Chloe and Theo

Hezký příběh o tom, jak se jeden člověk snažil změnit svět. Nebo alespoň něco ve světě, ale jak mu svět ukázal, že se změnit nenechá a že krutost je mnohem jednodušší lidskou vlastností než vcítění se. Ten příběh není ničím objevný a od prvního záběru se snaží zalíbit, ale to, co chce sdělit, to se mu nakonec i daří. (06.07.2015)

Některé momenty a hlavně celkové vyznění filmu bylo opravdu vynikající. Příběh je silný, poselství je důležité a má šanci oslovit mnoho lidí. Za tímto silným základem bohužel značně pokulhává zpracování. V první polovině filmu se toho moc neděje, divák nemá, čeho by se chytil. Natočeno je to velmi nezajímavě, nelze získat kontakt s hlavními postavami. A to je velká škoda, protože těžit je z čeho a postava eskymáka s ekologickým poselstvím v našem moderním světě je opravdu výjimečná. Hlavně jeho monolog, při kterém mrazí v zádech a člověk se začíná stydět, že žije tak, jak žije. To ale bohužel na kvalitní celovečerní film nestačí. (09.01.2016)

Julio Jurenito (viz Ilja Erenburg) říká, pokud si dobře vzpomínám, že nejlepší způsob sebevraždy je koupit si nové boty a sednout si na lavičku v moskevském parku. Zde je možno spatřit další, pokročilejší variantu: Pokud se chcete někoho zbavit, kupte mu nové boty a pošlete ho do Central Parku (nebo někam jinam). Tak jak toto, tak i vše ostatní, nás zpravuje o tom, co dobře víme, ale nic s tím neděláme, neuděláme. A tak i toto inuitské poselství padá do arktického moře pohádek, pověstí, mýtů a představ stejně tak, jak do něj padají uvolněné ledovcové útesy, tuny každou vteřinu. A v tom randálu je sotva slyšet harpunu řezající led... Ale samozřejmě se mě to také dotýká. Když (ve filmu) vidím UN headquarters nebo New York Skyline, bezděčně mě napadá: Co to je? Kdo to postavil? A k čemu? Už dávno není žádné "buď a nebo", pouze "jak dlouho ještě". (14.12.2016)

tento film je akoby z inej planéty - aj napriek obrovskej vrstve klišé je v ňom čosi autentické a dojemné. Iste je to aj postavou Thea. Záver bol pre mňa šokujúco smutný, ozaj ma zaskočil. Dakotu Johnson som ihned po skonceni filmu googlil a nepríjemne ma prekvapilo, že hrala v tom brakovom Šedom filme. Chcel som si ju zachovať takú čistú ako bola jej postava Chloe. (16.09.2015)

Príbeh s veľmi silným posolstvom, avšak s tou prijebanou muzikou v byte u Moniky vyznieva ako tupá reklama na IKEu! Chvalabohu pomer debilných scén (to sú tie so slečnou Fifty Shades of Grey) NEPREVAŽUJE nad tými skutočne dramatickými, ale je vyrovnaný, a preto musím udeliť bohužial len tri hviezdičky. P.S. Podobné posolstvo nám prinášajú i chlapíci z kmeňa Kogi, takže buď sa spamätáme, alebo sme v prdeli... (19.09.2015)