Môj kráľ

Úžasné sledovať, čoho všetkého je schopná po uši zaľúbená žena. Počnúc od prehliadania partnerových chýb až po jeho in flagranti neveru a kašľanie na rodinu. Úvod snímku bol vynikajúci a pocitovo silný, ale čím ďalej tým viac to potom začínalo zabŕdať do obyčajnosti, fádnosti a plochých dialógov, pričom koniec príbehu celý akosi niekam vyšumel a po emotívnej stránke nevyťažil ani zďaleka toľko čo mohol. Inak strapatý V. Cassel mi tu neskutočne pripomínal čerta z jednej českej rozprávky. 70/100 (19.09.2016)

Tak tady to vidíte, láska je slepá. V případě Tony je nejen to, navíc i naivní, až na půdu důvěřivá a sebedestruktivní. Vincent Cassel je opravdu dáreček, nespolehlivý, párty king, záletník. Tony to skousává nerada, ale víceméně úspěšně. Tedy na běžné poměry, většina z nás by si (jemu) sbalila věci už jen díky té nezdravé vazbě na bývalou lásku, dobře, možná bychom vydržely do exekuce, a ty nejodolnější až do těch postelových překvápek (zlato, ahoj, co tady děláš? Cože? Ty se ptáš, kdo to vedle mě spí? No hele, nemám nejmenší tušení, v životě jsem tu ženskou neviděl... no ne vážně, kdo to může bejt?) Divnej, nezdravej, závislej vztah a teď, jak z toho ven? A dá se to? (11.10.2017)

To ako býva niekedy láska sebazničujúca, bláznivá, pre nás nepochopiteľná, to ukazuje E. Bercotová v tomto filme. Ešte aj hudobný podmaz - taký nostalgický molový dáva predtuchu, že to nikam nepovedie. Priznám sa Casselovi nič dobre z očí nekukalo, miestami by som ho hodil zaživa krokodílom, ale hral to dobre. Ešte aj na konci filmu, keď u bolo "po všetkom" odchádzal s pocitom víťazstva vedomí si svojho silného a prevládajúceho ega , stačí kývnuť prstom a je kráľ. Napriek vyššiemu hodnoteniu treba asi na film skoro zabudnúť. Trpkosť z filmového zážitku nedovolí dať si niekedy v budúcnosti reprízu. (08.10.2016)

Jako kazuistika do učebnice psychopatologie (kapitola narcistní porucha osobnosti a závislé vztahy) geniální! Není divu, že snímek působí autenticky, je-li založen na osobních vztahových prožitcích samotné režisérky, která se již může (stejně jako hlavní postava Tony) na odžitý vztah podívat s nadhledem. Scénář filmu je velmi rafinovaný – obzvlášť výstižně působí scéna, ve které bratr Tony odhadne v několika málo slovech Georgiovu osobnost při zběžné návštěvě jeho bytu. Zdlouhavost a repetitivnost mnohých scén je dle mého názoru záměrná a má diváka vyčerpat a znechutit, protože přesně takhle se v takovém vztahu cítíte (jako, když se točíte na řetízkovém kolotoči bez obsluhy, nebo jedete nonstop na horské dráze). Proto je také ve finále i největším přáním Tony „to konečně nějak zastavit“. Georgio (narcis jak vyšitý) však žije z energie Tony, tudíž ji vlastně potřebuje – překračuje její hranice, donekonečna s ní manipuluje – je přímo mistrem manipulace (sám to vlastně „ve vtipu“ naznačuje, když se označí za krále pitomců). Díky tomu, že Tony ve finále demaskovala Georgia a pochopila, na čem byla její závislost na něm založená, dává jí toto poznání nejen zmíněný nadhled, ale především sílu a svobodu rozhodovat o sobě (nebýt jeho loutkou, mít vlastní vůli). Je to však ona, která musí sama sebe vyvést z labyrintu, ve kterém bloudila deset let. ** Jen pořád nějak nechápu, proč je tento film o destruktivním závislostním vztahu zařazen do žánru romantický. *** K prohloubení znalostí o narcistní poruše osobnosti bych doporučila poutavé čtení „O Pavlovi“ (vzpomínky na život Dani Horákové s režisérem Pavlem Juráčkem). (26.07.2022)

Videli sme to tisíc krát a tisíc krát to ešte uvidíme. Vzťah muža a ženy v priebehu rokov. Cassel hraje mladú dušu v tele stredného veku a jeho žena sa s tým pochopiteľne nedokáže zmieriť. Niektoré dialógy mi pripadali skutočne na hrane toho, čo je to urážka partnera, pričom partner, ale v podstate stále iba partnerka sa usmieva. Film je však o tom, že nikto nie je dokonalý, že bez odpúšťania by sme sa iba stále rozchádzali a scenár okomentuje aj to, že sa to tak v súčasnosti deje. Kam vzťahy a manželstvá budú v budúcnosti smerovať, sa už dá bohužiaľ pomerne s istotou predpovedať. Bohužiaľ mal Môj kráľ v mojich očiach jednu obrovskú chybu, ktorú mu nedokážem tolerovať. Jeho subjektívny čas je zhruba dvojnásobný. Ale ak niekomu ubehol ako voda, tak to akceptujem. (16.10.2015)