Mníška

Rodina, zruinovaná vyplacením věna dvěma starším dcerám, musí tu nejmladší šoupnout do kláštera, nedá se svítit. Ona nebožačka se po marných pokusech o vzpouru ocitá ve spárech dvou pošahaných matek představených. Nejprve je to bigotní sadistka, kterou po měsících šikanování vystřídá pološílená lesbičanka. Vše nakonec vyřeší deus ex machina v podobě bohatého markýze, dívčina pravého (a tajného) otce. Ještě že už končí baroko a pomalu nastupuje věk osvícenství, jinak by příběh nejspíš dopadl tragičtěji. Poněkud mdlá a nepříliš záživná televizní inscenace, tak trochu červená knihovna kombinovaná s antireklamou na katolickou církev, bez výraznějšího emočního náboje, ozvláštněná snad jen Isabellou H. v roli vilné abatyše, tedy v typu role, které jí sednou nejlépe. (20.03.2021)

Úžasná atmosféra, aj kláštorné prostredie, no po dejovej stránke miestami až príliš plytké. Každopádne však bolo zaujímavé sledovať 3 etapy Suzanninho putovanie po kláštoroch - každé z troch dejstiev bolo úplne odlišné, aj keď to prostredné ma zaujalo najviac. Škoda, že dej sa nerozvíjal aj viac do hĺbky a bol tak silne koncentrovaný len na ústrednú postavu a jej vzťahy k Matkám predstaveným. Námetovo to vcelku vynikalo, no bohužiaľ spomínaný dejový vývoj nebol až tak oslnivý ako by si to takýto druh filmov vyžadoval. Ale aj tak dobré, a určite zaujímavé. (25.06.2014)

Až nečekaně působivé drama z prostředí klášterních útrob. Jsem upřímně ráda, že jsem v té době nežila a nikdo mě nenutil odejít do řádu jenom proto, že mí rodiče nemají na to, abych mohla ujídat z jejich stolu. Už ten pocit, že jsem jim jen na obtíž, by byl frustrující. Kdysi byla ale jiná výchova a dívky byly učeny k větší pokoře a poslušnosti. Můj obdiv její tiché upřímnosti, odvaze vzepřít se vnucovanému osudu, nelhat Bohu ani sobě do kapsy a poslechnout své srdce. Měla sedmnáct a půl a už si Zuzka během svého života stačila zažít jak týrání jedné abatyše, lesbického tokání druhé abatyše, tak i pohrdání svých kolegyň ve víře a sem tam nějaký ten plivanec do tváře. Naštěstí ale našla jednoho, zcela nečekaného, spojence. Já bych jeptiškou nikdy být nemohla. Na to je to pro mě až příliš nudně sterilní prostředí. Cítila bych se hrozně moc prázdně a odevzdaně. Jako loutka bez duše. (25.10.2015)

Tak nějak chápu, proč je tento film v modrých číslech a proč je tu brán spíše do průměru. Jeptiška je totiž dost tichý film a skladatel Max Richter je evidentně výborný skladatel ticha, i když uznávám, hudbu k filmům skládá jinak naprosto skvělou. Nicméně tady to všechno museli vybojovat herci a především kamera, která si podle mě vysloveně zařádila. Užil jsem si skvělé záběry na francouzské kláštery a krajinu umocněné tichem, které filmu nebylo cizí. To všechno ve spojení se zpupnou jeptiškou, která na dnešní poměr pořád byla zpupná hodně málo. Nicméně co naplat, tehdejší doba z ní byla řádně v šoku a já nemůžu jinak, než dát čtyři hvězdičky, protože tahle katarze tehdejšího křesťanství mě prostě zaujala. (01.08.2014)

Nebudu film ani přehnaně chválit ani kritizovat. O poměrech v klášterech se vesměs jenom šušká, zde jsou vidět in natura. Z této strany hodnotím kladně. Nedělám si iluze, že se nevraživost, závist, soupeření a případná tyranie po letech příliš změnily. Na druhou stranu je film opravdu hodně ponurý, napadlo mě přirovnání k Requiem pro panenku. Takže kdo má chuť na ticho, temné klášterní zdi a zlé jeptišky, doporučuji. Za mně průměr. (07.09.2014)