Lásky Don Jona

Jednoduché a priamočiare rozprávanie o tom, prečo je ženská lepšia ako porno...či naopak? Joseph Gordon-Levit si to celé napísal, zahral a zrežíroval, pričom nepoužíva žiadne filmové a umelecké príkrasy. Len rozpráva a to štýlom určitých stereotypov, na ktorých stojí a padá úspech u divákov. Bonusom pre mužskú časť publika je Scarlettka a pre nás ženských zostáva pán režisér, ktorý si svoje ego explicitne masíruje vystavovaním svojho odmakaného telíčka. Týmito zábermi samozrejme nešetrí. Vtip a nápadité momenty sú zastúpené v dostatočnej miere ( sex versus porno, monológy v spovedelnici, odpustky...) až na postavu o dvadsaťrokov staršej študentky...a slaďunký záver... (26.01.2014)

Ačkoliv jsem od prvních zvěstí o výletu jistého talentovaného mladého herce na režisérskou židli doufal v opak, nezbývá mi než konstatovat, že tenhle donjon se bohužel nezdolným pilířem žádného žánru rozhodně nestane - míchá jich totiž dohromady celou řadu, a to způsobem dosti zvláštním. Don Jon má nicméně šanci zapsat se do historie jako jeden z prvních filmů zabývajících se seriózně závislostí na (internetové) pornografii, což by bylo samo o sobě zajímavé, a rozhodně by vítězil v kategorii obsazení - kterým nemyslím reálné pornostránky a použité záběry z reálných pornoklipů s reálnými pornoher... ehm... představiteli (neříkejme jim herci, rozhodně ne valné většině z nich;) Jenže Joseph Gordon-Levitt neudržel hormony na uzdě a namontoval do svého prvního filmu kde co, co jen trochu zavánělo emocionální dysfunkčností v partnerských vztazích. Takže ve finále tady prostě nenarazíte na jedinou normální osobu - nejblíž je tomu Julianne Moore, u které je příčina všeho v okolnostech. Na jednu stranu je na začátku jasně řečeno, čím se budeme zabývat - Jonovým životem a tím, co je pro něj důležité (viz trailer). Jenže díky tomu jak vypadá Jonova rodina a jakou roli ve filmu (a v jeho životě) má, a tomu jak se do jeho života promítne zblbnutí se do "té nejkrásnější věci jakou v životě viděl", a hlavně co ta věc provede s ním, se poněkud vytratí to, co mělo s přehledem potenciál utáhnout celý film samo. Svým způsobem je obdivuhodné, jak to Gordon-Levitt dokázal zaplést a ukočírovat, ale kdyby to udělal s většími zkušenostmi za deset let, a něco vypustil, myslím, že bychom si z toho sedli na zadek úplně všichni. V současné podobě se Gordon-Levittovi jeho prvotina zvrhne ve film o hledání a především o těch, co pořádně nevědí, že něco hledat můžou (a asi by i ve vlastním zájmu měli). Není to vůbec špatné, má to silné momenty (sex Jona s Esther, OMG), ale i když se to stále někam maličkými krůčky ubírá, jde to úplně jinudy - úplně zbytečně jinudy - než je potřeba. Sice to znamená, že se nemůžu dočkat toho, až Gordon-Levitt dá život nějaké prostší žánrovce, ale pro Dona Jona to moc nehraje. A to ani když nabízí kromě jiného Scarlett Johansson v póze vulgárně-a-kýčovitě-žvejkové-růžové-pipiny, kterou byste v reálném životě nejradši ihned zbavili utrpení:) Ten její vypatlaný, "dějem" pohlcený úsměv při promítání tragicky špatného chick-flicku v kombinaci s jejími odpornými manipulativními pokusy a gestikulací předměstské štětky ze sedmdesátých let jsou ale na Oscara. Každopádně když se Jon na konci přestane za volantem chovat jako "co čumíš kreténe" pablb a začne si místo toho užívat (dost hroznou, ale co naděláte;)) muziku z rádia, měl jsem chuť ho obejmout:) Takže ano, po víc než jen troše uvažování (čímž bych chtěl zároveň poděkovat CSFD za to, jakou je úžasnou terapeutickou a myšlenky třídící pomůckou) mu vypálím 80% a své vřelé doporučení. Repríza mě nemine. A nejenom jedna;) (11.09.2014)

Jeden z těch filmů, které bych jen pro tu hromadu pikantních životních pravd mohl sledovat až do zblbnutí. Levittova osobnost je nyní zřejmě ve velmi specifické fázi, kdy sice stále zůstává volnomyšlenkářským a do úmoru masturbujícím mladíkem, avšak zároveň si již plně uvědomuje všechny negativa a trpkosti, které v sobě volnomyšlenkářství a dospělácký život plný "seriózních" vztahů a rozdílných potřeb obsahuje. Jeho Don Jon tudíž představuje nejen geniální generační výpověď, v níž mladí preferují nezávazný sex a rodina je prezentována jako skupina naprosto nesourodých a rozhádaných lidí, nýbrž i příjemnou satirickou komedii, výstižně se strefující do nesnesitelných manýrů ženské populace a odzbrojující svou roztomilou otevřeností v jejich zobrazování. Režii nelze vůbec nic vytknout, scénář je do puntíku promyšlený a v rámci žánru velmi originální a všichni herci si své role vyloženě užívají - hlavně tedy Levitt, který v mých očích opět neskutečně stoupnul. Obávám se dokonce, že vypadat stejně dobře jako on, žil bych snad úplně stejně jako Don Jon.. :P 85% (19.04.2014)

Nic mi nemůže být vzdálenější, než životní styl postav Don Jon’s Addiction. Posilka, nagelované vlasy, make-up ala panda a kdyby Barbaru nehrála Scarlett Johansson, tak má určitě muffin. To ale není důvod k odstřelení filmu. Stejně tak není můj důvod ani to, že bych raději sledovala Special Someone. Film je z velké míry založen na stereotypech určité sociální vrstvy, ale blbé je, že s nimi nijak nepracuje, jen je potvrzuje a závěrečné vyústění je toho jen dalším trochu bizarním dokladem. Satiry je pomálu a humor je velmi laciný (ne, rozhodně se nesměju, když se hlavní hrdina udělá do kalhot, a pak to pere s pokrčeným nosíkem). Ani to proklamované „film je o médiích, film není o pornu“ moc nefunguje. A hlavně nechápu, jak je možné, že je film natáčený na filmový materiál a stejně vypadá hrozně. (10.02.2013)

Aneb kolik životních pravd a sociálních narážek skrývá vztah vypatlanýho namachrovanýho playboye a rozmazlené naivní pipiny. Gordon-Lewitt si kromě dokonale cynicky nejapné hlavní postavy vyhrál i s režiíí, která srší nápady a ze stereotypů dělá přednost. Snad jen ta scéna "prozřívacího" sexu (a vůbec postava Julliane Moore) mohla zůstat na podleza střižny. (23.12.2013)