Réžia:
Martin FričScenár:
František Vlček st.Kamera:
Karel DeglHudba:
Julius KalašHrajú:
Hana Vítová, Oldřich Nový, Ella Nollová, Otomar Korbelář, Theodor Pištěk, Zdeněk Dítě, Bohumil Machník, Vítězslav Vejražka, Arnold Flögl, František Paul (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Slavná parodie na melodramatické kýče líčí, jak chudá schovanka ke štěstí přišla zásluhou šlechetného milionáře. Nápaditě jsou tu zveličeny jak dějové zápletky, tak herecké ztvárnění, záměrně a s nadsázkou umocňující obvyklá klišé. Pozoruhodné je to, že film nachystali právě tvůrci, kteří se parodovaným kýčům úspěšně věnovali. Pokud by snad někomu nedošlo, že se dívá na parodii, v závěrečné barevně natočené scéně se dočká vysvětlení, že tvůrci se chtěli vysmát všemu falešnému.
Dívka Elén žijící se svou matkou a otčímem na lesní samotě má velký pěvecký talent. V den svých dvacátých prvých narozenin utíká z domova a už ve vlaku se do ní zamiluje milionář René. Jejich cesty se brzy rozcházejí, aby se brzy mohly opět spojit. Do Elén se zamiluje houslista Pavel Sedloň a ačkoliv ho Elén nemiluje, je odhodlaná se za něj provdat. V té době René umírá vyčerpán z práce na operetě Srdce v deliriu. Je však v poslední chvíli zachráněn a vše spěje k šťastnému konci, kdy Oldřich Nový vysvětlí, jak to všechno autoři vlastně mysleli.
(oficiálny text distribútora)
Recenzie (191)
Tak jestli tohle byla parodie, tak možná leda autoparodie, která se navíc strašlivě vlekla. Hrozně moc by mě zajímalo, jestli takovéto filmy komukoli pod třicet let věku (psáno v roce 2022) něco dávají, protože jsem přesvědčený, že to hodnocení je tady od lidí minimálně 40+, jinak si to vysvětlit neumím. 15% ()
Výborná paródia na väčšinu prvorepublikových filmov, ktorá samozrejme produkciu ich nasledovníkov nezastavila. Len po víťaznom Februári mali nakrúcané gýče inú fazónu. U Pytlákové schovanky bolo dobré, že Martin Frič pridal k filmu ten farebný záver. Ak by tak neurobil, stále by ostala pomerne veľká časť divákov, ktorí by vo filme nadsázku a paródiu nepostrehli. Takí pretrvali až do dnešnej doby a aj Limonádového Joea vnímajú iba ako taký trocha veselší western. ()
Film, kterým se Oldřich Nový opět vrátil na výsluní popularity v naší zemi. Jen o rok později byla tato popularita zašlapána do země, když ÚV KSČ vydali nařízení, že hlavním výtvarným prostředkem musí být socialistický realismus na současné náměty. Kdyby ten film nenatočili tento rok, už nikdy by nespatřil světlo světa. V tomhle filmu se nám zase vrací náš starý známý elegán a milovník žen. A dokazuje nám, že je to pořád ten náš starý dobrý milovaný Nový. Staronový starý Nový. Je zajímavý, že tento film je nedoceněn i dnes, přestože je vlastně tím nejkvalitnějším, co v prvních deseti letech po válce vzniklo. A tak nám nezbývá, než se jen kochat tímto inteligentním parodováním milovnického žánru člověkem, jenž to umí ze všeho nejlíp, tedy tím největším milovníkem. ()
„Promiňte, pane, zde se nesmí střílet. Pušku nutno odložiti v šatně.“ Parodie v pravém slova smyslu. Už úvodní „podobnost úmyslná a čistě záměrná“ (oponující drtivé většině filmů) cosi naznačí a parodické motivy začnou vystupovat hned záhy. Všechna ta pateticky procítěná zvolání („Elén!“ - „René!“ - „Vy zde?“ - „Ano…já zde!“), u nichž se snad ani nelze min. usmívat, přičemž asi nejlépe je „prodávají“ Nový s Vítovou (troufám si tvrdit, že jde o její možná vůbec nejlepší film). A těch všemožných frků a narážek...navíc se tvůrci nebojí přidat sem tam i něco z vyloženě černohumorného soudku („Zapomněla jsem, že nás Klára slyší…“). Velmi baví i výborné texty písní, do nichž je radost se zaposlouchat („Co to dupe, kdo to je, že nám nedá pokoje…“). A od úprku ze svatby se přeřadí na ještě vyšší obrátky a z dílka se stává parodie takřka dokonalá…až na tu odpornou (ovšem asi i nezbytnou) prorežimní tečku. I přes ni sázím silné 4*. „Telefon.“ - „Odpusťte, pane, že nesu bílý koupelnový. Halový mahagonový leštěný je v opravě, prosím.“ ()
Je neuvěřitelné, že komunisti nechali v roce ´49 něco takového natočit (taky už potom hodně dlouho nic podobného nepovolili). Naprosto brilantní parodie, která si dělá srandu z prvorepublikových filmů. Obrovská koncentrace hlášek, pronášených smrtelně vážně. Na dnešní dobu trochu pomalejší, ale pokud se přizpůsobíte, bude se vám to líbit. ()
Galéria (8)
Fotka © Československý státní film
Zaujímavosti (7)
- Filmovalo se v obci Rokoš u Průhonic. (M.B)
- Zdeněk Dítě si kvůli své roli nechal oholit obočí. (Duoscop)
- Herci se sjížděli na místě natáčení i tehdy, kdy neměli záběr, a sledovali, jak si se scénářem poradí jejich kolegové a snažili se odkoukat nové parodické prvky pro své postavy. (ČSFD)
Reklama