O dvanástich mesiačikoch

Dvanáct měsíčků coby tradičního pohádkový příběh (dobro vs. zlo) v sobě mísí líbivé exteriéry - ať už šlo o zasněžený Rožnov či (uměle vytvořené) sídlo Měsíčků - s (na můj vkus) rozpačitým hereckým obsazením. Macecha s Květuli(-li-)nkou byly hezky na ránu lopatou přes hlavu, zároveň byl ústřední pár Maruška-Karel takový nemastný neslaný. Chvílemi to zachraňovali někteří z Měsíčků, když teda zrovna nekouzlili, neházeli loknami atd., a mile očarovaný Nosek. V rámci vánočních pohádek se však ale stále jedná o jeden z těch povedenějších kousků. (24.12.2021)

Jak to napsat a neurazit...ehm, snaha tu byla, dokonce jsem se několikrát pousmál, i když spíše jen snaze tvůrců. Např. P.Kříž jako jeden z měsíčků...hahaha. Celkem poupravený námět pohádky do verze připomínající Popelku, ale tak na jedno shlédnutí. Líbila se mi hudba. Dost váhám, zda slabší 3* nebo jen 2*... 55% (24.12.2012)

Tak, dokoukat se to dalo, což je samo o sobě velký úspěch. Smutné je, že je to jen za cenu totálního vykradení Mrazíka, Tří oříšků pro Popelku a Pyšné princezny (dokonce i některé repliky byly opsané takřka doslovně). Pozitivně se lze zmínit asi jen o představitelce hlavní úlohy (Marie Majkusová působí coby sympatická pěkná holka) a jejích dvanácti měsíčcích, k nimž Maruška získá pozitivní vztah. Zato Vojtek je už na roli švarného junáka docela starej, to se na mě nezlobte. Dlouho jsem byl rozhodnut, že ty milosrdné tři prosincové jahody dám, ale závěrečná píseň to srazila na dvě. Přesto, jak jsem byl pravil v úvodu, dokoukal jsem a nepřepnul, což je za posledních takových 5 let asi poprvé. (24.12.2012)

K jedné věci mě tahle pohádka-nepohádka inspirovala, a sice vymyslet si na režiséra taky jeden úkol: hybaj, Karle Janáku přetočit konec a nevracej se, dokud nebude vypilovaný! Jedno, a to mnohem podstatnější, ti upřít nelze a sice tvůj zcela originální režijní rukopis, inovativní, i když poněkud svérázný přístup ke klasické látce troufale zabalené do postmoderny a navrch přidané prvky velmi rázovité frašky, ve které se jinak obvykle zcela nepohádková slova, jako jsou "trubka" a "rajda", říkají a zapadají do ní. Bohatý mládenec Karel se po dlouhé době vrací z ciziny a všechny děvy z vesnice po něm šílí, ale jemu se do ženění ještě nechce. Vymyslí si proto za tím účelem tři zdánlivě nesplnitelné úkoly, a která dívka je splní, stane se jeho ženou. Jenže i sebeabsurdnější úkol se dá splnit, když je při ruce dvanáct měsíčků (ne, opravdu se nejedná o ženskou periodu, zajít tak daleko si scénář přece jenom netroufl), řeč je o hodných a laskavých "strýčcích" v hábitech, kteří jsou ztělesněním kalendářních měsíců v roce a ovládají nejedno kouzlo. Tím pádem není problém v lednu z lesa přinést fialky, jahody anebo zařídit, aby stará, uschlá jabloň se v mrazu obsypala jablky. Janákovi ani tak nešlo o věrné převedení klasické pohádky, a hned po prvních minutách je patrný sympatický ironický odklon. A aby té volnější inspirace nebylo málo, tak se ještě nad to jeho počin nebere příliš vážně. To se hodně odráží na hereckých výkonech. Zatímco Roman Vojtek jako mládenec Karel a Marie Majkusová jako Maruška své role pojali v mezích serioznosti, u dalších postav už tomu tak docela není. Macecha s dcerou Květou, neboli bezvadné záporačky Veronika Žilková a Ivana Korolová spustily lavinu balancující na hranici fraškoidního pojetí svých postav, což mě jako diváka hodně bavilo. Ve stejném duchu pokračoval, ačkoliv už se nejednalo o negativní postavu, také Jan Komínek coby Karlův mladší bratr a také mezi skupinkou Měsíčků se našel nejeden náznak či přímo delikátní antiseriozní uchopení charakteru jednotlivých postav. Všechno vtipně a neotřele šlapalo až na dvě věci: lásku mezi Karlem a Maruškou jsem jim vlivem nezanedbatelných okolností a jistého upozadění této dějové linie až tak nevěřil a zdegenerovaný konec s nekvalitním vytrestáním obou záporných postav se měl ze scénáře bez milosti vyškrtnout, anebo celkově předělat. V mnoha ohledech by tenhle pohádkový příběh snesl i velké plátno, ale na televizních obrazovkách se cítí evidentně jistější v kramflecích. Originálně sympaticky přidrzlý režisér Karel Janák ukazuje po všech těch bludných současných "pohádkářích" Zelencích, Macharáčkách, Karasech a jim podobných, že k pohádkové látce se dá přistoupit se svérázným espritem, bez laciné komiky a s ryzím odhodláním divákovi naservírovat něco, co se za nějakou dobu bude řadit k vyhledávaným kouskům, které nahradí až tak notoricky obehrané pohádkové evergreeny. 80% (29.12.2013)

Typická Janákovina "pro současného mladého diváka". Jen doufám, že se nestane, aby podobně jako v případě Snowboarďáků (režie) nebo Veni, Vidi, Vici (organizátorství zločinů proti lidskosti, tedy pardon, produkce) nabyl dojmu, že zásadním způsobem podnítil zájem o téma jeho díla, zde staré pohádky:P Úmyslně neříkám české pohádky, protože kdo neuvidí velmi výraznou inspiraci nejenom Popelkou, ale i Mrazíkem, ten si zaslouží věřit tomu, co "individuality" jako je Karel Janák vypouštějí z ústního otvoru. K obsazení tvůrcům ale jednoznačně gratuluji, kladné postavy kladnější a sympatičtější být nemohou, a proti nim stojící Veronika Žilková s Ivanou Korolovou svými výkony naprosto válcují všechny a všechno kolem. I tak je to ale jen a pouze pitvoření bez něčeho, co bych si jako divák měl odnést. Srandovní strejdové sedící pod Stonehengem to totiž rozhodně nebudou, a byť proti Otovi Jirákovi v Heleovském rozpoložení nebo dobrosrdečnému Miroslavu Táborskému s hárem do půlky zad nic nemám, nechápu, co mělo vyplynout z toho, že Pavel Kříž by nejdříve nejradši maceše zakroutil krkem, ale pak zůstane u těch několika zapadlých vět v polovině filmu, a ve zbytku ani nepůsobí jako Srpen, ale jako Mrzout ze Šmoulů. Čili objektivně ano, hezké záběry, sympatické nebo vtipné postavy, výjimečně nedementní a v ději se angažující ženich (který je ve všech ostatních zpracováních jen Němcovským McGuffinem), sebou neustále nechávající vláčet DivoBárovsky fortelná Maruška, proti tomu se nedá nic říct. Ale při srovnání s Andělem Páně nebo Lotrandem A Zubejdou mám narozdíl od nich stoprocentní pocit konzumní zábavy, na kterou za rok těžko kdo vzpomene. Když k tomu ale posadíte děti, nic zlého se jim nestane. Budou se smát a nakonec se i trošku ponaučí - sice jen v té bazální rovině, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí jen s pomocí nadpřirozených sil, ehm, ale co taky víc chtít, že. Právě že toho jde chtít ještě o dost víc, a jiní to natočit dokázali. Takže přinejlepším 70% za zpracování a zahrání. (25.12.2012)