Syvälle salattu

Fíni si teraz u mňa polepšili, kvalitný mysteriózny thriller s nádychom hororu. Je založený na starej duchárskej, mytologickej báchorke, v ktorej musel mlynár obetovať svojho prvorodeného syna duchovi jazera, a ten mu na oplátku zabezpečil blahobyt. Matka, ktorá kedysi vyrastala v malom mestečku pri jazere, sa doňho po rokoch vracia spolu so svojim synom, aby zachránila jazero, no po odhalení tragickej minulosti sa jej syn ocitá v nebezpečenstve. Film ťaží predovšetkým z peknej atmosféry podporovanej pomalou hudbou a zaujímavého príbehu. Zapadnutá dedinka, jazero, okolo neho všadeprítomná hmla, duch... jednoducho sa na to dobre pozeralo. A to aj napriek nesympatickej hlavnej hrdinke a malému počtu ľakačiek. (11.02.2012)

Naprosto zbytečný thriller, který se snaží být mysteriózní, ale nakonec jde jen o pěkně zpackanou rodinnou tragédii. Film snad kromě sympatické a celkem snažící se Kristy Kosonen nemá co nabídnout. Doporučil bych ho pouze v případě, že opravdu nemáte jiný film po ruce a nudíte se tak, že vám je jedno, na co budete zrovna koukat. Jsou desítky lepších thrillerů s lepší zápletkou i pointou. (08.04.2012)

Intro je parádní, prostředek filmu podstatně slabší a konec na pár facek. Respektive rozuzlení bylo mrazivé, ale z předchozích událostí buď udělalo blábol, nebo z hrdinky cáklou schizofreničku. Zpětně viděno mám pocit že záměr byl zmást diváka aby sledoval vějičku kterou mu scénárista nechal a potom ho uzemnit racionalitou. No nepovedlo se, vysvětlení jednoduše nedává smysl. Což ale není nic co by při sledování překáželo, naopak děj pěkně ubíhá, napětí se krásně stupňuje, suomen kieli zní tradičně pohádkově a postavy jsou živoucí jako ve všech finských filmech. Jenom škoda celkového vyznění. Režisér měl radši natočit horor a na nějakou překvapivou pointu se vykašlat. Základ k tomu položil slušný. (02.03.2012)

Fíni sú ako tvorcovia hororov kvalitatívne stále o level nižšie než ich škandinávski susedia Nóri či Švédi, ale na druhej strane aj snaha natáčať a schopnosť niečo zrealizovať až do finálnej podoby sa cení. Ich doterajšie hororové výtvory ako Dark Floors či Sauna ma príliš nepresvedčili a Body of Water hodnotím ako lepší žánrový priemer. Musím však uznať, že spojenie hororových činiteľov a ponurej atmosféry fínskej lužnej krajiny funguje pomerne účinne. (29.02.2012)

Miluji skandinávské filmy, jejich ponurost, tajemnost, řeč, herce...a tady je splněno vše mé oblíbené. Při výsledném dojmu jsem si uškodila sama, protože jsem měla za to, že se jedná o horor - a tomu tak nebylo a jak vidím, ani nemělo být. Příběh k tomu pravda svádí - tajemné jezero, ke kterému zavítá matka se synem - ona sama tu kdysi vyrůstala a o místě slyšela řadu více i méně strašidelných báchorek (úvod je bravurní). Napjatí můžeme být až do konce, i když minimálně v poslední třetině pozorný divák tuší, pakliže rovnou neví...to ale na koukatelnosti neubírá. Bylo to netradiční a za shlédnutí film určitě stál. (01.10.2012)