Roztomilý člověk

Další komedie, která měla za úkol rozveselit Čechy v temných dobách německé okupace. Tentokrát je hlavním hrdinou redaktor Viktor Bláha, který přemlouvá svého kolegu Jana Valteru, aby jej další den zastoupil v práci, protože musí jít na svatbu. Jeho největší zábavou je vymýšlet si různé historky, protože má bujnou fantazii a baví jej čeřit poklidnou hladinu života. Vždy někomu sdělí nějaké své "tajemství" a pak pobaveně sleduje, jak se to roznáší mezi lidmi. Vydává se tedy na svatbu svého bývalého spolužáka Ivana Molendy, který si bere krásnou blondýnu Karličku. Netuší ovšem, že na svatbu dorazí také její přítelkyně Polda, která má stejnou představivost, jako on. Lži se postupně začnou obracet proti němu. Vymyslí si třeba to, že Molenda je cirkusový artista a v noci trénuje na kruzích, které má zavěšené v ložnici. Vymýšlí si o sobě, že je známým německým skladatelem, čemuž zase příliš uvěří nevěstina matka. Také o sobě prohlásí, že je ženatý, a tak musí přivézt svou ženu...Jak si poradí v této složité situaci? Pomůže mu jeho spolubydlící, nebo mu to zavaří? A jak se do toho zaplete věčně opilý strejda Jaroslav Stárek? Nebylo to úplně špatné, na mě trochu stará škola, ale občas jsem se zasmál a Oldřich Nový v kombinaci s Natašou Gollovou tvořili naprosto úžasný herecký páreček lhářů. (04.04.2023)

řekne mi někdo, proč se už dnes takový filmy netočí? vím, že Oldřicha Novýho nikdo nenahradí a nikdo už dneska není ani zpola tak ztřeštěnej, jako Nataša Gollová, ale scénáristi přece nejsou až takový lemry, ne? když uměj vypotit blábol typu Nuda v Brně nebo zábavné komedie z normalizace, proč ne něco podobnýho tomuhle? je to hrozná škoda, že jim komouši neumožňovali moc hrát. na tomhle filmu je vidět, že to byla kardinální chyba. (04.12.2005)

Lež je jako sněhová koule. Čím déle se valí, tím je větší. Slavný Lutherův výrok by s přehledem mohl simulovat podtitul této brilantní veselohry. Mac Frič samozřejmě nemohl nezachytit rodící se fenomén populární dvojice Nový – Gollová, ale jak se říká, nic netrvá věčně. Rozhodující okamžik, v němž nastalo doslova detektivní pátrání po vhodném námětu pro oba oblíbené herce, nalezl kýžený cíl v takřka pozapomenuté povídce F. X. Svobody s příhodným názvem Kašpárek. Starosvětský příběh a především postavy byly prostřednictvím brilantního scénáře rázem převléknuty do moderních kostýmů, v nichž se vedle titulních představitelů výraznému zastoupení těšily i Stelibského jazzové melodie. Oldřich Nový se tu představuje coby neodolatelný mluvka a mystifikátor, který mimoděčným sahnutím na kravatu spouští lavinu lží a zmatků. Svého důvěřivého kolegu (Ladislav Pešek) posílá na neexistující soudní přelíčení a na svatební hostině se před přítomnými hosty vydává za věhlasného hudebního skladatele Maxe Brauna. Vymyslí si, že měl vážnou známost s novomanželkou Karlou (Lída Chválová), že přítel Molenda (Raoul Schránil) ve skutečnosti pracuje v cirkuse a že žije o jeden den napřed. Události ovšem mají zcela opačný účinek. Vlivem nenadálých okolností je tento nezpochybnitelný potomek slavného prášilovského rodu nucen vydávat se za ženatého, což zákonitě vyvolá novou vlnu lží, kterým zdatně přihrává stejně založená dívka Polda v podání Nataši Gollové. Ta během jediného večera stihne rozvést a následně zase usmířit oba novomanžele, zažehnout v poněkud usedlém pantatínkovi (Theodor Pištěk) dávno vyhaslé milostné naděje a zároveň okouzlit svůj protějšek. Vzájemné oťukávání a sbližování dovede nakonec oba lháře k oltáři, kde si slíbí, že už nikdy nebudou lhát. Nebo právě naopak? A Oldřich Nový? Inu, roztomilý člověk. P. S. Ale vrchol všeho, aby nevyšel ze cviku, tak má doma nad postelí zavěšeny kruhy a najednou v noci zničehonic cvičí. – A ví o tom Karla? – O tom pochybuji, Molenda to úzkostlivě tají. – Ale proč to dělá? – To je taková jeho mánie. Molenda je podivný člověk. Den považuje za noc, noc za den a má nějak popletený kalendář. – I datum si poplete? – Ano, ale zajímavé je, že se vždycky mýlí o jeden den kupředu. – A to celý život? – Ano. – A co když je přestupný rok? – No, to se vždycky jeden den prospí v kruzích. – To je skutečně zvláštní úchylka. – To je prazvláštní, ehm, tedy prominete. (04.10.2008)

Zamotávanie do klbka klamstiev Viktora Bláhu mimoriadne baví a bavilo aj mňa, pokiaľ to bolo v rozumných medziach. Tie hranice boli v poslednej tretine už prekročené a lži sa stávali naivnými až hlúpymi, ale záverečné minúty všetko vynahradili. Skvelé vyvrcholenia nie sú v komédiách pravidlom, ale tu sa koniec vydaril a taký mi zostal aj celkový dojem z filmu. Najroztomilejšia osoba vo filme bola určite Nataša Gollová a jej okamžité pohotové naladenie sa na tú správnu strunu. –––– Mívám tak jasné představy, že někdy už sám nevím, co je skutečnost a co fantazie. –––– Valtera, samo nebe mně ho zesílá. Pane staviteli, ten mně vždycky všechno zkazil, a teď dávejte pozor, jak to napraví. (30.04.2014)

Společně s Eva tropí hlouposti a Hotel Modrá hvězda závěrečný snímek volného screwballového triptychu Martina Friče, který se zjevně inspiroval v amerických komediích té doby. Oldřich Nový a Nataša Gollová zde předvádějí jedny ze svých vrcholných hereckých výkonů a další hvězdné osazenstvo jim báječně sekunduje - včetně Karla Hašlera v úvodní scéně, pro kterého byl Roztomilý člověk žel posledním filmem, kde se mohl objevit před kamerou. Scénář je bravurní, snímek bez jakéhokoli zadrhávání jede plnou parou až do vtipného konce a Roztomilý člověk je dalším důkazem, že tvorba Martina Friče (až na pár výjimek) bez problému osloví i dnešního člověka. (30.09.2023)