Hasta la vista!

S Belgií, jakožto s filmovou zemí, jsem byl ve většině případů víceméně spokojený. Ani tento film není žádnou negativní výjimkou. Hasta la vista! je totiž výborně zvládnuté drama, které je zároveň komedií a road movie tří kamarádů, pro nějž výlet značí i podstatný krok v jejich životě. Mně se hrozně líbilo, že film samotný z nikoho nedělá blbce. Před Vámi jsou tři naprosto sympatické postavy, kterým nesmírně fandíte. Dokonce i z na první pohled nesympatické řidičky se nakonec vyklube opravdu příjemná postava. Musím říct, že z filmu šla řada pozitivních emocí, a i když víte, jak to skončí, pořád se na film hrozně krásně kouká. (24.12.2012)

Bezesporu zajímavá sonda do života handicapovaných, která na první pohled vypadá lacině (viz stokrát omleté téma panictví), ale ve skutečnosti je to trochu o něčem jiném, což je nejlépe znázorněno na příkladu Josepha. Ale nebudu dál spoilerovat. Nejvíc mě zaujala postava Larse a také jeho mladší sestry, byla to malá rolička, ale zajímavě napsaná i skvěle zahraná. Humoru není zase tolik, jak bych očekával, ale o to více oceňuji, že tvůrce v tomhle ohledu na nic netlačí a nechává jen na divákovi, kdy a čemu se bude smát a neservíruje žádný povinný sentiment, čehož si cením asi nejvíce. Vážné scény se v rychlém sledu střídají s humornými, leckdy jsou situace tak absurdní, že je otázka, zda se ještě jedná o komické. Váhal jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdami, ale protože road movie mám docela rád a část námětu je vypůjčená z mého oblíbeného Klepání na nebeskou bránu, dávám nakonec slabší čtyři. (04.09.2012)

Road movie s trojkou handicapovaných a supersize řidičem. Tak to můžu! Výlety ve filmu mají smysl pouze tehdy, když je v nich buď hromada hádek a otravných harantů, kteří kazí rodinnou pohodičku, nebo jako zde – partička handicapovaných „komiků“ vyráží zamrdat. Už to samo o sobě je docela sci-fi myšlenka, uvážíme-li, že Phillipe je kvadruplegik, a patrně jediným funkčním orgánem kromě hlavy je právě sexuchtivý genitál. Nebo možná ani to ne, nakonec totiž zjistíme, že o samotný sex v tomto snímku vlastně ani tolik nejde, protože většina toho, co vás pobaví, se děje už na cestě samotné. Mě naprosto dokonale dostal svým bezprostředním humorem a až pitomoučkým laskavým srdcem slepý Joseph, postavička komická vzhledem, hláškami a svými neustálými nehodami. Phillipe je zase sobecký neurvalý cynik a Lars dojemný hezounek s pohnutým osudem. Pro každého něco. Nějaký velký myšlenkový přesah v tom nehledejte, ale jako komedie mě to rozhodně nezklamalo. Navíc je vždycky příjemné vidět, když si handicapovaní lidé umí dělat legraci i sami ze sebe. (05.09.2012)

Nechci, aby můj komentář vyzněl jako výlev individua neschopného empatie, nicméně mě smyšlený příběh tří invalidních mužů a jedné těžkotonážní "dobračky" míjel nejen po stránce emocionální, ale i umělecké, dokonce se domnívám, že nedostatkem vcítění trpí spíš autoři snímku, kteří vsadili na jistotu, která dojme a přes handicapovou různorodost, mizivé šance na lásku a blízkost konce si šlapali jistou cestičku k slzným kanálkům konečných spotřebitelů, aniž by se obtěžovali hrdiny obdařit opravdovou žízní po životě, vzdorem proti osudu i smyslem pro humor, třeba i černým. Road movie bez radosti z jízdy i smutku z návratu. (04.12.2012)

Hořkosladká belgická komedie / drama / road movie, inspirovaná skutečným příběhem, o cestě třech handicapovaných paniců – jednoho slepého, druhého na vozíku těsně před smrtí a třetího zcela ochrnutého – do Španělska za sexem, přičemž je na cestě doprovází ošetřovatelka Claude kypřejších tvarů. Všichni čtyři zažijí spoustu dobrodružství i poznání, chvil nádherných i trpkých. ~ Cesta je důležitější než její cíl. Putování hrdinů je protknuto černým humorem, nutno říci vkusným, s akcentem umět si dělat srandu sám ze sebe. Humor je zde prostředkem k vyrovnání se s nelehkou životní situací, prostředkem k upevňování přátelství mezi aktéry, neboť právě oni jsou příklady v onom umu dělat si srandu ze svých handicapů i ze světa. HANDICAP zde není brán tragicky a už vůbec ne jako hlavní charakteristika postav, hrdinové jsou specifickými postavami, jež disponují dobrými, avšak i špatnými vlastnosti. ~ Hasta la vista! vypráví příběh o přátelství a obětování se pro kamaráda, o sobeckosti, o lásce, o touze po životě bez starostí = bez handicapu. A ten prvotní impuls pro uskutečnění této cesty – chtíč, dychtivost jet na jih za kurvama, je v konečném vyznění přeci jen vedlejší… A to je dobře! Hasta la vista! (02.09.2013)