Barbara

I když se zřejmě jedná o nejznámější počin Christiana Petzolda a možná i nejlépe hodnocen, myslím jinde než tady, já osobbně byl u tohoto snímku trošku zklamán. Ne snad atmosférou, režií, hereckým výkonem Nino Hoss a tradičně silným závěrem, to ne, to bylo výborný, ale myslím si, že tady ta obsahová nedoslovnost byla přes čáru. Na některý věci by divák měl znát odpověď nebo alespoň náznak, protože jinak to svadí k velkým otazníkům směremk tvůrcům, byl to záměr nebo to jsou kreteni ? A když to byl záměr fakt mají tvůrci až tak diváka u prdele ? (27.08.2017)

Lékařka Barbara žije na první pohled docela obyčejným životem na jedné vesnici ve východním Německu. Místní policie si na ni však dlouhodobě dává pozor a má proč; Barbara totiž touží po emigraci. Filmu, který se zpočátku vyvíjí nepříjemnou, realistickou cestou, ale nakonec podráží nohy velmi neoriginální vývoj druhé poloviny, ve které i divákovi s podprůměrnou inteligencí dojde, jak to celé dopadne. [47th Karlovy Vary International Film Festival] (05.07.2012)

Pokud se Christan Petzold snažil vystihnout ponurou a depresivní atmosféru v tehdejším NDR, tak se mu to dokonale podařilo. Ta na mě padla, jak deka hned od začátku. Určitě existovalo mnoho podobných příběhů z nichž jeden jsme mohli sledovat a já chválím za snahu, přiblížit nám to co nejreálněji. Tady se ocitla mladá lékařka Barbara v situaci, kdy musela svádět velký vnitřní boj mezi svou profesí a touhou dostat se nejen do západního bloku Německa, ale i za svým milencem. Oni téměř všichni, kteří se pohybovali v jejím okolí, tvořili různorodou mozaiku lidí, kteří tu ponurou atmosféru velmi vhodně doplňovali. Mezi ně patřila Stella, nebo mladík, který se pokusil o sebevraždu, policajt s nemocnou manželkou a v neposlední řadě tam byl také i sympatický André, který se pomalu, ale jistě dostával do povědomí mladé lékařky. Jinak NIna Hoss, která byla např. vynikající i ve filmu Žena z Berlína, tak i tady se své role zhostila na jedničku. Osobně bych měla jen připomínku k ne moc vydařenému závěru. 75% (08.12.2012)

Nejenom ve srovnání s českým filmovými návraty do let normalizace, křečovitými a černobílými, je Barbara klenot. Petzold nepracuje se zplošťujícími opozicemi, zohledňuje mnoho úhlů pohledu a hrdinku staví před složitá morální dilemata. Stejně jako pro ostatní postavy, také pro nás je Barbara ženou tajemnou, která něco skrývá. Nevíme, čím se provinila a jaké jsou její úmysly. Dle nedůvěřivých pohledů ostatních, ale také tím, jak ji zabírá kamera, je Barbara neustále pod dohledem. Se soukromím z jejího života vymizely důvody k radosti. Na štěstí nevěří, převažujícím emocionálním stavem je pro ni strach. Její vstřícnost ke druhým má zištný charakter. Nepotřebuje-li nic, ostatní si k tělu nepřipouští a komunikuje s nimi v úsečných větách. Sama se raději vyjadřuje jen neškodnou hudbou, hrou na piano. Výjimkou jsou pacienti – příslib, že i v odosobněném komunistickém bezčasí lze dělat něco smysluplného. Díky nejednoznačným postavám, zájmu o detaily (lepení náplastí na kotníky, listování zápaďáckým katalogem) a neokázale výpravě (rekvizity k sobě nestrhávají pozornost, prostě jsou v záběru), působí v Barbaře vykreslený svět Východního Německa velmi autenticky, ne jako exkurze do muzea komunismu. (Pěkným příkladem nenuceného pojetí dobové reality je střet dvou světů, reprezentovaných Trabantem a Mercedesem, na lesní cestě.) Zatímco čeští filmaři křičí, jak byli všichni komunisti svině a jak těžký měl slušný člověk život, Petzold k takovýmto zobecněním nesklouzává, nepodniká průhledný útok na systém. Velkých dějin se dotýká skrze jeden malý, intimní příběh, což mu nebrání zároveň vystihnout atmosféru doby a položit několik nadčasových otázek, týkajících se zodpovědnosti člověka za druhé. Drama mimořádně silné i bez siláckých řečí. Jde to. 80% Zajímavé komentáře: Traffic, Sandiego, Mlle (19.02.2015)

Pre mňa filmový zážitok mesiaca. Oplatí sa vidieť už len kvôli spôsobu Petzoldovej réžie. Všetko natáča na jednu klapku a púšta hercom pri natáčaní aj mix zvuku, vďaka čomu môžu reagovať na všetky podnety a pod tlakom náročnej metódy vydolujú zo seba ten najlepší výkon. Barbaru urobil na digitál, ale je to ešte extrémnejšia metóda natáčania ako v čase nedostatku 35mm suroviny. Petzold je dôkazom, že film je stále z veľkej časti technické umenie. Dôkladným výberom objektívov dosahuje zvláštne rozzrnenie obrazu a aj keď je to digitál, pôsobí to veľmi živo. Barbara je emóciami nabitý netradičný film o komunizme s "posolstvom ako z pošty", urobený rafinovane bez zbytočných retrokostýmov a didaktických scénok exponujúcich dané obdobie. Najbizardnejšie na tom všetko je, že Petzold vychádza z Cravena a Argenta. Odtiaľ to výborné plíživé napätie. (21.03.2013)