Love Song

Pozitívne ladený hudobný film, ktorý síce nechytí za srdce, ale zanechá dobrý pocit. Neprináša väčšiu drámu, hoci potenciál tam bol, najmä vo vzťahu Knightley - Levine vytriasť niečo viac. Okrem hereckých tu máme aj reálne spevácke hviezdy a dokonca keď sa človek pozrie na dnešnú Haille Steinfeld, tak pochopí, ako veľa robí make up. Tu nemala žiadny a tak brežnevovské obočie a prasačí rypák dosť vystupovali. A keď jej dnes dajú omietku, tak bažia po nej milióny mužov. (12.10.2021)

Zprvu bych rád pěl chválu na ten zvukový doprovod filmu, který je brilantně zpracovaný, proplétá dějovou linii velice příhodným způsobem a další pozitivum jsou dobře zasazené retrospektivní prvky. Slabší je dějová linie, kde je film bez ambicí, nehraje si na neskutečnou epickou bombu, ale mlhavé navázání vztahu (love/friends?) dvou hrdinů a celkově takový ten milý děj byl až moc bez napětí. (10.10.2014)

Pěkná story kterou táhnou hlavní role - skvělý Ruffalo, sympatická Keira a kouzelný New York. A je to další film o tom jak jste jednou dole, nic se nedaří, ale stačí trocha štěstí a narazit na toho správného kolemjdoucího. O tom navzájem se nabít pozitivní energií, žít pro ten moment, postavit se na nohy a jít dál. (26.10.2014)

Love song je pro chviličkáře. To znamená, že chviličkář má rád tyhle filmy pro některé jejich chvilky nebo momenty, které můžou s přehledem ovlivnit jejich hodnocení směrem nahoru. A to je můj případ. Jako celek bych ho zařadila zřejmě do průměru, myslím, že na Oskara zrovna není, ale když jsem viděla Dana s Grettou, jak si pouští staré songy v noci na nábřeží a pak skončí na parketu, tak mně bylo moc fajn u srdce. A o tom to celé je. Film stojí samozřejmě na písničkách, na slovíčkách, některých moc pěkných dialozích a právě na těch bezva chviličkách. Mark Ruffalo je sympaťák a i když se ta jeho placatka z jeho ruky téměř nehnula, tak hrál hudebního producenta parádně a pro mě byl natolik důležitou postavou, že nebýt jeho, nevím, nevím. Trochu jinak jsem to cítila s Keirou, tam jsem váhala nad tím, jestli ta role jí padla na tělo jak ušitá. Z mého pohledu bych tam asi dosadila někoho jiného, ale já tomu zase až tak nerozumím, tak to nebudu hrotit, jinak jí mám ráda. A ještě nechci zapomenout na kamaráda Gretty, který jí poskytl azyl, protože to byl kluk srdcař a takový lidičky mám ráda......Pojďme se opít z našich slz...." (16.09.2014)

Málokdy film tak výstižně okomentuje svou vlastní vypravěčskou strategii. Love Song využívá hudbu přesně v souladu s jedním Danovým výrokem, podle kterého kvalitní muzika dokáže dodat kosmickou hloubku i těm nejbanálnějším výjevům. A Carney ji takhle využívá skoro nepřetržitě. Sebelepší hudební doprovod ale nikdy plně nenahradí promyšlenou dramaturgii, prokreslené postavy a věrohodné dialogy. Příběhu chybí jakékoli pnutí mezi hrdiny, stejně jako vážnější konflikt nebo překážky, které by museli překonat. Pakliže jsou zapálení hudebníci limitováni časem nebo penězi, vyprávění tuto skutečnost dobře tají. Naopak se zdá, že se vlastně mají relativně dobře a nikdy nestrádají tolik, aby si nemohli sednout do kavárny, zajít do baru nebo na nákupy. Obě hlavní postavy jsou ke smůle přirozeně působících herců ploché a jednají zkratkovitě. Nejvíc života v sobě mají nikoli nucené dialogy (snažící se působit chytře narážkami na lepší filmy jako Jerry Maguire nebo Taxikář), ale scény, které z větší či menší části očividně vznikly improvizací (bazén). To ovšem platí pouze pro dialogy mezi Keirou Knightley a Markem Ruffalem. Catherine Keener a Hailee Steinfeld v rolích Danovy matky a dcery existují jenom ve vztahu k protagonistovi a ve vyprávění slouží výhradně jako neživotné nástroje přesvědčující nás, že Ruffalo je navzdory svému alkoholismu, zahálčivosti a mírné hysteričnosti v zásadě dobrý člověk, milující manžel a fajn táta. Přestože je Love Song filmem bez chutí a bez nápadu, pokud jej na sebe necháte volně působit, pravděpodobně odejdete z kina v povznesené náladě. Jen nesmíte moc přemýšlet nad jeho ideovým podložím. Pak si zřejmě rychle uvědomíte, jak plytký a falešně svobodomyslný film to je. Love Song navenek soucítí s indie hudebníky, ale ve skutečnosti jim umožňuje jen tu cestu za úspěchem, která vede přes spolupráci s velkými nahrávacími společnostmi. Jak jsem ale naznačil výše, skutečnost, že odmítám přijmout podřízení se mainstreamu za normu, není zdaleka jediným důvodem, proč Love Song považuji za slabší film než Once. 50% (04.07.2014)