Život Adéle

Je to dosť dobrá romantická dráma. Má celkom dobrý príbeh o dievčati, ktoré začína spoznávať samu seba, ale na rozdiel od svojich priateliek ju spoločnosť opačného pohlavia moc neuspokojuje a postupne si uvedomuje, že k dievčatám má bližšie. Čoskoro sa zoznamuje s temperamentným dievčaťom, ktoré má úplne odlišnú povahu, ale aj tak sa priťahujú, začne medzi nimi vášnivý vzťah a tak sa konečne cíti skutočne šťastná. Spracovanie sa mi páči, síce tu chýba nejaká výraznejšia zápletka, ale dlhší čas mi to vôbec neprekážalo, keďže aj tak sa tu je na čo pozerať. Samotné spoznávanie samej seba je tu výborne podané, rovnako aj vzťah medzi hlavnou hrdinkou a jej novou priateľkou, nájde sa tu viacero vydarených scén, napríklad večere u rodičov oboch dievčat, kde ma zaujal ten kontrast medzi nimi a oceňujem, že sa to dlhší čas odohráva v školskom prostredí, takže to má to správne čaro. V druhej polovici ma už síce tá chýbajúca výraznejšia zápletka trochu začala mrzieť, keďže už cítiť, že to nič výnimočné alebo odlišné neprinesie, navyše mi už viacero scén prišlo aj celkom nadbytočných, takže to už funguje skôr zo zotrvačnosti, ale aj tak som sa nenudil, stále sa na to pozerá dobre a bol som zvedavý, ako to s dievčatami dopadne. Čiastočným prekvapením sú aj erotické scény, je ich tu pomerne dosť a na pomery seriózneho filmu mi prišli až mimoriadne odvážne a dlhé a síce na mňa pôsobili dosť samoúčelne, keby tu neboli, tak by mi to ani trochu neprekážalo, ale zase mi ani nevadili. Herecké obsadenie je celkom slušné, hlavná hrdinka ma herecky až tak nepresvedčila, ale zase pre tento typ postavy sa to aj celkom hodilo a bavila ma, jej priateľka bola úplne bez problémov a okrem nich tu už vlastne nikto nemá až tak moc priestoru, skôr sa jedná o také epizódne postavy, ale ani tie nesklamú. S réžiou a technickou stránkou som nadmieru spokojný, príjemná vizuálna stránka, páčila sa mi atmosféra, oceňujem aj to realitické prevedenie, až na pár zanedbateľných detailov tu nemám problém. Síce som čakal ešte o trochu viac, keďže tie ohlasy z festivalov boli predsa len až príliš dobré, ale aj tak nemám dôvod hodnotiť horšie, dosť ma to bavilo, hlavne prvá polovica a tie tri hodiny mi prešli celkom rýchlo. 73% (28.01.2014)

Možná vůbec první film, který je pro mě pětihvězdičkový a přitom jsem si u něj dvakrát zívl a jednou zkontroloval čas. Způsob jakým si mladičká, sotva dvacetiletá herečka Adele Exarchopoulos, poradila s touhle epickou sondou do duše jedné dospívající holky, je zkrátka úchvatný. Kamera je 95% stopáže filmu přilepená na její tvář, která nám slouží jako brána do jejího vnitřního života - a Adele (herečka) nám jej svým mistrovstvím v minimalismu prodává za hubičku. Nechápu, jak se v závěrečných titulcích mohlo její jméno vyskytnout až po o něco slavnější Lée Seydoux - její Emma je sice také komplexně zahraná, charismatická a hluboká jako studně, ale oproti portrétu, který vedle ní předvedla její kolegyně hraje sotva vedlejší roli. No, zpět k filmu - dají se o něm rozhodně říct čtyři věci. Je dlouhý - a to i pro většinu těch, kterým se bude upřímně líbit. Je francouzský - čili hodně ukecaný, v tom dobrém slova smyslu. Je smyslný - a nemyslím tím jen živočišné, pro film a příběh zcela zásadní, až organické, sexuální scény, ale třeba i mnohé gastronomické rozkoše. A je úžasný. Tečka. 90% (27.11.2013)

Astenický film, který je možná až příliš sterilní a bez emocí. Některé pasáže jsou rapsodií svobody, některé intelektuálním manifestem, jiné šovinisticky kulturní a mnohé jsou jen prostě nudné. Ten vřící galimatyáš bych dokázala strávit, ale nazývání pornografických scén artem nepřekousnu. Mám ráda filmy, které se nemusí snižovat k explicitnímu vyjádření. Na filmu je krásné, když ponechá práci i divákově fantazii. (12.04.2014)

Hodně kontaktní film. Život Adele komplexně zachycujíce několik vývojových fází života dívky, která se mění v ženu. Kechiche by mohl ukázat jenom příčinu, následek a důsledek. Více ho ale zajímá proces, průběh samotné proměny, a jeho trvání. Délka je jedním z mnoha nástrojů, které režisér využívá ke zrušení bariéry mezi titulní hrdinkou a divákem. ___ Dobrých osmdesát procent dialogů (a tudíž i celého filmu) je řešeno detaily tváří. Tradičně vystavené dialogové scény nás neustále ubezpečují, že realita pokračuje mimo rám obrazu. Zde naopak vzniká dojem uzavřenosti do malého prostoru, víceméně vymezeného jenom těly herců. Ignorování okolního prostředí zesiluje sepětí s postavami, jejichž intimní zónou je limitováno, co uvidíme a uslyšíme. Oddálení kamery od figury na konci dialogu pak působí jako osvobozující vykročení z vnitřního vesmíru mezilidských vztahů do okolního světa. Svou roli také sehrává, zda je komunikace postav, jedno zda verbální či nonverbální (mezi kterou bychom mohli zařadit také sex), zprostředkována technikou záběru/protizáběru, anebo švenkováním kamery. Jakkoli náhodně působí, je forma neustále pod kontrolou režiséra, plně podřízena procesu tělesného a duševního sbližování a oddalování postav. ___ Ve více významech dochází k překročení hranice během erotických scén (láska a sex, skutečnost a předstírání), ze kterých každá má své opodstatnění (například ostrý kontrast momentu extrémní intimity s následující scénou rodinné oslavy narozenin, která vyžaduje mnohem více přetvářky). Explicitnost erotických scén vyvolává oprávněná podezření z voyerismu tyranského režiséra (kterého obě herečky označily za génia, s nímž však již vícekrát nechtějí spolupracovat), jejich nadstandardní délka je ale zároveň nejkrajnějším vyjádřením neochoty filmu při komunikaci s divákem cokoli předstírat. Ne náhodou Život Adele limity upřímnosti reprezentace (ať ve filmu nebo v jiných uměních) řeší také v dialozích, jež nikdy neupadnou do kavárenského blábolení, kterým by tvůrce pouze dokazoval svou intelektuální potenci. Odkazy, z těch filmových například Pabstova Pandořina skřínka, smysluplně doplňují hlavní motivy vyprávění a současně nám pomáhají pochopit postavy mimo vztahový rámec. ___ Neznám mnoho filmů, které by dokázaly jít takhle hluboko a s takovou fyzickou naléhavostí pod kůži hlavní postavy. Sousloví „být v cizí kůži“ bylo v mém případě naplněno s nebývalou intenzitou. Rád jsem po třech hodinách opět začal žít vlastní život, ale mé pouto s Adele se závěrečnými titulky rozhodně nezaniklo. 85% Zajímavé komentáře: JFL, Traffic, Havenohome, mcb (25.11.2013)

Filmový voyerismus budovaný rafinovanými prostředky. Ačkoliv poznáme Adele prakticky dokonale (a to psychicky i tělesně), nevcítíme se do ní. Divák je spíše zaujatým pozorovatelem. Zejména díky (možná až příliš) explicitním sexuálním scénám má film našlápnuto na kultovní status. Neskrývaná sexualita není hlavní devízou snímku, kterou je bezpochyby pečlivě konstruovaná realičnost. Tu podporuje specifické použití hudby. Ve filmu hraje pouze diegetická hudba (ať již živá nebo reprodukovaná), se kterou se autorsky pracuje. Často ji vnímáme dříve, než poznáme její zdroj (který není nikdy opomenut), místy se nelogicky mění její hlasitost. Zvláštní význam má hudební produkce pouličního muzikanta hrajícího na hang (zvláštní druh perkusí umožňující zahrát velkou škálu tónů na jednom nástroji). Skladba hraje ve dvou klíčových momentech filmu (možný spoiler): když Adele na přechodu poprvé střetne Emmu a posléze v samém závěru filmu snímku, kdy Adele odchází z vernisáže - tedy v okamžiku, kdy si uvědomí, že se musí posunout dál. V závěru je skladba nediegetická, čímž režisér porušil pečlivě budovaný koncept, což je jenom důkaz důležitosti této skladby pro celý film. (17.11.2013)