Nejlepší ženská mého života

Martin Frič zakončil svou nesmírně bohatou režisérskou kariéru tímto výborným filmem. Atmosféra 60tých let, perfektní příběh a mistr sólo Jiřího Sováka, kterého doprovází krásné ženy československé kinematografie. Rozhodně je zde vidět výborný Fričův vývoj a přizpůsobení se době, ve které byl film natočen. (07.10.2012)

Podvod storočia s geniálne premysleným scenárom dostáva trhliny, keď gangster začne nahadzovať svoje nacvičené rozpačité úsmevy a neovládne túžbu po ženskej priazni. Dve hlavné postavy, teda Jiří Sovák a jeho vnútorný hlas sú dokonale zohrané, takéto ponorenie do mysle postavy sa len tak nevidí, výborný scenáristický nápad. Pani poštmistrová predviedla v niekoľkých monológoch tiež kus umenia a na tú dobu peknú ukážku túžby po ženskej nezávislosti. Prekvapivo nápaditý film, silné štyri hviezdy. –––– kontroluj se huso nebuď zvědavá kontroluj se huso nebuď zvědavá (25.08.2015)

Upraveno v červenci 2020. Nejlepší ženská mého života je odlehčenou satirou, zlehka našlapuje a má slabost pro křehký půvab žen. Martin Frič z námětu a scénáře Jaroslava Dietla vyzdvihl jízlivost, a všímá si pokryteckého stavu společenské morálky, neutěšené nálady zlodějského manýrismu i zbabělých stereotypů mužského prvku u partnerských vztahů. Aneb muž v krizi středního věku dostal inovativní nápad k nezbytnému vyřešení dlouhodobé finanční tísně života manželského. Slova si hrají na schovávanou s pocity, jízlivost nepropadá obhroublosti, má kultivované vystupování a zdvořilé způsoby, vzpomíná na romantickou nevinnost a na vědomí dává životní poznání, že žena je v mnohém silnější než muž se ztrátou iluzí. Nástrojem satirické jízlivosti je Vláďa Winter (velmi příjemný Jiří Sovák), technolog středního věku s mladou a dosud nedostatečně finančně zodpovědnou manželkou. Smělý plán je inspirovaný všeobecnou socialistickou realitou, normou je svévolné přesouvání majetku do vynalézavých rukou a pokora před veřejnými a kontrolními orgány. Přesto ale nedokáže překonat ani vlastní zábrany, ani svou vypěstovanou sukničkářskou náruživost. Nástrojem niterného vyznání je Kaplanová (pozoruhodná Milena Dvorská), zastupující poštmistr městečka Bystřice. Patriarchální vedení rodiny dostává mnoho ran a štiplavých zásahů do oblasti slabin a muž vyděšen tančí a snaží se zmenšit do neviditelnosti. Důležitou postavou satiry je Kadeřábek (velmi zajímavý Čestmír Řanda st.), prohnaný vedoucí samoobslužného obchodu potravin. A ten malý náznak osobní finanční ztráty se ve jménu vlastní spravedlnosti ohání pomstou. Významnou postavou je Jiřina (příjemná Jarmila Smejkalová), bývalá Vláďova manželka a nejkrásnější vzpomínka na sladké životní štěstí s niterným pocitem naplněnosti. K výraznějším postavám patří také Marta (příjemná Ivanka Devátá), mladá a v manželském štěstí dětinská Vláďova žena. Z dalších rolí: nebezpečně zapšklý a zákeřný důchodce Koula (Vladimír Hlavatý), zhrzený učitel, pokořený systémem, ale i vlastní zkušeností a tím možným kariérním úspěchem manželky, zástupkyně poštmistra, Zbyněk Kaplan (Zdeněk Řehoř), pomalá servírka Blanka (Iva Janžurová), po zatoulaném inspektorovi vytrvale pátrající paní ředitelka školy (Věra Koktová), místní drbna Honzíková (Věra Tichánková), mladý a nezkušený strážník Veřejné Bezpečnosti (Jaromír Hanzlík), či Vláďův kolega z práce a podnikový referent Karel (Zdeněk Najman). Film Nejlepší ženská mého života je lehkou satirou, nebojí se jízlivé kousavosti, dokonce se dochází i k sebereflexi a vyvolává vzpomínku na lásku a zdvořilou omluvu ženám. Příjemné osvěžení. (04.12.2015)

Geniální uštěpačné komentáře Sovákova vnitřního hlasu na adresu maloměstských úředníčků, slizounků, kverulanstských donašečů a dalšího panoptika. Trochu úsměvně - nostalgický pokus podvodníčka, který se pokusí o perfektně naplánovanou loupež století a který to umí s ženskými - "no tak, nasaď ten svůj rozpačitý úsměv, ten vždycky zabírá" - ale nakonec bohužel zase podlehne svému srdci. (11.09.2009)

Jedna z najlepších úloh Jiřího Sováka (a jeho hlasu) a preto je pre mňa veľkým prekvapením, že tento film je prakticky neznámy. V podstate tu nie je proti svojom type iba Sovák, ale aj inokedy pestrofarebný Frič. Cynizmus, irónia, dôvtip a nakoniec aj slabosť. Vlastne slabostí je tu viacero, každopádne za každou mužskou slabosťou treba hľadať ženu tak v dobrom ako aj zlom zmysle slova. Frič sa s kinematografiou a divákmi rozlúčil viac ako dôstojne (navyše s Dietlom mu to ladí), mohol si povedať, že odišiel v najlepšom. Zaujímalo by ma, či plagát Bláznivého Petríčka vo vstupnej hale je náhoda, alebo chytrý Fričov zámer. (27.08.2015)