Čtyři dohody

Za Duškovou genialitu plnou palbu :)Nejsem si jist zda ilustrační dokumenty podpořili sdělení.Myslím že dnešní záznam by diváky šetřil méně jsou totiž mnohem dál...(viděl jsme pátou dohodu v divadle) Je tam ten ON a je tam ONA, pak je tam ON jak ho vidí ONA a ONA jak ji vidí ON a pokračuje to tím jak ON si myslí že ho vidí ONA a jak ONA si myslí že ji vidí ON to už je šest lidí... A tahle ta parta většinu času řeší, kdo s kým vlastně mluví :-) Štěstí = счастье=být s časem...(2018) (29.03.2012)

Že z toho dvouhodinového monologu protagonistovi nebolí huba. Čekal jsem ezoterické hloupnutí a oblbování, dočkal jsem se zábavných přirovnání a podobenství. Dušek to dokáže srozumitelně a vtipně pojmenovat a zformulovat. Prostě je to o tom, jak by to všechno MĚLO být, nikoliv o tom, jak to skutečně na světě JE a bude... (20.04.2014)

Kdy se Vám zase stane, že u nás v Česku uvidíte takovou filozofickou bombu, jako v podobě Jaroslava Duška, který tu dodnes vypráví o čtyřech dohodách jednoho jihoamerického šamana? Já si myslím, že po druhé podobnou myšlenku už nikdo nevymyslí. A tak, jak to vypráví Jarda Dušek už vůbec ne. Byl jsem u vytržení a nebýt těch hudebních vsuvek, byl bych asi oněměl úplně z té série nekonečných myšlenek, kvůli kterým jsem tenhle divadelní záznam musel několikrát pauzovat. (27.02.2017)

Není nezbytně nutné chodit bosý a bránit se veškerým vymoženostem medicíny jako pan Dušek. Jiný pohled na běžné věci a zamyšlení nad nimi však nikomu neuškodí. Jsem ráda, že je venku divadelní záznam, protože představení je beznadějně vyprodané pokaždé, když hostuje na Moravě. Všechny dohody se mi líbily, byť úvod byl pro mne až moc free. Hodnotím čistě dohody a naše často zkreslené a impulzivní myšlení, vyjít někdy ze své bubliny je na místě. (08.02.2019)

Pokud jde o vlastní filmový záznam, ten není příliš nápaditý; o jisté nápaditosti se snad dá hovořit pouze co se týče výběru archivních filmů, na které autoři místy prostřihávají, aby ilustrovali výklad. Zaznamenávaná vlastní hra je ovšem v nejlepší duškovské (polo)improvizační tradici ve stylu Cavemana i dadaistických hříček divadla Vizita. Ve hře předestírané teze jsou velmi sympatické a osvěžující ve své (zdánlivé) naivitě, přednes Jaroslava Duška je pak svižný a tradičně plný slovních hříček a nečekaných přirovnání, za které by se nemuselo stydět ani Osvobozené divadlo. Pokud jde o toltéckou či vůbec indiánskou životní moudrost, kterou hra propaguje, kladl jsem si při odchodu z kina jenom otázku, zda náhodou vše, co zde bylo řečeno, neznaznělo už mnohokrát v dějinách (byť třeba trochu jinými slovy) i z úst celé řady dalších nábožsko-etických vůdců, včetně "našeho" Ježíše Krista. Mám tím na mysli ponaučení ve stylu "miluj svého nepřítele jako sebe samého", "jaktože vidíš třísku v oku bratra svého a nevidíš trám ve svém oku?", "déšt padá stejně na hlavy spravedlivých i nespravedlivých", "kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou" atd.: Neříkají "čtyři dohody" vlastně totéž? - Nebo jinak: Potřebovali jsme skutečně až staré Toltéky, abychom začali v praxi uskutečňovat to, co nám vlastně bylo na teoretické rovině vštěpováno už od pradávna? Spadne snad konečně alespoň toltécký humanismus na úrodnou půdu? (26.01.2014)