Walesa, človek z nádeje

Walesa: člověk naděje, toť efektní filmový památník pro Wajdova (respektive všech bratrsky spřízněných komunistických nevolníků doby minulé) hrdinu. A Lech Wałęsa hrdinou byl, ač snad vyvolával a vyvolává rozpory. Památníku jistě nelze upřít ironizující nadhled, vitalitu, soulad dob a vášnivější choreografii gest a pohybů. Avšak polovinu z filmového památníku tvoří pouze modifikace Člověka ze železa, a to ostatní je víceméně jen pokračováním. A Člověk ze železa je přímým svědkem událostí a neopakovatelného kouzla místa doby, je dlouho očekávanou euforickou nadějí, je poetickou bezprostředností okamžiku, v němž po určitý čas neuvěřitelné se mohlo stávat skutkem. Nic z toho pečlivě vybudovaný památník nedokáže, jen upravuje a přizpůsobuje novým podmínkám již dříve vyřčené a vymodelované. Sluší se přidat pochvalnou zmínku o vhodně vybraném hudebním doprovodu. A taktéž poznámku, že Poláci, ať už si o nich myslíme cokoliv, měli v mnohém o dost větší koule než Češi, respektive Čechoslováci. Jasnou hvězdou filmového památníku je samozřejmě Lech Wałęsa (pozoruhodný Robert Więckiewicz), poměrně dobře mířená rána komunistickému režimu s tím nebývale rostoucím sebevědomím ega. Z určitého pohledu je však hlavním hrdinou památníku Danuta Wałęsa (zajímavá Agnieszka Grochowska), Lechova navždy věrná manželka s nevyčerpatelným zdrojem tolerance. Z dalších rolí: proslavená italská novinářka a spisovatelka, jež podnikla rozhovor s Lechem v březnu 1981, Oriana Fallaci (Maria Rosaria Omaggio), její klidný překladatel (Giovanni Pampiglione), zaskočený ředitel gdaňské loděnice Klemens Gniech (Mirosław Baka), sebevědomý tajemník ředitele loděnice (Michał Czernecki), prostoduchý dělník z loděnice Czesław Mijak (Piotr Probosz), výrazní zástupci komunistické tajné policie Nawiślak (Zbigniew Zamachowski) a Majchrzak (Cezary Kosiński), nebo zástupce Výboru ochrany dělníků, neboli KORu Rysiek (Marcin Hycnar). U Wajdy se na samém sklonku jeho režisérského života roztrhl pytel s pomníky a památníky, snad cítil jistý dluh, snad chtěl připomenout velké okamžiky vlastního vnímání života, snad jen chtěl rehabilitovat své pocity a připomenout moderní době již neznámé hrdinství minulosti. Nedivím se mu, nezazlívám mu to, ani se nehněvám, avšak přednost dávám poezii. (05.08.2022)

Nejlepší komedie o reálném socialismu, která má švih, drzost i skvělého protagonistu. Otázka zní, zda to v případě biografie jedné z ikonických (a také jistě problematických) postav boje proti komunismu je nutně výhra, nebo jen rozumný kompromis. Jakmile se z Walesy vytratí humor a "dokumentuje" (střední stávková pasáž), vynikne jeho značná dramatická plochost. Váženo v ranku východoevropských lekcí z historie ovšem nadprůměr, za jehož nejlepší momenty by takový Jarchovský polykat lodní nýty. [70%] (03.04.2014)

Polští sousedé se na film možná mohou dívat poněkud přísnějšíma očima, byla to jejich historie a třeba tam dokážou objevit falešné tóny, které mně zůstaly jako člověku odjinud utajené. Za sebe ale mohu říci, že obraz Lecha Walesy a událostí, které dovedly k pádu polskou formu komunismu, pokládám za přesvědčivý. Wajda se dokázal vyhnout patosu tak nadužívaném v polské kultuře i idealizaci svého hrdiny, kterou tak dobře známe z havlománie v české společnosti. Vyhnul se i přehnané kritičnosti těch, co nikdy nic neriskovali a nyní si z bezpečí odplivují nad těmi, co kdysi pod nátlakem odvolávali a podepisovali spolupráci s tajnou policií. Atmosféra naštvaného Polska unaveného věčným zdražováním a všeobecným nedostatkem, které jen čeká na lidového tribuna, co se postaví do čela nespokojených, je působivá. U filmového Walesy jsou dobře znát povahové rysy jako samolibost, autoritativnost a narcismus, které mu později zavařily během prezidentské éry a vedly k ostudné porážce v souboji s Kwasniewskim, ale i odvaha, obětavost a soucit. Jednoduše žádná nablýskaná ikona, ale člověk z masa a kostí. Celkový dojem: 85 %. (22.09.2015)

Ani režisérská verze mě nezklamala. Stejně jako po první projekci (viděno na Febiofestu 2014) mě zaujalo mírně hořce komediální ladění filmu, které snad ani nebylo režisérovým záměrem, ale vyplynulo z někdy až absurdních událostí, které přinášela tato doba v kontrastu s nebojácným, tvrdohlavým a živelným Lechem Walesou. Naprosto úžasný herecký výkon Roberta Wieckiewicze, který pod taktovkou Wajdy ztvárnil postavu jedné z nejvýraznějších evropských osobností druhé poloviny 20. století, naprosto přirozeně a bez zbytečné glorifikace. Snažil jsem se najít v režisérské verzi přidané scény a myslím, že se mi podařily pouze tři. Jednalo se např. o scénu kdy se manželka Walesy teoreticky připravuje na slavnostní převzetí Nobelovy ceny, kterou si manžel nemohl vyzvednout osobně, nebo scéna se sochou Lenina, apod. Odvážně natočený snímek, kterému mohu jen zatleskat. Mé hodnocení: 85%. Viděno: 49. MFF KV (světová premiéra). (04.05.2014)

Vlastně docela dobrý filmový portrét jedné z nejzásadnějších osobností polských moderních dějin. Andrzej Wajda je ohromně zkušený, což potvrzuje na každém políčku. Je sympatické, že nevolí režijní "oldschool", ale poměrně umně zapojuje i moderní prvky typu ruční kamery, která je sice někdy použita malinko nevhodně, ale po většinu času nevadí a příjemně oživí děj. Výrazně potěší i využití zajímavé (asi soudobé undergroundové) hudby. Prostříhávání archivních a hraných záběrů je taky moc fajn a potěší, ačkoli je někdy trošku zmatené, na druhou stranu dodává potřebný pocit autenticity. Wieckiewicz v titulní roli naprosto vládne a jeho výkon je strhující. Opravdu se stal Walesou, a i když mu není úplně podobný, strhává na sebe veškerou pozornost a zřejmě ho opravdu detailně prostudoval. Pozadu ale nezůstává ani Grochowska, která má logicky méně prostoru, ale v pohodě ho využije a se svým partnerem drží krok. Škoda jen, že děj působí někdy moc zmateně a je malinko těžké se v něm orientovat a všechno se děje překotně, což je ale dáno tím, že se tu sleduje opravdu dlouhé časové údobí. Někdy je to také přece jen příliš dlouhé, ale to už je drobný detail. Wajda natočil zajímavý film, který není čistou adorací polského hrdiny, ale lehce se dotýká i jeho špatných stránek a poměrně dobře zachycuje náladu ve společnosti a bezmoc komunistů, kteří s podobnými typy museli zacházet trošku jinak a nevěděli jak na to. Myslím, že Wajda to až na drobnosti udělal nejlépe, jak mohl. 80% (20.03.2014)