Dom pri cintoríne

Někdo se bojí do sklepa kvůli tmě a naprostého ticha - já kvůli Dr.Freudstainovi. Dodnes si pamatuju jak jsem tenhle kousek sledoval ve dne, když jsem byl ještě malinký, a nemohl jsem spát 14 dní. Takhle vznikají kultovky, jsou to filmy, které nás poznamenají na hodně dlouho a neztratí svou působivost. Hudba je stále hrůzostrašná, tma už nemůže být více temnější a sklepa se budu bát kvůli Quella villa accanto al cimitero. (22.09.2012)

Presne to začalo tak ako mám rád a to masakrom.Celkovo tento film má silné gore efekty a netvári sa zložito a to ani nie je .Očný kontakt je tu znázornený do najmenších detailov a tá čo strážila toho chlapca bola veľmi divná a myslím tým nesympatická.Keď sa mu Netopier zahryzol do ruky nie že by zobrali toho chlapca preč,ale on sa nato pozeral a bol celí od krvi.Fulci sa zameriava hlavne na to aby to bolo krvavé ale na logiku a všetko tým súvisiace ho nezaujíma.Preto tento film je jeden s tých priemerných a nemá čím zaujať ani prekvapiť.Niektorých momentoch to malo správnu dávku atmosféry. (04.05.2014)

Zoberte si ktorúkoľvek fotografiu imaginatívneho a surrealistického fotografa Jiřího Severa. Prvý pohľad: Registrácia reality. Druhý pohľad: Subjektívny dokument. Pohľad tretí: Vzrušujúca mágia istého genia loci. Niekto je disponovaný vnímať tretiu rovinu, senzibilite iného môže byť úplne cudzia, čo však neznamená, že by objektívne nejestvovala a dobre nefungovala. Sever hľadá krajnú polohu reality, pri ktorej je ešte schopná pôsobiť imaginatívne. Teraz si vezmite ktorýkoľvek film Lucia Fulciho. Prvý pohľad: Prezentácia brutality najhrubšieho zrna. Druhý pohľad: No, tak hrozný brak zachraňujú od hrobu len slušne prevedené špeciálne efekty. Pohľad tretí: Číra hrôza odrazu exploduje a ovzdušie sa napĺňa preludnou atmosférou nočných môr s celým ich deviantným čarom. Fulci hľadá krajnú polohu reality, pri ktorej je ešte znesiteľná. Nenapodobiteľne skľučujúcu atmosféru bezmocnosti a blížiaceho sa desu však spomínanou brutalitou (schopnou vyvolať akurát odpor) rozhodne nenavodzuje. Jeho filmy z obdobia okolo 1980 síce nedisponujú estetizáciou hrôzy ako je to u Argenta, bezohľadnosť pri rafinovanom navodzovaní extrémnych emócií je však u Fulciho nezabudnuteľná. Mimochodom, Dom pri cintoríne disponuje tak hustou depresívnou a melancholickou atmosférou výdatne podporenou molovým hudobným sprievodom (Walter Rizzati), až je to nenormálne. V žiadnom inom horore čosi také nenájdete. Šokujúci unikát. (24.10.2004)

Víceméně dost průměrný horor, který se ze začátku snaží děsit dost lacině, ale má pár dobrých nápadů, nejednu atmosférickou scénu, slušné gore a i ten příběh celkem ujde. Ten teda sice není nic extra, ale pořád je sám o sobě aspoň trochu víc rozvinutější, než zápletky filmů Daria Argenta. Jen jsem po skvělých Zvucích temna čekal něco podobně atmosférického, ale asi jsem byl příliš rozmlsaný. Ale tak jsem aspoň od Fulciho konečně viděl něco drsnějšího... 3* (14.03.2022)

Pochmurné podzimní počasí a bezútěšné prostředí zrušeného hřbitova s náhrobky mezi žlutavým spadaným listím zahušťují už beztak hustou atmosféru. Lokace domu je dokonale vybraná, na osamělém místě u lesa, stranou mimo hlavní silnici, což zvyšuje ztísněnost pocitu, že tady se člověk pomoci nedovolá. A samotný dům, postavený ve starém stylu, je jako stvořený pro nějaké satanské rituály či blackmetalové dýchánky :o)). Tenhle film je tak krásně strašidelný a dobrý, že by se klidně obešel i bez těch gore scén. Paradoxně právě jejich až přílišna naturaličnost a propracovanost mi tu neseděla, narušovala mi tu krásně tajemnou atmosféru. Ale co bych si stěžoval, drsné násilí vždycky k Fulcimu patřilo a ještě musím Maestra pochválit za ten krásný, nejednoznačný závěr. (28.09.2003)