13. komnata Pavla Lukeše (S13E11)

Moderátor a tvůrce legendárních televizních soutěží překonal zhoubnou nemoc... Pavel Lukeš, letos dvaasedmdesátiletý moderátor i tvůrce televizních soutěží Šest ran do klobouku, Dva z jednoho města, Manželský pětiboj a dalších legendárních soutěží, ale i dramaturg, scenárista a spisovatel, se téměř celý život pohyboval v médiích a kultuře, věnoval se soutěžím, které nejen moderoval, ale i vymýšlel, a holdoval křížovkám. Do povědomí televizních i rozhlasových diváků se zapsal jako tvář především vědomostních soutěží. Svou kariéru začal v plzeňském rádiu a v roce 1979 se díky konkurzu dostal na místo redaktora do Československé televize.

Ale přišel rok 1987 a televize se mu za jeho služby poděkovala nuceným odchodem. Poté jezdil s hudebníky skupiny Metronom po celé vlasti, doprovázeli je kromě jiných i Naďa Urbánková, Miloš Kopecký i Stella Zázvorková. Před několika lety však Pavel Lukeš těžce onemocněl a svůj návrat do života si musel vybojovat. Nejprve mu jen nebylo dobře, potíže připisoval věku, nevyspání, počasí, letitým problémům se srdcem, které prodělalo infarkty... Chodí však na pravidelné kardiologické kontroly a lékař pojal podezření na zhoubnou nemoc. Následovala hospitalizace a hledání diagnózy, první výsledky vypadaly téměř beznadějně. Bez operace se však nedalo nic zjistit, jenže lékaři s operací váhali kvůli prodělaným bypassům a celkovému vyčerpání. Operaci nakonec Pavel Lukeš riskl. Lékaři zjistili lymfom (nádorové onemocnění mízních uzlin). Následovala chemoterapie. Kromě boje s rakovinou se musel potýkat s další ranou osudu – ještě se nestihl vzpamatovat ze svých zdravotních potíží, když zažil podle svých slov skutečnou životní tragédii – po osmačtyřiceti letech soužití mu zemřela jeho milovaná manželka. Nebylo lehké to celé nevzdat. Pomohlo mu, že ho oslovil kolega a vrátil se do práce, opět spolupracuje na scénářích. Sleduje veškeré moderní technologie, v mobilu, aplikacích, na internetu je jako doma. Společnost mu dělá pes Jack, se kterým chodí na pravidelné procházky a těší ho, že ho dodnes lidé poznávají. „Člověka potěší, že si lidé ještě vzpomenou," říká a pořád pracuje. To mu přináší chuť dál žít. Svému nejmilejšímu koníčku se věnoval celý život a nehodlá s ním přestat. (Česká televize)