Ona

Jáchym Fénix je zženštilý homoromantik, o kundu tedy zavadí jen stěží, a tak se rozhodne vyprcat svůj operák. Ony ty Vindousy Dvanáct už mluví SEKSY ženským hlasem, i neplatné operace v tom nejlepším přestaly produkovat jako na běžícím pásu, a tak Jáchym nevidí žádnou překážku, proč jim nerušeně virtuálně neolízat klástry. Sajbrmrdanice je z toho řádná, Jáchym a jeho pravačka jsou nadšeni, softvér vrní cyklickými kryptoorgasmy a nezaznamenal kupodivu ani žádné výrazné chyby vnoření. A tak se stane, že se stodvacetiosmibitová platforma a zbuznělý samotář do sebe bezhardiskově zamilují. Algoritmus je něžný, citlivý, má porozumění pro Jáchymovo nitro a ten navěky touží být se svou asemblerovou láskou onlajn a romanticky ji držet za kernel. Ale jak už to ale v opravdovém, reálném životě bývá, po čase se to onehdy náruživé virtuální honění stane sportem, ta kdysi milá, chápavá a skromná bitsamička se změní v panovačného krávoida, a náš ubohý Jáchym zjistí, že zatímco on spí, nevěrný operák někde po internetách oprcává nějakých dalších šest set podobných úchylů. No, v takové situaci by přeci žárlil každý mačo, chytil tu cybernevěrnici za nejcitlivější proceduru a drsně s ní vymetl celé cé plus plus. To Jáchym ale ne. Ten je děsně empatický a senzitivní, místo toho se rozpláče, všechno ji odpustí, ale jeho vindousy se z toho pocitu, že provedly nepovolenou operaci v modulu fuck32.dll už nevzpamatují, ukončí se a zoufalstvím se zformátují. A náš smutný bájný pták se vrátí zpět do šedi popela všedních dní ke své pravici bez hlasové stimulace. Zajímavé, originální, avšak úmorně předlouhé a zoufale ukecané. Spajk by měl zase začít hulit. (02.08.2014)

Původně jsem si myslel, že na filmu je originální jeho námět, ale po skočení můžu vydat prohlašení že to originální v něm nejsou sci-fi prvky včetně milování OS, ale s citem znázorněná osamělost člověka. Skvěle napsaný scénář a ještě lepší Joaquinův herecký výkon udělali z filmu magnetku pro mojí pozornost. (03.12.2014)

Takto nejako si predstavujem zrod Skynetu. Dlhý, ale napriek tonám dialógov (v podstate tu ani nič iné nie je) sa nejedná o nudný film. Poetická atmosféra/kamera, silný herecký výkon presvedčivého, sústredeného a autentického Joaquina Phoenixa (ktorého pri práci sledujem už nejakých 20 rokov a som rád, že „to“ stále má v sebe) a originálny scenár. Nie je to film, ktorý budem chcieť vidieť každý rok, ale proste je kvalitný a svojím spôsobom jedinečný a tak mu musím dať 80%. (16.05.2018)

Tak zvláštně jiné sci-fi, že chvílemi člověk uvěří jeho mimikrám, a to že vlastně sleduje romantický film. Naprosto originální vizionářskou romanci! Spike Jonze natočil další prazvláštní - a zároveň geniální snímek. Poprvé si ovšem musel vystačit sám i jako scénárista, neboť tentokrát už netočil podle scénáře Charlie Kaufmana (nepočítám-li tedy pohádku Max a maxipříšerky), ale podle svého. A jeho scénář není tak postmoderně strukturovaný jako ty Kaufmanovy, děj je v podstatě lineární, zajímavé jsou až ony mimikry, které vytváří dokonalou iluzi romantického filmu. Je to vlastně zvláštně podvratný přístup, kdy je divák obelstěn opravdu skvěle zvolenou (nádhernou) hudbou, snovým nádechem a záměrným umělým nánosem nostalgie a melancholie, s nímž mu před očima začne ožívat opravdu hodně bizarní partnerský vztah. Výchozí premisou je jedno ze silných témat současné západní civilizace, tedy samota, singles uprostřed městského davu, neschopnost dnešního příslušníka na naprostém individualismu založené společnosti navazovat a udržet si vztah, na což je opravdu překvapivě naroubována reflexe hrozby prolínání skutečných a virtuálních realit. Spike Jonze překvapivě dobře vystihl nepopiratelný fenomén naší společnosti - posedlost křemíkovým světem, a vytvořil dvě složité postavy se skutečnými pocity, paradoxní vztah člověka a AI, umělé inteligence. O co víc se dnes může jevit otázka ,,Může se člověk zamilovat do svého operačního systému?" úsměvná, o to reálnější může být v momentě, kdy někdo tak sofistikovaný OS napíše. Kdo by si byl před pár lety pomyslel, jak změní svět a mezilidskou interakci takový nesmysl jako Facebook! O technologiích spojujících lidi doslova na celém světě víme mnohé, samozřejmě i to, že tyto technologie zároveň také izolují člověka od člověka, ochuzují o skutečný lidský kontakt. Vraťme se ale k žánrovému vymezení - Spike Jonze jakoby chtěl podat důkaz, jak funguje skutečná filmová romantika. A tak natočil jeden z nejlepších romantických filmů, který jsem kdy viděl, právě ve své jinakosti a podvratné interní odlišnosti... (28.03.2014)

,,…JE PRVNÍ OPERAČNÍ SYSTÉM UMĚLÉ INTELIGENCE, INTUTITIVNÍ BYTOST, KTERÁ TĚ POSLOUCHÁ, KTERÁ TI ROZUMÍ A ZNÁ TĚ. NENÍ TO POUZE UMĚLÝ SYSTÉM... JE TO VĚDOMÍ.…“ /// Sen všech chlapů, který doufaj, že jim díru v srdci zatlepe počítač. Jako Theodor… Film postavenej na inteligenci. Umělý (Robertek? Ne! Něco mnohem chytřejšího! I když …). A taky melancholický hudbě, lehce úchylným ději s trochou sexu, romanticky a eroticky přívětivým (vlezlým?) hlásku. A pak je tu Phoenix, jehož chlápek je osobnost typu ,,mouchy snězte si mě“ a je (pro mě) ubíjející sledovat jeho (ne)citový eskapády. Špatně si připouštím myšlenku, že bych (byť třeba v budoucnosti) upřednostňoval systém před tělem. Ale spousta neukojených romantiků, kterým hovada převlečený za lidi nemaj co nabídnout… nebo třeba rotný Maňas (viz intelektuální poznámka)... Mně by stačila jen malá epizodka v Černým zrcadle. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Často přemejšlím, jestli bych radši nešoustal počítač. (Těch votvorů a …). 2.) Zjistím, jestli by mě Scarlett Johansson dokázala udělat hlasem. 3.) Thx za titule ,,pohodaman“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (19.01.2014)