Love Song

V první část příběhu se prolne současnost s blizkou minulostí hlavních hrdinů, což nemám úplně rád, protože to rozmělňuje mou pozornost. Naštěstí se vše poměrně brzy vrátí do normální kolejí a příběh je vyprávěn jen v jedné časové rovině a tou je současnost. Za absolutní dokonalost považuju zachycení přirozeného života New Yorku, jsou to detaily, ale je v nich krása, třeba když Adam sedí s Grettou na schodech, povídají si a před kamerou prochází lidi a "ruší" tak "čistý" záběr na hlavní hrdiny. Další miláčkovej záběr, když Gretta a Dan sedí na lavičce poslouchají hudbu a kamera kouká jejím pohledem, v tu chvíli jsem si připadal jak v sedmdesátkových pohlednicích z NY od Woody Allena. New York tady tepe normálním životem a vůbec nepůsobí filmově. Možná to není hlavní složka filmu, ale mě se tahle "dokumentárnost" hrozně líbila. Jednou z hlavních složek filmu je samozřejmě hudba, texty mě teda dvakrát nebraly, na můj vkus byly až příliš nasládlý, ale některá hudba (jsem absolutní laik) mě chytla, třeba když Dan a Gretta spolu poslouchají "na půl" tu první písničku, ta byla dobrá. Natáčení na veřejných místech bylo dobrý, dialogy taky nepůsobily trapně a pokud jde o Marka s Keirou, mám je rád. Mark tomu filmu vevodí, Keiřin styl trošku nemůžu pochopit, někdy mě přišlo že přehrávala, na druhou stranu s její postavou jsem neměl žádný problém. Největší šok mně způsobila Haliee. Já si jí pamatuju z westernu s Jeffem Bridgesem jako malou holčičku a tady je najednou už solidní bréca. S těma ženskejma je to teda rychlost, jeden večer jim člověk podává do postýlky mončičáčka a druhej večer aby přines kondomy. Jedno ale u Haliee zůstává a to je talent, zase zaválela. Není to vysloveně sladká záležitost, jak by moh název napovídat, dá se to v pohodě ustát i klučíčím okem, vztahy jsou tam udělaný velmi hezky, protože nejsou vysloveny úplně do detailu. (02.07.2014)

Film, na jehož začátek musí divák čekat rovných 50 minut a pak stejně dostane kromě deseti vskutku zábavných minut (shánění členů kapely a první nahrávání) jen Předkus za mikrofonem a kulisu New Yorku. To je setsakramentsky málo. A jak jsem včera v noci nadávala na komára, dnes mu vedle své postele vystelu krabičku od sirek, protože jsem si potvrdila, že mi zdaleka nepije krev v takové míře, jak to s každým dalším filmem zvládá Ruffalo. Ať se radši věnuje režii, jak už jednou dokázal, i s průměrnou látkou utáhne nadprůměrné herce, ale před kamerou je sám těžce průměrný. 40% (16.10.2014)

Nebudem vám tu mazať med okolo huby. Je to nadhodnotené. Ale keď som sa na to pozeral nemohol som odolať. Skrátka nemohol. Krásne piesne nesúce sa zábermi New Yorku, za aké by sa nemusel hanbiť ani samotný Woody Allen. Knightley už dlho nebola takáto roztomilá a Mark Ruffalo si strihol ďalšiu nezávislú úlohu, ktorá mu sadla ako riť na šerbeľ. Nemám veľmi čo napísať. Je to celé plné superlatívov. Ide to hlavou proti celému mainstreamu a pritom do neho tak nezvyčajne zapadá. Film obsahuje množstvo pekných detailov a momentov, ale netlačí na pílu. Snaží sa byť plný nádeje, správnych rozhodnutí a radosti zo života. Naozaj skvelá vec. A jedno z najväčších prekvapení tohto roku. Soundtrack povinnosťou. (22.07.2014)

Nadšení, naivity a čistoty předešlého režisérova počinu Once to sice nedosahuje, ale jak chcete kritizovat něco, kde se na vás skoro po celou dobu kouzelně usmívá to éterické stvoření, co si říká Keira Knightley, do toho hrají moc příjemné pésničky, to vše navíc v ulicích třetího nejkrásnějšího města na světě. O to spíš, když nad světem muzikantů slintáte blahem a užíváte si tak každou scénu, kde se hudba tvoří, nahrává, anebo kde se o hudbě jen povídá. Navíc správně vztyčený prostředníček všem těm nahrávacím a vydavatelským korporacím, které fenomén internet víceméně položil. Zkrátka film pro všechny, kdo poslouchají hudbu srdcem, anebo si to aspoň myslí. (Těším se na Prague Album :-). (19.10.2014)

"Nehraj si na Jerryho Maguirra !!" ;) Jako vždy výborný Mark Ruffalo jako rozzlobený básník už nechytá zelený odstín a Keiru Knightley obsadili do té nejméně pravděpodobné role, když si tahle herecká ozdůbka už vyzkoušela snad téměř vše.. Bláznivý Irčan John Carney totiž upgradoval, rozuměj postavil na hlavu, svoje Once, a mě to překvapivě hodně bavilo, zvlášť ty dialogy odkazující se na filmovou klasiku, všem režijním kiksům navzdory.. Carney nakonec nebude až tak velký tragéd..;) Tenhle Love song má svou vnitřní sílu i spoustu zajímavých nápadů, když se zrovna pomocí banalit či soundtracku, který je však sám o sobě velmi povedený, nepokouší sdělit nějakou hlubší myšlenku.. (16.03.2016)