Metro Manila

Z kaluže do blata, a keď už to vyzerá, že človek sa konečne dostáva k úspechu a spokojnosti, zrazu sa ocitne opäť na zlej ceste, ešte horšej ako sa spočiatku zdalo. Spočiatku sa to javilo ako sociálna dráma, ktorá vďaka krimi zápletke prerástla napokon až do thrilleru. Asi to bude nejaký prekliaty osud dobrých a snaživých ľudí, že ich jemnú naivitu za každým niekto zneužije vo svoj prospech. Aká je to len irónia, že keď už sa niečo začne na dobré obracať tak napokon táto nová cesta človeka privedie k sklamaniu. To všetko ešte viac zvýraznené nezlomnou vierou v Boha a presvedčení v jeho dobrých úmysloch. Film mal po celú dobu veľmi výraznú a silnú atmosféru, ktorá sa postupne stupňovala až k vypätému záveru. Sean Ellis naozaj pracoval s atmosférou a prostredím filipínskej Manily veľmi precízne. Rozhodne nadpriemerný film, až to vo mne zanechalo taký príliv smútku. (10.05.2014)

On je rozdíl přijít ze Zadní Lhoty do Prahy a z rýžového pole do Manily. Zatímco v Praze burana překvapí zejména ceny piva na Staromáku (při odborářských demonstracích běžný jev) potažmo vlak. co jezdí pod zemí, tak v Manile je to třeba tekoucí voda či byt v dezolátním stavu, který je pro obyčejného filipínského farmáře vrcholem luxusu. No a taky tu máme kriminalitu. Jak tu legální, tak tu nelegální. Zatímco leckterý přivandrovalý vidlák zná i po několika dnech v našem hlavním městě šlapku jen z televize a dealera nepozná ani kdyby mu to psaní s peřím cpal pod nos, tak v Manile je tohle na denním pořádku a je takřka umění se nenechat tímhle prostředím semlít. A přesně o tom Metro Manila je. Aby Oscar a jeho rodina přežili, nezbývám jim, než se potopit do špíny, ze které moc často cesta ven nevede. Ellisův třetí projekt a zase je to něco jiného. Sociální thriller z Filipín mi sice dlouho neznělo moc lákavě, ale po dlouhém odpírání jsem si film pustil a nemohu litovat. Docela jsem zvědavý, s čím přijde režisér příště.75% (17.01.2015)

Ta neuvěřitelná umělecká metamorfóza, kterou předvedl britský režisér Sean Ellis, je opravdu fascinující, vždyť se od svého celovečerního debutu v podobě originálního romanticko-filosofického snímku Cashback přes hororově laděný thriller Střepy v hlavě dostal k sociálnímu dramatu z třetího světa, který je natočen tak sofistikovaně, že mezi ním a předchozími snímky je naprosté pojítkové prázdno. Neboť z Evropana se nějakým uměleckým zázrakem stal Asiat. Sean Ellis se doslova ponořil do Manily a natočil filipínský snímek filipínštěji než mnohý místní režisér, jeho filipínští mu zjevně rozumějí. Kdybych si předem nevytipoval tenhle film coby další z počinů originálního britského tvůrce, ani by mne nenapadlo, že to není reálná asijská produkce. Sean Ellis svou tvorbu zakládá na skvostné vizuální a cizelované formální stránce, tak vypadaly oba jeho artově pojmuté předchozí filmy, což zvolna postupující příběh z filipínské metropole převrací na hlavu, neboť tentokrát vsadil Ellis na úspornost. Víc než dokonalá je mizanscéna, silný vjem autenticity, místy mající až sílu dokumentu (rodina proplétající se v průvodu městem etc.), tíživý sociální rozměr, obratně vypreparovaný narativ heist filmů, vynikající naléhavá kamera (plus vjem barevné špíny Manily), civilní herecké výkony, typově naprosto přesný výběr herců a jejich vedení, velmi dobře zvládnutá zvuková stránka a především pak podmanivá hudba (záběry opancéřované dodávky jedoucí městem staticky snímané zezadu mají až jakousi magickou atmosféru a připomněly mi nejeden slavný artový film). Zprvu sociální drama (s instinktivním pocitem naléhavosti), které se po chvíli vyvíjí jako filipínská variace Tropa de Elite, posléze ale (možná ke škodě věci) odbočí ke klasickému kriminálnímu motivu, kterého se drží až do svého závěru. Ten má ovšem silný přesah a když se všechny vjemy složí, divákovi zhořkne tohle filmové poznání Filipín v pocit, že ,,tahle země není pro starý"... a možná ani pro mladý... Velkolepě humanistický, leč zároveň až nesnesitelně tragický film. Jestliže se o nějakém současném tvůrci dá prohlásit, že je skutečně originálním, pak to po tomhle sociálně tíživém filmu bezezbytku platí o Seanu Ellisovi... (11.05.2014)

Sledovala jsem s velkou účastí tu filipínskou rodinku v nesnázích, jejíž nevinnost, čistota a důvěřivost působila tak opravdově, až jsem měla občas dojem, že jde spíš o nějaký dokument než hraný film. Ke konci jsem se dokonce přistihla, že z plných plic fandím trestnému činu. Britský režisér byl asi v minulém životě Filipínec z okraje společnosti, když dokázal tak mistrně přiblížit atmosféru země, která je pro nás Evropany druhým koncem světa.. Viděno v rámci Challenge Tour 2017:30 dní se světovou kinematografií. (12.03.2017)

Nikdy jsem na Filipínách nebyl, ale mám pocit, že nějak tak, jako v tomhle filmu, to tam funguje. Metro Manila je prostě naprosto brutální lidský masakr. Vůbec to není akce, krimi nebo thriller, jak je zde popisováno. Já tenhle film vnímal jako naprosto poctivý filipínský drama se vším všudy. Rodina, která do Manily přišla z venkova, se tu snaží nějakým způsobem přežit a režisér její příchod do města představil dost syrově, nekompromisně, ale zároveň lidsky. Není v tom žádný patos, ale pořád si je hodně oblíbíte a tak s nimi vlastně každou další minutou soucítíte. A nechci spoilerovat, ale poslední třetinu jsem se musel vysloveně obrnit, abych tam ty příběhové šoky ustál. Klobouk dolů, po dlouhé době drama, které je ve své jednoduchosti a exotičnosti vlastně naprosto geniální. (01.12.2015)