstatě znemožňuje vystoupit z příběhu. Neuvědomuje si přitom, že její osud zrcadlí osud Peety, že se sama stala kočkou tupě nahánějící světlo (možná zbytečně nápadná metafora, ale zároveň dost jasná indicie, že je chybou přistupovat k filmu jako ke klasické žánrovce). Vyrábění rebelky a prodávání revoluce se přitom děje paralelně na dvou úrovních (vnětextové a mimotextové) a film nám „jakože“ dává nahlédnout do zákulisí vlastního vzniku. Po strhující akční scéně v jinak nezvykle nespektakulárním, pomalém a znepokojivě ztišeném filmu jsou tytéž záběry útoku na rebelskou nemocnici přesazeny do kontextu propagandistického „týdeníků“, který by měl manipulovat davy, stejně jako jsme se před chvíli nechali zmanipulovat (strhnout spektáklem) my. Kamera Katniss „reportážně“ pronásleduje i ve scénách, kdy v diegetickém prostoru nikým natáčena není. Splývání stylu snímání vede k dalšímu setření hranice mezi propagandou pro obyvatele Panemu a pro nás. Zakončení filmu varujícího před zaměňováním autentického a uměle vyrobeného televizním přenosem, který má zakrýt, k čemu mezitím dochází ve skutečnosti, pak můžete vnímat jako vrcholný akt neupřímnosti průmyslu postaveného právě na podobném překrývání reality, nebo jej přijmout jako důmyslnou rebelii v mezích možností velkostudiového hollywoodského vyprávění. Žádnou rebelii by si tvůrci ovšem nemohli dovolit, kdyby nešlo o adaptaci bestselleru těžícího právě z poptávky po příbězích vzdoru proti starému řádu, jehož mnohasetmilionové tržby jsou dopředu zaručené. 80% Zajímavé komentáře: kiddo, Morien, Messiአ(27.11.2015)

"Všichni tě budou chtít políbit, zabít nebo být jako ty." Sledovat dvě hodiny televizního propagandistického souboje 13. kraje s Kapitolem je úžasným zážitkem pro silné povahy. Já jsem na to příliš slabý a navíc jsem naivně čekal, že se bude zběsile pálit lukem, takže jsem poněkud zklamaný. Nicméně za mimořádně vtipnou považuju skutečnost, že z dvanácti krajů je "logicky" nejodbojnějším ten třináctý. Nakonec stejně patrně šlo jen o to, zda neustále fňukající Reprodrozd zachrání kocoura a ačkoli tyto "zásadní" okamžiky nerad prozrazuju, tak se mu to povedlo. (07.07.2016)