Sladký život kurev

Thajská část je utrpení a měl jsem chuť to vypnout (v podsatě tu jen zmalované šlapky z "akvária" vedou konverzace přímo úměrné jejich intelektu). Naštěstí následující část z Bangladéše je mnohem zajímavější, dívky se zde zpovídají přímo na kameru a narozdíl od ostatních dvou částí vzbuzují spíše lítost, protože jsou de facto oběťmi, co jen pokračují v rodinné "tradici", protože jim nic jiného nezbývá. V mexické části se vracíme k zmalovaným blbým šlapkám, nicméně narozdíl od Thajek občas aspoň řeknou něco, co stojí za (mírnou) pozornost. Film má špičkový soundtrack v čele s několika písněmi od CocoRosie a PJ Harvey (být jimi, nevěděl bych, zda mám být poctěn či uražen)._____ Autoři festivalové anotace by si měli zopakovat zeměpis pro ZŠ. A "vizuálně opojné" to fakt není. (06.12.2012)

"Lesk a bída kurtizán" (Splendeurs et misères des courtisanes, 1838-1843) - Glawogger samozřejmě není Balzac, a polovina 19. století není naší přítomností. A navíc či namíň, Glawoggerovy ambice míří někam úplně jinam - jen lesk a bída (zjednodušeně označená jako "glory") zůstává. A co nám tedy nabízí a čím nás chce obšťastnit? Trojrozměrnou freskou ve třech barvách podle dané lokality. Proč zrovna právě ony tři - Thajsko, Bangladéš a Mexiko - pro nás nejspíš příliš exotické? A proč vypustil starou dobrou Evropu (třeba Red Light Districkt v Amsterdamu bych mohl porovnat s vlastními zkušenostmi), jejíž dějiny sex-businessu se táhnou nepamětí, a v naší postmoderní době se limitně blíží ad absurdum? Nejspíš v tom hraje důležitou roli Glawoggerova dobrodružná povaha a puzení ke všemu exotickému - a bohudík také k hudbě: písničky PJ Harvey a dalších zapadají sice ne kontextově, rozhodně avšak lyricky a pocitově, do studie o prostoru, který je vyhrazen organizované prostituci. (29.07.2018)

U tohoto snímku mám velký rozpor mezi subjektivním a objektivním názorem. Objektivně jde o výtečný dokument, odvážný, technicky velmi dobře zvládnutý a vizuálně strhující. Ani si nechci představovat, kolik práce, energie, vyjednávání... to muselo stát, aby se tvůrci dostali k tak upřímným zpovědím a do tak ožehavých prostor... Ale subjektivně mě to vlastně zas až tak neoslovilo. Dvě hodiny, to je přepálená stopáž - záběry z nevěstinců se opakují a člověk se nedozví až tak moc nového. Prostitutky si stěžují na své povětšinou mizerné životní podmínky a vyprávějí o tom, jak tuto šílenou práci dělají pro peníze. Je to strašné, ale není to nic překvapivého a obávám se, že se s tím nedá nic dělat.. Jedinou skutečně překvapivou informací pro mě bylo to, že existuje jakýsi kult svaté Smrti v Mexiku (což je mimochodem taky nejlepší část triptychu). (31.08.2014)

Je to spíš komponovaná píseň než surový dokument, jak to ostatně název předesílá sám. Jsem si jistá, že natočené materiály se daly sestříhat ve všech třech lokacích zásadně jinak, tak aby vyjádřily ještě nepoměrně drsnější, bědnější a hořčí skutečnost, stejně jako se naopak všechna tři místa dala zobrazit i poetičtěji, humorněji či dokonce romantičtěji, proto určitě nedává smysl srovnávat na základě viděného životní podmínky ani naturel prodejných ženských tam či onde. Glawogger se v neprospěch objektivního a co nejširšího podání jednotlivých bordelů (což by bezpochyby zvedlo jak míru edukativnosti, tak nezáživnosti) rozhodl natónovat každou část triptychu do jedné barvy či emocionální tóniny. Thajsko: čistá, sklovitá odtažitost a sterilita obchodu s dívčím masem -- Bangladéš: omezenost ducha, špína, temná odevzdanost a mrzká role žen -- Mexiko: nízká zpustlost, nevázanost a rozjívenost lidové zábavy. A tak nám umožňuje vychutnat si orchestrovanou skladbu o nejstarším povolání na světě, rozloženou do tří základních melodických linek - vět, od prvního do posledního obrazu, jako když se v ruce komtesy postupně políčko po políčku rozvinuje přisprostle omalovaný a čím dál odvážněji kolorovaný vějíř. Vizuálně podmanivé to dílo určitě je, a ještě jednou: je to rafinovaná obrazová báseň mnohem spíš než hodnotící a vyčerpávající dokument. (21.09.2014)

Dokument (je otázka nakolik je to celé sehrané...) odkrývající místa, před kterými lidé zavírají oči... Od prefabrikované thajské prostituce, přes špínu a chudobu Bangladéše až po propocené Mexico na cracku a tvrdém alkoholu... Není to příjemný pohled. Hlavně když si uvědomíte, že většina z těch lidí jsou skutečně na dně, zatímco je dokument představuje v nádherně barevných, kompozičně vymazlených záběrech dokonale padnoucích na hudební podklad (CocoROsie, PJ Harvey...). Hrůza a smutek uzavřené v líbivém hávu. (08.07.2012)