Môj kráľ

rozchody a příchody navíc s typicky francouzskou konverzačkou.Ve filmu není nic normální.Všichni mi případli pošetile vyšinutí.Zkrátka to jinak dopadnout ani nemohlo ,když se chce bohém usadit a nemá na to .Je to o zodpovědnosti a souznění.Cassel přehrával až hrůza.Nějak mu asi přerostlo přes hlavu sebevědomí.On tam je totiž jediná hvězda. (11.11.2016)

Jako kazuistika do učebnice psychopatologie (kapitola narcistní porucha osobnosti a závislé vztahy) geniální! Není divu, že snímek působí autenticky, je-li založen na osobních vztahových prožitcích samotné režisérky, která se již může (stejně jako hlavní postava Tony) na odžitý vztah podívat s nadhledem. Scénář filmu je velmi rafinovaný – obzvlášť výstižně působí scéna, ve které bratr Tony odhadne v několika málo slovech Georgiovu osobnost při zběžné návštěvě jeho bytu. Zdlouhavost a repetitivnost mnohých scén je dle mého názoru záměrná a má diváka vyčerpat a znechutit, protože přesně takhle se v takovém vztahu cítíte (jako, když se točíte na řetízkovém kolotoči bez obsluhy, nebo jedete nonstop na horské dráze). Proto je také ve finále i největším přáním Tony „to konečně nějak zastavit“. Georgio (narcis jak vyšitý) však žije z energie Tony, tudíž ji vlastně potřebuje – překračuje její hranice, donekonečna s ní manipuluje – je přímo mistrem manipulace (sám to vlastně „ve vtipu“ naznačuje, když se označí za krále pitomců). Díky tomu, že Tony ve finále demaskovala Georgia a pochopila, na čem byla její závislost na něm založená, dává jí toto poznání nejen zmíněný nadhled, ale především sílu a svobodu rozhodovat o sobě (nebýt jeho loutkou, mít vlastní vůli). Je to však ona, která musí sama sebe vyvést z labyrintu, ve kterém bloudila deset let. ** Jen pořád nějak nechápu, proč je tento film o destruktivním závislostním vztahu zařazen do žánru romantický. *** K prohloubení znalostí o narcistní poruše osobnosti bych doporučila poutavé čtení „O Pavlovi“ (vzpomínky na život Dani Horákové s režisérem Pavlem Juráčkem). (26.07.2022)

Zajímavé drama. Anebo alespoň drama se zajímavým rozjezdem, které se ale postupně stává nudným a nudnějším. Tak nějak očekáváte, že z toho najednou bude něco velkého, něco skvělého, ale ten film se tam nedostane. Ani ty scény nenávisti, vzteku, konfliktu nejsou tak skvělé. Jen Vincent Cassel ukazuje, jak je skvělým hercem. (03.03.2016)

Požitkářská, euforická, drsná i hravá, ale především dialogově vytříbená francouzská vztahovka s několika fantastickými scénami úměrně těm, co vzbuzují lehké rozpaky... ostatně jako v reálu. Skvělá Emmanuelle Bercot a naprosto okouzlující, živelný, vtipný a neodolatelný Vincent Cassel (nevěřím, že to říkám)... cítíte tu bezmoc? :-) (17.10.2016)

Příběh jednoho vztahu, co začal až příliš krásně na to, aby mohl být trvalý. Ač je to celé bráno z pohledu ženy, neubráním se dojmu, že jsem sledovala herecký koncert Vincenta Cassela. Jak zvládl přerod z okouzlujícího a vtipem sršícího muže v manipulativního egoistu, to bere dech. Nevzpomenu si, že by někde hrál pozitivnější roli, i když je to tady vlastně on, kdo primárně může za rozpad vztahu a za psychickou labilitu své partnerky. Ovšem ani Emmanuelle Bercot herecky nezaostává, z jejích záchvatů hysterie doslova mrazí. Film dále zdobí zejména brilantní dialogy. Zajímavé je také sledovat střídání šťastných až euforických stavů Emmanuelle a její vyjádření zmaru či deprese. Na konci zůstane nepříjemná pachuť, že realita bývá často dost podobná. (85%) (06.03.2020)