Réžia:
Cristian MungiuScenár:
Cristian MungiuKamera:
Oleg MutuHrajú:
Cosmina Stratan, Cristina Flutur, Dionisie Vitcu, Doru Ana, Luminița Gheorghiu, Teodor Corban, Alina Berzunteanu, Valeriu Andriuta, Dana Tapalaga (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Alina sa vracia z Nemecka, aby sa znovu priblížila k Voichite, jedinému človeku, ktorého kedy milovala a ktorý kedy miloval ju. Voichita však našla Boha a ako môže človek žiarliť na samotného Boha? „Ja tento film považujem v prvom rade za film o láske a slobodnej vôli. Láska dokáže neuveriteľne zrelativizovať koncepciu dobra a zla. Väčšinu veľkých chýb sme na tomto svete spáchali v mene viery a s neotrasiteľným presvedčením, že konáme dobro“ Cristian Mungiu (režisér). Film získal na MFF v Cannes 2012 cenu za najlepší scenár a najlepšiu herečku (Cristina Flutur a Cosmina Stratan). (Art Film Fest)
(viac)Videá (3)
Recenzie (54)
[SFF 2013, Sydney] Mungiu úspešne pokračuje vo svojom koncentrovanom ťažení a divákovi opäť neotáľa chrstnúť blato rovno do ksichtu. Činí tak v hĺbkovo komponovaných záberoch, pedantne rozvrhnutej mizanscéne a za prispenia autentického herectva hlavných predstaviteliek. Snímok dobro a zlo priamo nekategorizuje, skôr stiera onu pomyselnú "tenkú červenú líniu" medzi obidvoma pojmami a dosvedčuje, že kardinálne zlyhania sa uskutočnujú práve na základe nerešpektovania tohto vymedzenia, v ilúziach vlastného presvedčenia. Nezaleží už potom na tom, či sa to udialo v mene viery, mimovoľne, naschvál alebo len tak z plezíru. Výsledok zarmucuje rovnako...a nevinné obete sa žiaľ vždy nájdu... ()
Mungiu mě po svém předchozím oslavovaném filmu, který mě nechal naprosto chladným, příjemně překvapil. Ze začátku jsem měl strach, co s tou obrovskou stopáží (na artový film), ale nakonec nemůžu říct, že bych se v průběhu filmu nějak výrazně nudil. Zhruba 110 minut jenom tak sledujete čistý realismus, občas uznale pokývnete hlavou nad chytrým střihem nebo hloubkovou kompozicí záběru, ale stejně pořád jenom čekáte, co z toho vyleze. A opravdu se tak stane, poslední půlhodinu Mungiu hezky přitvrdí a místo čiré popisnosti se nenápadnou, ale znatelnou změnou formálních prostředků (a také zkvalitněním dialogů) soustředí na co nejlepší vyjádření myšlenky a názoru. Zejména poslední dva statické záběry opravdu stojí za to a díky tomu má Mungiův film hezký "dojezd" ještě dlouhé minuty po skončení titulků. Což jsem u 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny postrádal nejvíce. ()
Mungiu v této zajímavé variaci na téma "Cesta do pekla jest dlážděna dobrými úmysly" stylisticky navazuje na svůj předchozí film. Opět velmi dlouhé vycizelované záběry s propracovanou mizanscénou. Ač většinu stopáže vyplňují dialogy, film nesklouzne ke statičnosti a rozhlasové hře. Jen mi zde scházela tíživost a gradace atmosféry jako u 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny, Na druhé straně kopců mě nechalo trochu netečným. ()
Snímek Rumunska, jak jen tušíme, že by mohlo vypadat. Z našeho pohledu neuvěřitelné reálie, o to strašlivější, že se příběh tak nějak podobně skutečně odehrál. Vyprávění končí do značné míry otevřeným koncem, což člověku zprvu namíchne, ale posléze uzná, že každý jiný konec by byl méně pravděpodobný. ()
Krásný konflikt západní civilizace a její lifestyle X ortodoxní víra, která ztracenému pomáhá nalézt "své místo".Silný příběh s nádhernou kompozicí záběrů a mizanscénou (možná právě díky tomu jsem se v průběhu 150 minut nenudil). Nejedná se o typickou evropskou artovku se statickou kamerou a dlouhými záběry. Na druhé straně kopců je mnohem dynamičtější film po obsahové i formální stránce než se může zdát... ()
Galéria (25)
Fotka © 47. MFF Karlovy Vary
Reklama