Přísně tajné premiéry

V kontextu malých českých poměrů bláznivá komedie nestora české kinematografie Martina Friče, který se v poslední etapě své tvorby (komedie s krimi zápletkou) utápěl v nadsázce a levných satirických přesazích. Ať už je herecké umění všech dobových hvězd jakékoliv, nelze přehlédnout fakt, že film je natočen na špatném filmovém materiálu a námětově vystavěn na špatných premisách - v rámci poukazování na českou provinčnost a malost se po formální i obsahové stránce sám staví coby provinční a malý... Herecké obsazení je ale úžasné... (14.01.2012)

Film Přísně tajné premiéry, to je zajímavé použití parodického nadhledu ke ztřeštěnému pobavení, ale občas marně chytá dech při násilném uzpůsobení. Autor předlohy Vilém Hejl si mohl ironií a jízlivostí nepatrně vyrovnat své nevyřízené účty s politickou mocí. A skutečně je tu karikaturní odlehčení a rozverné slovní indikace i kontraindikace a též cynicky nezvedené moralizování tím, čím Martin Frič dlouhodobě bavil filmové diváky. Přesto se kontinuita a bezprostřednost občas bezradně rozhlíží kolem, nalezené zkratky se ukážou být zhoubou intimním potřebám, nakonec se ztratí ve vlastní spoušti, na jedné hromadě sutin si zlomí nohu a do cíle bláznivého závodu se s vypětím posledních zbytků sil jen doplazí. Prvním vladařem notového zápisu parodické kriminálky je František Jech (velmi dobrý Čestmír Řanda st.), šéf profesionálně organizované zlodějské bandy. Zločinec dokáže pragmaticky využít inovativních kriminálních nápadu, které se svým mírně neskromným rámcem vymykají představám duševně omezené elity socialistické reality. Drzost slaví úspěch. Druhým vladařem ironické kriminálky je Vladimír Hudec (zajímavý Jiří Sovák), spisovatel a scénárista komplikovanějších a zamýšleným profitem také ambicióznějších detektivních příběhů. Morální dilema se sice vzpírá, ale nakonec se skutečnost nedocenění a neskromná autorova ješitnost nechají vyprovokovat k akci a k úspěchu. Třetím vladařem, chytře využívající příležitost k převzetí moci, je Lída (příjemná Jiřina Bohdalová), spisovatelova naivní žena. Návyková závislost na strmě zvyšující se životní úroveň je dílem okamžiku. K výraznějším postavám patří také Matýsek (velmi příjemný Vladimír Menšík), spolehlivá Jechova pravá ruka a předák dokonale secvičené lupičské party. S odpovídajícím finančním krytím přeci není nic nemožné. Z dalších rolí: kapitán Veřejné Bezpečnosti a Hudcův kamarád Klikar (Jiří Němeček), k nesocialisticky vedené podstatě zločinu Hudcova scénáře nedůvěřivý televizní redaktor Majer (Jiří Lír), obdobně nekompetentní redaktorka Králíčková (Nina Popelíková), a další nesouhlasný televizní redaktor (Miloš Nesvadba), pražskou zločineckou světovostí překvapený módní návrhář Noiret (Miloš Kopecký), televizní režisér nerozpoznaného spisovatelova přiznání (Lubomír Kostelka), herec v televizní roli vůdce lupičské bandy Jakeše (Zdeněk Dítě), herec v televizní roli spisovatele Richtra (Jan Pohan), či další a schopní členové té organizované zločinecké partičky Mareček (Otto Šimánek), Heran (Jaroslav Cmíral) a Hampejz (Mirko Musil). Přísně tajné premiéry jsou nadány smyslem pro ironii, nadhled a znalostí souvislostí a paralel, přesto nepatří k tomu lepšímu, co Frič během své bohaté kariéry natočil. Intelektuální nádeničina je v socialistické realitě pohanou, v kapitalistické potom nutnou potřebou. Škoda těch zbytečných ztrát tělesného pulsu. (11.07.2020)

Nevím, čím si tento anachronický zmetek zasluhuje stejné hodnocení jako Hoblova Ztracená tvář. Nevím, jak přišel Bart na to, že "režisér Frič se dokázal postupně vyrovnávat s trendy v historii našeho filmu". Podle mne mohou být Přísně tajné premiéry zajímavé především pro české filmové studenty jako nejkatastrofálnější možná varianta spojení v prvorepublikově-protektorátní tvorbě uvízlého režiséra společenských komedií a dramat se socialistickým standardem (herecky zde ztělesněným Sovákem s Bohdalovou a Řandou). Výsledné cosi, co snad mělo být moralistní crazykomedií, je nicneříkající nefunkční paskvil, slabý právě tak, jako je slabá televizní hra hlavního hrdiny, jejíž hlavní hrdina napsal televizní hru atd. On i ten název (dost strašný) by mohl rezonovat pouze v době, která je zvyklá prožívat "premiéry" (samozřejmě veřejné) jako společenské události. Z hlediska názvu není snad bezúčelné, že šíleně zrychlený závěr vrcholí unikátní módní přehlídkou a končí fingovaným filmováním. Za zmínku stojí, že jde o jeden z filmů, v nichž dostal menší štěk Ladislav "Černý Petr" Jakim. (11.06.2015)

Kdyby to nebylo pojaté jako komedie, nehráli v tom čeští komediální herci (hlavně Jiřího Sováka nebo Vladimíra Menšíka si nedokážu představit ve vážné roli...), byl by to úplně skvělý film, protože příběh byl jedním z nejoriginálnějších, jaké jsem kdy ve filmech viděl. Jenže jako komedie to nějak nefungovalo, hlavně úplný závěr filmu byl podle mého názoru až moc úlet a příliš násilný (ale tank se povedl)... Mé hodnocení "Přísně tajných premiér" jako komedie je tedy nasnadě, ovšem kdyby to bylo natočené jako thriller, vůbec bych se nebránil pěti hvězdičkám. (22.12.2010)

Po sklamaní Soukupovými Pěstmi ve tmě som dúfal, že si Fričom spravím náladu. Predtým som videl 35 jeho filmov, pričom iba dva z nich považujem za mimoriadne. Nemal som preto žiadne prehnané očakávania. Ani herecká zostava nesľubovala prekvapenie. Výsledok naplnil horšiu verziu očakávaní. Predposledný Fričov film sa podľa mňa nevydaril. Určite má svojich obdivovateľov, veď ako mnohé iné, aj tento si u niekoho vystačí so známymi tvárami na plátne, či obrazovke. (05.09.2022)