Trauma

Po Dvou ďábelských očích již druhý Argentův americký film dopadl opět překvapivě celkem dobře. Příjemné obsazení a jakš takš celistvý příběh dělají z tohohle díla jedno z těch lepších argentovek. Tvůrci si samozřejmě mohli odpustit pár věcí (např. mluvící hlavy, které vypadají trochu komicky), ale myslím, že je to snesitelné. V neposlední řadě stojí za zmínění zajímavá a výrazná hudba Pina Donaggia, která jako by vypadla z hororových 70. let. Myslím, že tři hvězdy budou pro Trauma odpovídající. (20.07.2011)

Aura je tajemná osůbka, kterou pronásleduje zákeřná anorexie a záhadný lovec lebek. Mě také pronásleduje nevšední choroba… je nebezpečná, ale zároveň velmi přitažlivá. Čím víc se s ní snažím bojovat, tím je silnější. Je to závislost jménem Dario Argento! Závislost, které se nikdy nevzdám, nebo alespoň do doby, než mě zmáčí první kapky deště. Bohudíky zatím svítí slunce...:) (25.05.2012)

Slusny Argentuv prumer, na kterem je ale jiz pomerne citelne, ze se narozdil od vetsiny jeho ranne tvorby jednalo o americkou produkci. Typicky priklad - Argento chtel soundtrack od Goblins (bez kterych by napr. jeho masterpiece Suspiria byl polovicni), ale amici jsou prilis vymekli, takze to zamitli. Odrizlych krku je zde ale nastesti stale dostatek. Rumunsky obradni ritual ocividne velmi silne citoval Sam Raimi v nedavnem Drag Me To Hell. 5/10 (10.11.2010)

Dario Argento sa vo svojom hollywoodskom debute pokúšal preniesť svoje schopnosti za veľkú mláku. Lenže ako keby sa mu polovička stratila v úschovni batožín po príchode na letisko. To, čo vedel najlepšie, čiže navodzovať atmosféru a tajomno ( občas sa mu to darí ), neštítiť sa pred kamerou ukázať sadistické mordy ( ide skôr o splatter, ako o niečo nechutné ) a sexuálne navnadiť diváka ( minimum ), to všetko tu iba v polovičatej forme. (05.07.2017)

Hned při úvodních titulcích Traumi, ve kterých jsem spatřil jméno Toma Saviniho (efekty), jsem si říkal, že tohle bude pořádně krvavé giallo. Bohužel, tomu tak není, američtí producenti asi svázali Argentovi ruce(aspoň, že nechali vraždícímu maniaku velice originální náčiní:-)). Příběh Traumi pak sleduje mladý pár, který se snaží zjistit identitu vražedného monstra, které zabilo hrdinčiny rodiče. Začátek filmu se díky tomu rozjede velice dobře, bohužel scénáristická vata nastoupí moc brzy a děj začně nudit. Ještě že Argento film prokládá svými tradičními vychytávkami a divák, tak může přimhouřit oči nad příšerně hrajícím ústředním duem. Menším zklamání pro mě byla hudba. Kde smarjá Argento nechal Gobliny? Nebo v tom mají producenti také prsty? No nic....ale abych už jen nehanil, tak poslední třetina filmu nabírá na obrátkách, které stvrzuje finále se skvělou pointou nakonec. Argento prostě giallo umí. (10.03.2009)