Dogani

V máloktorom filme divák nájde toľko násilia, bezmocnosti a beznádeje ako v Dogani. Výsledným pocitom je depresia, pretože počas života príliš často sledujeme príbehy končiace happy endom, a ten sa v tomto prípade, ale ani v živote, nekoná. Južná Kórea je na opačnom konci zemegule a mohlo by to zvádzať k tomu, že ide o nejaký regionálny problém, ktorý umožňujú kultúrne a politické odlišnosti. Ale nie. Aj na našom malom svojstojnom Slovensku máme podobný prípad resocializačného zariadenia Čistý deň. Odlišnosť spočíva prakticky iba v tom, že tam išlo o hluchonemé deti, a u nás o chovankyne, ktoré prešli drogovou závislosťou. Ale inak, ako cez kopirák. Vrátane liknavosti pri vyšetrovaní a nulového odhodlania k potrestaniu vinníkov. Filmy tohto druhu sú užitočné, aj keď dobrú náladu po záverečných titulkoch nemôže očakávať nikto. (12.04.2019)

Neviem, či niečo dokáže v ľuďoch vyvolať silnejšie emócie a väčšie zhnusenie, než sexuálne zneužívanie detí, zvlášť keď sú navyše postihnuté. Pri sledovaní filmu na mňa ale táto téma až tak nezaberala a nemyslím, že je to tým, že v správach sú prípady zneužívania detí tak časté, že by som sa voči tomu nejako emocionálne obrnil. Nie až tak dávno pri sledovaní podobnej témy v ďalšom kórejskom skvoste Sowon, ma to chytilo podstatne viac. Tým nechcem povedať, že by tento film bol zle natočený, samotné scény zneužívania sú dosť drsné a zhnusenie pri nich pocíti každý, kto nie je pedofil, no viac ma tu chytila za srdce téma márneho boja za spravodlivosť proti mašinérii ľudí, ktorí majú v hodnotovom rebríčku vyššie peniaze a kariéru než nejakú pravdu a spravodlivosť. Proste korupcia a styky na vyšších miestach dokážu zvíťaziť nad všetkým a zdá sa, že to takto funguje úplne všade. Čo je to najsmutnejšie posolstvo celého filmu. (20.11.2015)

Říkal jsem si Echt Drama,ale nakonec jsem se nespálil a díky zajímavé látce film zasahuje i do Thrilleru a divák dostane vskutku drsný, emotivní, zlý a krutý matroš. Vynikající příběh, který diváka vtáhne do děje a nutí ho si projít různými fázemí, kde budete fandit, věřit, modlit se a vzápětí nenávidět, řvát, nadávat,brečet. Ano tak takhle silně se mnou film nezamával ani nepamatuji a že film bude okořeněn i soudem, což já jako milovník právnických thrillerů uvítám v otevřené náruči, tak o hodnocení bylo dávno rozhodnuto. Že je film podle skutečných události a pozměnil zákony Korejské ústavy je pouze krásná třešnička už tak na dosti vynikajícím dortu. 100% (12.07.2015)

Skutečně zdrcující film, kdy mně po skončení projekce nebylo úplně nejlíp. A tady šlo navíc o děti, ale aby toho nebylo málo, tak o hluchoněmé děti. Zmítala se mnou celá škála emocí od znechucení, bezmoci, smutku, lítosti, zlosti a tak bych mohla pokračovat dál a stejně to nic nezmění na tom, že se takové věcí budou dít dál. A to nemluvím o tom, co ten příběh vypovídá o justičním systému, který se tady předvedl v celé své kráse, protože je nad slunce jasné, že lepší to rozhodně nebude a korupce a konexe budou přibývat, co si budeme namlouvat. Dětští představitelé to zahráli opravdu velmi uvěřitelně a přesvědčivě. Silenced je jeden z velmi silných a drsných filmů, které jsem v poslední době viděla a který se mnou silně zamával. (23.01.2013)

Depresivní až beznadějné drama bohužel podle skutečných událostí. Korejci se s tím nemazali a řadu scén pojali fakt dost syrově, při některých momentech až mrazí. Kvituji, jak se dokáží vyhnout zbytečnému patosu i v těch k tomu nejvíce vybízejících scénách. Největší sílu filmu vidím ve fantasticky podaném vnitřním boji hlavního hrdiny, kterého systém neúprosně tlačí jinam, než mu velí jeho zásady a hodnoty. Odolat pokušení a nepoddat se vyžaduje obrovské odhodlání a charakter. Za pět to ale není, film místy formou nestačí obsahu a vyloženě špatně (naivně a nereálně) je napsaná postava aktivistky Seo Yoo-jin. (14.10.2014)