Lásky Don Jona

Ačkoliv jsem od prvních zvěstí o výletu jistého talentovaného mladého herce na režisérskou židli doufal v opak, nezbývá mi než konstatovat, že tenhle donjon se bohužel nezdolným pilířem žádného žánru rozhodně nestane - míchá jich totiž dohromady celou řadu, a to způsobem dosti zvláštním. Don Jon má nicméně šanci zapsat se do historie jako jeden z prvních filmů zabývajících se seriózně závislostí na (internetové) pornografii, což by bylo samo o sobě zajímavé, a rozhodně by vítězil v kategorii obsazení - kterým nemyslím reálné pornostránky a použité záběry z reálných pornoklipů s reálnými pornoher... ehm... představiteli (neříkejme jim herci, rozhodně ne valné většině z nich;) Jenže Joseph Gordon-Levitt neudržel hormony na uzdě a namontoval do svého prvního filmu kde co, co jen trochu zavánělo emocionální dysfunkčností v partnerských vztazích. Takže ve finále tady prostě nenarazíte na jedinou normální osobu - nejblíž je tomu Julianne Moore, u které je příčina všeho v okolnostech. Na jednu stranu je na začátku jasně řečeno, čím se budeme zabývat - Jonovým životem a tím, co je pro něj důležité (viz trailer). Jenže díky tomu jak vypadá Jonova rodina a jakou roli ve filmu (a v jeho životě) má, a tomu jak se do jeho života promítne zblbnutí se do "té nejkrásnější věci jakou v životě viděl", a hlavně co ta věc provede s ním, se poněkud vytratí to, co mělo s přehledem potenciál utáhnout celý film samo. Svým způsobem je obdivuhodné, jak to Gordon-Levitt dokázal zaplést a ukočírovat, ale kdyby to udělal s většími zkušenostmi za deset let, a něco vypustil, myslím, že bychom si z toho sedli na zadek úplně všichni. V současné podobě se Gordon-Levittovi jeho prvotina zvrhne ve film o hledání a především o těch, co pořádně nevědí, že něco hledat můžou (a asi by i ve vlastním zájmu měli). Není to vůbec špatné, má to silné momenty (sex Jona s Esther, OMG), ale i když se to stále někam maličkými krůčky ubírá, jde to úplně jinudy - úplně zbytečně jinudy - než je potřeba. Sice to znamená, že se nemůžu dočkat toho, až Gordon-Levitt dá život nějaké prostší žánrovce, ale pro Dona Jona to moc nehraje. A to ani když nabízí kromě jiného Scarlett Johansson v póze vulgárně-a-kýčovitě-žvejkové-růžové-pipiny, kterou byste v reálném životě nejradši ihned zbavili utrpení:) Ten její vypatlaný, "dějem" pohlcený úsměv při promítání tragicky špatného chick-flicku v kombinaci s jejími odpornými manipulativními pokusy a gestikulací předměstské štětky ze sedmdesátých let jsou ale na Oscara. Každopádně když se Jon na konci přestane za volantem chovat jako "co čumíš kreténe" pablb a začne si místo toho užívat (dost hroznou, ale co naděláte;)) muziku z rádia, měl jsem chuť ho obejmout:) Takže ano, po víc než jen troše uvažování (čímž bych chtěl zároveň poděkovat CSFD za to, jakou je úžasnou terapeutickou a myšlenky třídící pomůckou) mu vypálím 80% a své vřelé doporučení. Repríza mě nemine. A nejenom jedna;) (11.09.2014)

Kdo by to byl řekl že Gordon-Levitt prokáže i na režisérské stoličce takovýhle talent. Film samotný je samozřejmě i díky své délce jen takovou jednohubkou na jedno podívání. Kvality mu nicméně nelze upřít. Dokáže solidně pobavit a díky hodně zvláštní romantice nutí i k zamyšlení a určité sebereflexi u každého z nás. "Něco na tom zkrátka je." PS: Před Julianne Moore opět klobouk dolů. 60% (06.01.2014)

Nejedná se o hlubokomyslný ani nijak převratný snímek, naopak - je to svým způsobem jednoduchý film, který si vůbec na nic nehraje. Postavy nejsou líbivé, ale zato jsou skutečné. A i když se více či méně chovají lhostejně, nepříkladně či sobecky, právě ta jejich lidskost je svým způsobem sympatická. Tak nějak pro jejich charakter dokážeme mít pochopení. A proto jsem se ve výsledku s Jonem (J. Gordon-Levitt) dokázala vlastně sžít mnohem víc, než v některých jiných filmech s mnohem mileji vystiženými postavami. I to konečné vyústění, kdy hlavní postava došla aspoň k nějakému poznání a pochopení, bylo tak nějak naturalisticky vkusné. ~(3,5★)~ (24.07.2016)

Přišel, viděl, vyhonil… A utřel. Mírné zklamání, ale na celovečerní debut je to zdařilé a až nečekaně sebejisté, ba dokonce namachrované podobně jako titulní postava. Dravý úvod s různými prsaticemi je vynikající, jenže zápletka je po scenáristické stránce hodně banální, ovšem dialogy zní autenticky a nekřečovitě. A zadek pipinky Johansson tady musí ocenit i ženy!/// Strukturu vyprávění tvoří několik kapitol, které jsou uvozeny Jonovými návštěvami posilovny či kostela. Skrze neustálé opakování činností s různými obměnami se rychle dozvídáme o psychickém stavu, v němž zrovna postava je, ovšem to člověku dojde i bez toho. 3x opakovaný vtip už pak dávno není vtipem a film vypadá jako několik slepených dílů sitkomu./// J. G–L zahrál nejsebevědomější postavu své kariéry s notnou dávkou přehrávání a hrudníkem vystrčeným jak šlapka, ale jeho honimír závislý na pornu vnáší do filmu poměrně zábavnou poťouchlost a nikdy to nesklouzne k ohrané sebelítosti nebo naprosto stupidní macho póze jako v Krev a pot. Stereotypy vážící se k bar/disko týpkům jsou často nadužívány a parodie romantických komedií je místy zcela explicitní. Ve výsledku to však působí, že film nemá žádnou další vrstvu a mdlý konec se vskutku „objevným“ zjištěním je toho důkazem. Levitt ale rozhodně ví, jak natočit sexy erotickou scénu./// Film je překvapivě vulgární – i když samozřejmě styk není vidět, je nepopiratelné, že lascivní a smyslná pornovidea jsou vybrána tak pečlivě a sestříhána natolik dynamicky, že na nejednoho diváka v přítmí kina asi přijdou choutky… 65 %. [Kino] (09.10.2013)

Don Jon klame tělem. Tělem Scarlett Johansson, které by její žvýkací dovednosti mohla závidět i kdejaká kráva na pastvě. A ač je pohled na ní i přesto krásnější než na zbarvené podzimní listí, zbytek parády pajdá na obě zadní. Pepík Levitů je všechno možné, jen ne frajer, kterému bych věřil, že sex snídá, obědvá i večeří, příběh se navíc točí v prapodivné smyčce pořád dokolečka jako pejsek za ocáskem, až jsem si ke konci říkal, jestli by bývalo nebylo lepší zůstat doma a dívat se na porno. Až budu příště mazat historii, Don Jon bude na řadě mezi prvními. (28.10.2013)