Môj kráľ

To ako býva niekedy láska sebazničujúca, bláznivá, pre nás nepochopiteľná, to ukazuje E. Bercotová v tomto filme. Ešte aj hudobný podmaz - taký nostalgický molový dáva predtuchu, že to nikam nepovedie. Priznám sa Casselovi nič dobre z očí nekukalo, miestami by som ho hodil zaživa krokodílom, ale hral to dobre. Ešte aj na konci filmu, keď u bolo "po všetkom" odchádzal s pocitom víťazstva vedomí si svojho silného a prevládajúceho ega , stačí kývnuť prstom a je kráľ. Napriek vyššiemu hodnoteniu treba asi na film skoro zabudnúť. Trpkosť z filmového zážitku nedovolí dať si niekedy v budúcnosti reprízu. (08.10.2016)

Proč se inteligentní, vzdělaná a zkušená žena nechá zatáhnout do vztahové pasti? Z lásky! Protože potká šarmantního a neodolatelného sobeckého manipulátora. A pak zblbne. Vincent Cassel se na tuhle roli přesně hodí. Odjakživa mám z něho pocit, že jedinou šancí na záchranu - je útěk. Project 52 Films by Women. (29.12.2016)

Klasické vztahové dramatično, které nedává moc smysl, ostatně jako vztahy obecně, ale na druhou stranu Vás zhypnotizuje na tolik, že chcete vědět víc a víc. A tak koukáte a koukáte a zároveň Vám dochází, že Vincent Cassel tu má asi nejpozitivnější roli v jeho kariéře, která nevyvolává strach, hnus a vztek, jako u jiných jeho rolí. No a když už se Vám bude zdát, že film začíná bejt zbytečně dlouhej, tak ho tvůrci velice decentně, ale po francouzsku, utnou. Takže Vám v duši zůstane jeden francouzskej pár, kterej dopadl tak, jak dopadl a Vy s tím stejně nic neuděláte. (04.04.2018)

Jako kazuistika do učebnice psychopatologie (kapitola narcistní porucha osobnosti a závislé vztahy) geniální! Není divu, že snímek působí autenticky, je-li založen na osobních vztahových prožitcích samotné režisérky, která se již může (stejně jako hlavní postava Tony) na odžitý vztah podívat s nadhledem. Scénář filmu je velmi rafinovaný – obzvlášť výstižně působí scéna, ve které bratr Tony odhadne v několika málo slovech Georgiovu osobnost při zběžné návštěvě jeho bytu. Zdlouhavost a repetitivnost mnohých scén je dle mého názoru záměrná a má diváka vyčerpat a znechutit, protože přesně takhle se v takovém vztahu cítíte (jako, když se točíte na řetízkovém kolotoči bez obsluhy, nebo jedete nonstop na horské dráze). Proto je také ve finále i největším přáním Tony „to konečně nějak zastavit“. Georgio (narcis jak vyšitý) však žije z energie Tony, tudíž ji vlastně potřebuje – překračuje její hranice, donekonečna s ní manipuluje – je přímo mistrem manipulace (sám to vlastně „ve vtipu“ naznačuje, když se označí za krále pitomců). Díky tomu, že Tony ve finále demaskovala Georgia a pochopila, na čem byla její závislost na něm založená, dává jí toto poznání nejen zmíněný nadhled, ale především sílu a svobodu rozhodovat o sobě (nebýt jeho loutkou, mít vlastní vůli). Je to však ona, která musí sama sebe vyvést z labyrintu, ve kterém bloudila deset let. ** Jen pořád nějak nechápu, proč je tento film o destruktivním závislostním vztahu zařazen do žánru romantický. *** K prohloubení znalostí o narcistní poruše osobnosti bych doporučila poutavé čtení „O Pavlovi“ (vzpomínky na život Dani Horákové s režisérem Pavlem Juráčkem). (26.07.2022)

"Člověk často bývá zaslepený." Další z milostných, romantických či rodinných dramat, jenž varuje před partnerským vztahem s živočišným druhem jménem "L'homme fatale". Ve kterém se okouzlující charizma přemění na mládenecký egoismus a pomíjivá láska v neutuchající manipulaci, jakou již však nelze zastavit, protože byl zdravý rozum i přes veškerou, ale bezzubou pomoc zatemněn sexuálním chtíčem. (03.04.2016)