Môj kráľ

Tak tady to vidíte, láska je slepá. V případě Tony je nejen to, navíc i naivní, až na půdu důvěřivá a sebedestruktivní. Vincent Cassel je opravdu dáreček, nespolehlivý, párty king, záletník. Tony to skousává nerada, ale víceméně úspěšně. Tedy na běžné poměry, většina z nás by si (jemu) sbalila věci už jen díky té nezdravé vazbě na bývalou lásku, dobře, možná bychom vydržely do exekuce, a ty nejodolnější až do těch postelových překvápek (zlato, ahoj, co tady děláš? Cože? Ty se ptáš, kdo to vedle mě spí? No hele, nemám nejmenší tušení, v životě jsem tu ženskou neviděl... no ne vážně, kdo to může bejt?) Divnej, nezdravej, závislej vztah a teď, jak z toho ven? A dá se to? (11.10.2017)

No tak nevím. Tony byla divná. Právnička po lyžařském úraze a z její rehabilitace nás prostřihy zavádějí do vzpomínek na předchozí život. Z pohledu mého jako ženy byla dost hrozná francouzka. Neupravená, řasenku viděla z japonského rychlíku, povahou trošku mimo. S tímhle chtít bohémského majitele restaurace, jemuž i modelky padají k nohám, to je vskutku oříšek. Přesto to chvíli trošku fungovalo. ale znáte to, někdy lidé nemohou žít spolu, ale ani bez sebe. Cassel dobrý, jen mi to prostě tolik nenadchlo. (14.10.2016)

Ja mam dneska takovej plnej den hezky, nefalsovany a destruktivni lasky!!! Muj kral je ovsem mistr destrukce, a to tak bolestive, ze ji citite spolu s hlavni hrdinkou. Az po konecky prstu. Tenhle snimek je ze slozky "kterak milujte nekoho, koho nemuzete prestat milovat, i kdyz se ritite z utesu"...a ja jsem vlastne porad premyslela, jak tohle muze skoncit a jen jsem doufala, ze ne fatalne. Skvely film a vyborne propracovani hrdinove! (05.08.2017)

Příběh jednoho vztahu, co začal až příliš krásně na to, aby mohl být trvalý. Ač je to celé bráno z pohledu ženy, neubráním se dojmu, že jsem sledovala herecký koncert Vincenta Cassela. Jak zvládl přerod z okouzlujícího a vtipem sršícího muže v manipulativního egoistu, to bere dech. Nevzpomenu si, že by někde hrál pozitivnější roli, i když je to tady vlastně on, kdo primárně může za rozpad vztahu a za psychickou labilitu své partnerky. Ovšem ani Emmanuelle Bercot herecky nezaostává, z jejích záchvatů hysterie doslova mrazí. Film dále zdobí zejména brilantní dialogy. Zajímavé je také sledovat střídání šťastných až euforických stavů Emmanuelle a její vyjádření zmaru či deprese. Na konci zůstane nepříjemná pachuť, že realita bývá často dost podobná. (85%) (06.03.2020)

To ako býva niekedy láska sebazničujúca, bláznivá, pre nás nepochopiteľná, to ukazuje E. Bercotová v tomto filme. Ešte aj hudobný podmaz - taký nostalgický molový dáva predtuchu, že to nikam nepovedie. Priznám sa Casselovi nič dobre z očí nekukalo, miestami by som ho hodil zaživa krokodílom, ale hral to dobre. Ešte aj na konci filmu, keď u bolo "po všetkom" odchádzal s pocitom víťazstva vedomí si svojho silného a prevládajúceho ega , stačí kývnuť prstom a je kráľ. Napriek vyššiemu hodnoteniu treba asi na film skoro zabudnúť. Trpkosť z filmového zážitku nedovolí dať si niekedy v budúcnosti reprízu. (08.10.2016)