Holy Motors

47th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2012 - HORIZONS - Horizonty (Holy Motors / HOLY MOTORS / Holy Motors) - Příběh tohoto filmu začal když jsem viděl plakát k filmu, to byl první signál skvělého i bláznivého filmu který skutečně nastal. Vizuální dokonalost, scénáristická extáze, vizuální požitek. Absolutně šílené dvě hodiny absurdností, totálně střeštěného blaha. Film co nejde okomentovat o čem byl, protože tento námět je nekomentovatelný, tento film musí člověk vidět a okomentovat sám. A buďto sedne a budete v sedmém nebi jako já a nebo (jako dosti lidem) nesedne a budete nadávat (a určitě né málo)... - 6. 7. 2012 - kino Thermal - Malý sál - Karlovy Vary - 2. místo - 95% (17.07.2012)

Obecenstvo zas raz radikálne rozdelené na dva tábory. Prvý nadšene mlaská z onoho extrovného skĺbenia "pod nechty zaliezajúcej" depresívnosti, po dlhej dobe naozaj trefne provokatívnej zvláštnosti a ceľkovo sa teší z odvážne demoštrovanej umeleckej frivoľnosti. Druhý od zlosti hýka kedže sa mu nedostalo z fleku pochopiteľného výstupu, resp. decentne vedeného žánrového cvičenia a po neplánovanej pauze opäť bez váhanie tasí slovíčko "pseudo." Asi sa niekde s odstupom aj objaví, že ide o (v posledných pár rokoch tak módne vykrikovaný) rakovinotvorný art, ale z toho si netreba nič robiť, my "čo z toho robíme vedu" si naše teórie po svojom obhajíme a druhú stranu hlavou krútiť prinútime. Veď sranda musí byť, že ano.:)_______Neskonale magické, svetové! Príznačne teatrálny, nešetrne pitoreskný a predovšetkým nespútaný/á povzdych/pokora nad únavou z dôsledku zvolenej životnej cesty, nad nekonečným hľadaním seba samého, nad potrebou ovplyvňovania/zasahovania a takisto spoločenského uväznenia v spároch (fenoménom virtuálnosti paralyzovaných) osobnostných premien či pretvárok. Maska ako neodmysliteľná súčasť deformačnej metamorfózy ľudského organizmu, dočasný únik pred tvrdou realitou alebo len "zakázané" rozptýlenie v pomyselnom rytme chytľavých harmoník a (bez)gravitačného pohybu. Nasadzovaná a odnímaná v divadelnom predstavení večného univerza, kde sa cicavce menia v konfúzne figúry, stará láska hrdzavie, otcovstvo je na bode mrazu, krás(k)a je opäť glorifikovaná zvieraťom, tam kde hrdinovia opakovane zabíjajú sami seba a onen akt usmrtenia v jednotlivých sekvenciach alegoricky odostiera ďalšie (z minulosťou späté) osudy._______Zarmucujúci podtext a intenzívne vyznenie (zo cinefilného pohľadu) umocňuje všestraná herecká ekvilibristika Denisa Lavanta, "voyeristická" pocta Paríži čo by (v tomto prípade) mesta hriechu a neskromný obnos kinematografickej referenčnosti v ktorej si každý milovník FILMU príde na svoje. Leos Carax je za tento počin absolútne neprávom zatracovaný, má totiž to, čo v dnešnej dobe u väčšiny tvorcov s príbuznými ambíciami absentuje a to BEZPROSTREDNOSŤ kooridnovanú KONCEPČNOSŤOU. Na rozdiel (napr.) od nedávno videných "gréckych Álp", ktoré sa v niektorých úsekoch mermomoci namáhali o obdobné zdelenia, ale v záplave nefunkčne dávkovanej iracionality a recesijnosti sa viacmenej stratili (teda skôr po podivinsky pobavili než by niečo predmetné vypovedali), tak "Sväté motory" k veci prehovorili, i keď ťažko uchopiteľným spôsobom ozvláštnili a čo sa týka výslednej katarzie ma nadmerne uspokojili. (07.09.2012)

V životě jsem neviděl větší sračku. Kam se hrabe Zdeněk Troško s jakýmkoli jeho filmem, tady od pana Leose Caraxe by se měl učit! Pokud bych šel na tento film jako na "intelektuální" počin, tak stejně vidím jen chabou "zprávu" o herectví. Tato zpráva je asi jako kdyby ke mě přišel číšník a naservíroval mi hovno polité kuchařovou močí a řekl: „Toto pane je excelentní pokrm posypaný trochou bazalky, ta dává tomuto chodu jemnou venkovskou chuť, a je podáván s domácí omáčkou pana kuchaře. Jako celek jest to tvrzením o naší gastronomii v Česku. Dobrou chuť sire.“ To je moc pěkný pane číšník, ale pořád je to hovno. Dvě hodiny čistého utrpení, žádné sprosté slovo nedokáže popsat co toto bylo za teror! (17.02.2020)

Některé filmy po vás vyžadují, abyste jim dali čas. Čas k tomu, abyste se zbavili počátečního pocitu nepochopení a rozladění. Čas k tomu, abyste je s nutným odstupem docenili. Já osobně do této kategorie řadím Holy Motors. Dnes už na tuhle francouzskou bizardnost par exelance vnímám jako jeden z nejlepších filmů festivalu. (08.08.2012)

„Weird … so weird.“ Hlavním předpokladem k pochopení Holy Motors je láska k pohyblivým obrázkům a ochota nechat se překvapovat a žasnout. Caraxův film o filmech (a pohybu jako takovém), hercích (kteří nikdy nemohou zcela opustit roli) a divácích (kteří jsou v digitální éře se všudypřítomnými kamerami vlastně také herci) začíná momentem, kdy byl statický obraz poprvé rozhýbán (Étienne-Jules Marey). Následně v anti-narativní sérii epizod propojených panem Oscarem (rodné jméno Caraxe zní Alexandre Oscar Dupont) coby zosobněním onoho pohybu (rozhodně má své opodstatnění, že jej hraje jeden z pohybově nejnadanějších herců současnosti) a médiem zprostředkovávajícím významy (jeho proměny jsou zároveň proměnami kinematografu jako takového) nabízí průřez filmovými dějinami a žánry. Sociální drama, anarchistická komedie (taky vám Lavantův skřet připomněl Chaplina?), gangsterka, muzikál, melodrama... Těžištěm Caraxových filmů byly vždy více jiné filmy než realita. Zde tento přístup povýšil na hlavní princip vyprávění. Film poskládaný ze situací známých z jiných filmů a tím zároveň provádějící dekonstrukci filmového vyprávění. Oproti mnoha svým kolegům píšícím milostné dopisy kinematografii Carax nicméně odmítá být sentimentální a dojímat se nad tím, že filmy a diváci už nejsou jako dřív. Jeho cesta do hlubin jedné pařížské noci (kterou řídí dáma nesoucí jméno slavného francouzského prozaika - Céline) je podvratná, drzá a potměšilá, jak každému musí dojít nejpozději během předposlední scény návratu k „rodině“ (a evolučním počátkům nikoliv filmu, nýbrž člověka - jedno nemůže existovat bez druhého). Krása a (po)divnost jsou si rovny. Carax neoplakává konec filmu, přemýšlí nad jeho možným znovuzrozením. Film chápe jako kolektivní sen (v jednom z prvních záběrů vidíme sál plný spících diváků). Jako milostný vztah (když milenci v jedné z posledních epizod mluví o tom, že jim zbývá 30 minut, jde zároveň o čas zbývající do konce Holy Motors). Jako život (všichni jsme součtem filmů, které jsme viděli). Život skrze filmy. Kde není filmů, zbývá jenom smrt. P. S.: Holy Motors jsou zároveň cenným výchovným materiálem. Ve skřetím segmentu ukazují jedinou přiměřenou reakci na člověka dělajícího s oblibou svými prsty „vzdušné uvozovky“. 90% Zajímavé komentáře: FlyBoy, Hortensia, Aelita, noriaki, zencitizen (23.03.2018)