Pták s křišťálovým peřím: Přízrak teroru

Oslnivý Argentův debut, to bez debat, film který definoval subžánr giallo, mistrovská režie, vynikající propracovaná detektivní zápletka (vliv Hitche je docela patrný), tajemný zabiják, parádní napjatá atmosféra až do samého konce, skvělé kamerové triky, perfektní herecké výkony zejména od hlavního tria (Musante, Salerno a Kendall), vůbec hloubka všech hlavních postav byla úžasná, předvedli se i herci v menších rolích, taková Adorfova bláznivá kreace neměla chybu, skoro jsem ho nemohl poznat a skvělý byl i žlutý vrah Nalder, ach.. ten děsivej obličej) a samozřejmě nesmím opomenout ani dokonale padnoucí maestrovu hudbu. To vše dělá z tohoto filmu nadprůměrnou záležitost a film u kterého jsem se nenudil, marně bych hledal nějakou nudnější pasáž, to postupné odkrývání tajemství tohoto nevšedního příběhu, společně se stále gradujícím napětím a finální skutečně odhalení vrahovi totožnosti to se vážně povedlo a ani ve snu by mě to nenapadlo, takto do puntíku vypointovaná vyvrcholení umělo jen několik málo vyvolených, mezi které patřili Argento nebo Fulci a Martino a několik málo ostatních. Nahota a prvky nějakého explicitního násilí sice ještě nebyly ale to vůbec nevadilo, tady se cenilo úplně něco jiného a pak psal se v uvozovkách stále ještě rok '70, to podstatné z tohoto žánru teprve mělo přijít.. (25.08.2010)

Samotné rozuzlezní detektivní zápletky působí ex post maličko naivně, i když využití mysteriózních prvků, jako je naivní obraz pošahaného malíře, ano, je to ten, který má rád kočky, je velmi pěkné. Celkově je psychologická atmosféra filmu výborně vypjatá. Osobně se mi na starších filmech velmi líbí specifický obraz a v tomto případě taky exteriéry, které výborně ladí s vyzněním celého filmu. (24.01.2010)

Argentova režijní premiéra a vlastně i první z jeho "zvířecího cyklu" (o rok později následovala Devítiocasá kočka a Moucha na šedém sametu), na které spolupracoval s hudebním guru Morriconem. A právě on má zásluhu na tom, že i v momentech mistrových selháních (pár nudných detektivních pasáží, závěrečné odhalení vraha) dodává snímku patřičnou šťávu. Jako debut obdivuhodné, co se týče vizuální stránky, ale pořád je to jen příprava na Argentova vrcholná gialla v podobě Deep Red a především geniálního Tenebre. (21.08.2011)

Nebýt toho Argentova křiklavého vizuálního stylu, byl by jeho debut zcela průměrným (možná i lehce podprůměrným) detektivním příběhem. Nemohu se ani ubránit dojmu, že herecké výkony jsou prostě prkenné a celkový dojem zachraňují především mistři Ennio Morricone a Vittorio Storaro. Když ale přimhouřím všechny oči, tak je to jako režijní debut vcelku obstojné. [60%] (10.04.2021)

První ze zvířecí trilogie a zároveň debut Daria není vůbec špatnou záležitostí. Napětí zde funguje, bez krve, či obrazového násilí lépe, než kdejaký horor s vizuálními efekty a drahou výpravou. Jediné v čem mám trošku problém s Argentovými filmy jsou herecké projevy, a divně ustříhané momenty, např.střelba. Ale na druhou stranu stylizace a vytvoření napínavého prostředí a situace s velmi zvláštní a zajímavou hudbou z pera pana maestra Morriconeho je to, co mě s přehledem udrželo v pozornosti až do úplného konce. A i ve výsledku přimhouřit oči nad všemi nedostatky, které tento film má. (29.09.2011)