42: Zrod legendy

Všehovšudy standardně vystavěný sportovně laděný, životopisný snímek o tom, jak dokáže obyčejný člověk velké věci i změnit celou historii. Po všech stránkách ničím výjimečné drama kombinující téma sportu a rasismu, ale rozhodně vůbec ne špatně natočené a zahrané. Hlavní problém tak spočívá v tom, že se v záplavě žánrově podobných snímků snadno ztratí. (21.07.2013)

Lidi jsou svině, ať už černí, či bílí. Člověk je člověk a krev máme všichni stejnou. (až na Toncka, ten ji má železnou, aby jí mohl dávat do sběru.) V tomto filmu to zase skvěle vystihli a jsme svědky zrození černošské hvězdy, která to nebude mít na své cestě vůbec lehké, ale na konci stojí něco, za co stojí vydržet. Je to úcta. Výborný film se super obsazením, scénářem a příběhem. Skoro co 10 minut jsem měl husí kůži. Miluji sportovní dramata a tento zase potvrdil proč. (06.11.2013)

Dvaačtyřicítka má spoustu pozitiv, ale i negativ. Scénář je dost jednoduchý, ale přesto poctivě natočený. Chadwick vládne, ale sekunduje mu celá řada dalších herců, Black a další Dodgers, Tudyk, samozřejmě Ford, dále potěšil Meloni nebo McGinley. Myslím, že podobné filmy by se měli promítat ve školách, hlavně tam na slunném jihu těch krásných Spojených států. Nikdy jsem netrpěl nějakou xenofobií k barvě pleti, podstatné je pro mě chování. O to víc mě překvapuje, že v "zemi snů a svobody" je rasismus stále tak moc aktuální, ale tak co čekat od země, která je plná úplných retardů, IQ tykve, Karen kam se podíváš. Smutné. Co se samotného filmu týká, stojí právě na rasismu, respektive boji proti němu. Není vlezlý, naopak. Tak bych si představoval, aby se propagovala volnost, rovnost, bratrství. Nejsem fanoušek baseballu, na to žiju ve špatných zeměpisných délkách. Ale nebyl to jen baseball, brzy následovali i další sporty, jmenovitě třeba Chuck Cooper v basketbalu a ruku na srdce, dokáže si někdo představit NBA (nebo basket obecně) bez Jordana, Kobeho, Shaquilla??? Sport by měl být pro všechny, měl by spojovat a 42, jakožto filmu i Jackiemu Robinsonovi, se to povedlo. PS: "Je to stoprocentní brunet." (19.06.2020)

Čím jsem starší, tím víc mě štve, jak je bělochům házena na hrb veškerá špína světa a oni si ještě za pomoci menší, ovšem hlasité části dobroserů ochotně sypou hlavy popelem. Taky jsem si tou fází prošla, když jsem byla mladá a blbá, nikoliv černobílá realita však časem utloukla mou naivní část a dala vzniknout cynické čůze. Co se snažím sdělit: já k tomuhle filmu přistupovala s tím, že se budu šklebit: "No jó, chudinky černé, všichni jsou tak hodní, inteligentní, skvělí lidičkové a ti zlí, hnusní běloši jim pořád ubližují." Přesně na tuhle notu "42" brnkalo, ale kupodivu jsem sledovala bez šklebení: Jackie Robinson, jeden ze dvou basebalistů, jejichž jména mi za život uvízla v paměti, měl totiž mé plné sympatie a s nimi respekt. Ono to chce mamutí koule, aby byl člověk v něčem první, čelil hlouposti, primitivismu, nesmyslné zášti, nadávkám, výhrůžkám a omezování, kamkoliv se hne. A co je nejdůležitější, musel všechny ústrky snášet mlčky, nenechat se vytočit, nezavdat médiím žádnou záminku k pranýřování. Jedině tak mohl Jackie Robinson prošlapat cestičku pro ostatní černochy: nedopustit skandál, spolknout hrdost a vytřít všem zrak na hřišti. Palec nahoru pro Helgelanda a jeho tým za dobrý film, všechny palce nahoru pro Robinsona, jak důstojně ustál tlak, který by většinu lidí zlomil. (03.05.2019)

Na tomhle snímku je krásně vidět, jak pokrytecká Amerika je. Země svobody, země, kde si každý může žít svůj sen. Jen ještě před padesáti lety ten někdo nesměl být černý. A co teprve před sedmdesáti lety... "42" se neubrání srovnání s "Moneyball" a vychází z toho trochu hůře, protože "Moneyball" je přece jen nepatetický. "42" zase příjemně koření jemný humor. Výborný film, až překvapivě dobrý. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2013/07/42-2013-90.html (29.07.2013)