Hořící keř

po díle prvním: dech beroucí, emocionální, skvěle natočený.. To jsou vjemy, které ve mě tohle dílo zanechalo, po stránce filmařské je snad všechno na nejvyšší úrovni, od geniální kamery (snad se konečně dočkáme jejich zařazení na čsfd), přes herce po scénář a hudební doprovod, ruchy... To všechno vytvořilo směs emocemi tak nabitou, že pokud následující laťku udrží, zjeví se zde jedna z nejlepších minisérií vůbec. O to víc oceňují Agnieszku Holland, vzhledem k jejímu vztahu k době a událostem _____ po díle druhém: tam, kde v prvním díle byli emoce automaticky přítomny jsou zde až moc chtěné, jako by je tvůrci chtěli vymačkat z každého záběru, což souví i s tím, že každý druý záběr je odrazem zrdcala, nebo pohledem přes sklo, to nesedne tak, jak by mělo, působí to jen jako ukázka toho, kolik je na minisérii peněz a ty scény, kde se takový způsob snímání pak nevyzní tak dobře. Ani zaměření na jednu postavu moc nepomohlo, ale odchyt výborný (O= _______po díle třetím: závěrečný díl obsahuje asi nejlepší scény z celé série, a to samotný soudní proces, kde exceluje obzvláště David Novotný a jeho JUDr. Sýkora. Krom toho se zjevují i další skvěle natočené a vypjaté scény, jenže díky nim pak není konec dílu tím úplným vrcholem, bohužel, onen dovětek by totiž mohl být klidně vynechán, stejně jako některé scény z celé trilogie, dva díly by postačili.. Někde mezi 4 a 5. kameraman Martin Štrba by se měl podílet se scénáristou Štěpánem Hulíkem na nějakém komorním, soudním dramatu... (30.01.2013)

První, co mě napadlo, že to bude úplně jiná káva, než nostalgicky laděný návrat do minulosti zachycený ve stylu retro televizního seriálu Vyprávěj. Shovívavost vůči normalizační době je tatam a všichni se jistě shodneme na tom, že doba, kterou zachycuje režisérka Agnieszka Holland s vlastním emočním vztahem a znalostí dobových reálií se jeví trochu jinak než výše zmíněný seriál. Leč v zájmu úplnosti a ve snaze lépe pochopit dobu chci podotknout, že na odhalená fakta československé minulosti oživené dokumentárními záběry se lze podívat ze dvou stran, protože každá mince má dvě strany. Dnes si to lidé už nepamatují, ale lze vysvětlit, že pro mnoho občanů v době pookupační tzv. normalizace bylo ještě jiné Československo. Právě z tohoto společenského a politického marasmu uměla řada lidí šikovně profitovat a nakrást třeba ve státním podniku všechno, co potřebovali pro stavbu svých chalup. Nemluvě o tom, že již od ranních hodin hospody jen hučely a cinkaly půllitry, některé známé osobnosti, umělci, herci, zpěváci a muzikanti, (přisluhovači režimu), doslova lezli za minulé doby režimu do zadku, či dokonce fízlovali. Zatímco jiní lidé protisocialisticky naladění (třeba Charta 77), museli třeba pracovat v kotelnách nebo jít rovnou sedět. Nicméně, zaplať pánbůh, že padl zářivý socialismus, dlouho jsem si myslel, že všechno bude fajn, ale dnešní vláda arogance moci, mocných chamtivců a lobbistů o fajnovosti tedy moc nesvědčí. Nemyslím si, že to je dobrá cesta do budoucnosti. Ale zpět k věci. Osudové drama JUDr. Dagmar Burešové při vší úctě mohlo nabídnout za 240 minut mnohem více, možná je to i tím, že tam bylo pár nadbytečných scén. I přes výše řečené je Hořící keř nadprůměrně vystavěný seriál, jenž zvedl televizní laťku. Herecký vklad v podání herečky Jaroslavy Pokorné v roli Libuše Palachové na mě působil asi nejemocionálněji, mimochodem skvěle to hrála. Velký herecký talent Táňa Pauhofová měla půvab, ale nejsilněji na mne nepůsobila. Snad bych ještě dodal, že je možná škoda, že zatím z neznámých důvodů filmaři opomíjejí detailnější pohled na život Jana Palacha, jenž by byl jistě nosnou a zajímavou látkou pro celovečerní film. (21.04.2013)

S radosťou dávam to najvyššie hodnotenie. Kvalitný český seriál, ktorý si vzal na mušku skutočné udalosti okolo ´69 od momentu upálenia Jána Palacha. Všetko od scenára, kamery, atmosféry funguje na výbornú, charaktery postáv sú dostatočne vykreslené a pútavé a fakt, že sa všetko reálne odohralo ma mrazí ešte teraz. Respekt. (11.09.2013)

herecky Táňa Pauhofová fajn ostatný nie až tak moc výrazný, občas nejaké tie dramatické scénky majú dobrý nádych ale v konečnom výsledku nedokážu patrične vystužiť tento smutný príbeh, je to celé strašne schématicky uvlečené bez väčšej režisérskej invencie, skutočnej dravosti, či údernosti a hlavne na takej rozsiahlej minutáži, tie umelecky podané neustále odrazy ľudí v oknách, zrkadlách bez hĺbky, úplne zbytočné, Agnieszka Holland stále pre mňa ostáva dosť precenená režisérka, z tohto sa dalo vyťažiť ďaleko viac /60%/ (02.02.2014)

To musela být hrozná doba. Slušní lidé byli na potkání preventivně třískáni tonfami, za každým z nich se tiše plížilo několik vozidel STB a zrůdní komunisti jen udávali a udávali bližního svého. Ale kam se všichni ti zlí lidé vypařili? Já je nějak nemůžu najít. Není to divné? A není divné, že film, který se tváří jako věrné zobrazení historické události (ale je to pořád jenom film nikoli skutečnost), nám vyprodukovala americká stanice HBO? V podstatě je mi líto všech, kteří tu dobu nezažili a tudíž jen obtížně mohou odhalit skutečnost, že s nimi někdo manipuluje. Tehdejší doba byla prostě úplně stejně „zkurvená“ jako ta dnešní, jen je do ní potřeba občas trochu kopnout, aby se z nezaměstnanosti, bezdomovectví, dávek pro nepřizpůsobivé, přítomnosti zahraničních mafií a jiných vymožeností dnešní doby zbytečně nedělal nějaký problém. Co se týká Hořícího keře, tak mne tedy vcelku spolehlivě nudil svou strojovou patetičností, ale na druhou stranu ve mně vzbudil zvědavost, kdy se něco natočí o Zdeňkovi Adamcovi a Romanovi Mášlovi, kteří se v roce 2003 upálili na protest proti stavu naší společnosti. Nebo Palachovci byli hrdinové a jejich následovníci pouze nemocní lidé? (15.10.2013)