The Normal Heart

Problémové, stále aktuální, AIDS, homosexuálové, bojující × nedotažené. Další snímek o boji s AIDS z období 80.let v Americe. Tentokrát ze strany gay komunity. Všudypřítomný strach a hlavně nevědomost, odtaženost "heterolidí", nulová snaha porozumět a pomoci. Osobně se mi více líbil Dallas Buyers Club, řešil problém pro všechny skupiny lidí a vedl konkrétní boj s léky a společností. Normal Hearts mě uvedl do těžké deprese, film rozvíjel spíše vztahové záležitosti, strach o druhé, vztek a bezmoc, okrajová snaha o zapojení vlády do problematiky AIDS a rozšíření informací do společnosti unikl bohužel na mrtvém bodě. Každopádně, tento film by se měl pouštět ve šklách hned, jak mládež zjistí k čemu používat pohlavní orgány. ..já vážně nevím co na to říct.. (01.11.2014)

Film nabízí zajímavé téma - gay aktivismus v počátcích AIDS líčený z pohledu vztahů zasažených virem. Není to tak zábavná jízda jako byl nedávno klub Conaugheye a dost možná ani nebudete nikomu fandit, protože každých dvacet minut musí mít nějaká postava hysterický monolog - kvůli tomu jsem trochu váhal s vyšším hodnocením. Mark Ruffalo mě podruhé po Foxcatcher zaskočil solidním herectvím, kde se vrhá i do otevřeně sexuálních scén, ujde i Julia Roberts a většina herců představujících gay aktivisty. Určitě už jsme všichni viděli filmy o gay páru, kde někdo umírá, ale jako epizoda o lhostejnosti vlády to zajímavé je. (10.02.2015)

They just don't like us! 1) 50letý Larry Kramer napsal velmi autobiografickou divadelní hru již v roce 1985. Popsal svůj vztah k bratrovi, angažování jako gay aktivista i zážitky s první vlnou úmrtí na AIDS. Hra slavila úspěch i ve Velké Británii (Neda Weekse hráli mj. Martin Sheen nebo Tom Hulce), v Polsku jako televizní inscenace, Izraeli či JAR. V roce 1988 byla autorovi diagnostikován HIV._____ 2) Poté, co byl přinucen opustit organizaci Gay Men's Health Crisis, Kramer vyrazil na cesty po Evropě. Při návštěvě Dachau si uvědomil, že tento koncentrační tábor vznikl už v roce 1933 a tehdy Němci ani světová veřejnost nic neudělali, aby to zastavili. Paralela s ignorováním nemoci AIDS americkou vládou i gayovskou komunitou se tu jasně nabídla._____ 3) Ve filmu vystupuje řada homosexuálních herců: 29letý Jonathan Groff (Craig, první zemřelý), 54letý BD Wong (Buzzy), příjemný 37letý Jim Parsons (Tommy, má kartotéku zemřelých), krasavec 37letý Matt Bomer (partner hlavního hrdiny Felix) či 52letý Denis O´Hare (Hiram Keebler), abych jmenoval jen některé. Bomer o hře napsal: I read it (at 14) and my world changed. It changed my entire worldview and educated me. And I´m sure on some level (it) saved my life. Not just in the fact that it encouraged me to practice safe sex, but also in the fact that I knew somewhere out there, there was somebody who understood me and would stand by me, and stand up for me. And Larry Kramer was the person that did that for me._____ 4) 47letý Mark Ruffalo (hlavní postava Ned Weeks) vypadá ve svém věku výborně. 33letý Taylor Kitsch (poručík Bruce) ukazuje, že umí hrát, i když to dlouhou dobu úspěšně tajil. Věrohodná 47letá Julia Roberts (doktorka) i příjemný 61letý Alfred Molina (Nedův bratr) jen doplňují zdařilé herecké obsazení._____ 5) Film/hra mrazivě a nemilosrdně vykresluje poměry, které první atak nemoci v USA provázely. Slabší osobní linka slouží jako ilustrace a kvalit společenské obžaloby nedosahuje._____ 6) Když W. H. Auden psal báseň September 1, 1939, jistě netušil, jakému příběhu se stane symbolem: ...What mad Nijinsky wrote / About Diaghilev / Is true of the normal heart / For the error bred in the bone / Of each woman and each man / Craves what it cannot have / Not universal love / But to be loved alone... (29.07.2014)

Trochu jsem se bála, aby nešlo o přeslazené, cukrovatové drama plné afektovaných dialogů a chňapání po penisech. V tomto směru jsem byla překvapená mile. Námět silný, scénář výborný, herci se mohli přetrhnout. Sledovat historii nástupu a rozvoje AIDS mě bavilo moc. Ono samozřejmě není pro žádnou bytost příjemné trpět, bez ohledu na preferenci děr. A tahle nemoc sebou nic jiného nenese. Potud měla gay komunita ve filmu i v životě můj soucit a drama to bylo každým coulem. Ale čím víc se hlavní postava Ned Weeks urputně a nediplomaticky rval za to, že musí svět začít řešit jejich právo na léčbu a výzkum AIDS, tím víc mi začalo vadit, jak mnozí z nich samotných vzdorovali tomu, že by se měli ve svém životě vzdát promiskuity. Raději svoboda sexu, než život. Máme tedy plakat nad osudem kuřáka, který strašně trpí v pokročilém stadiu rakoviny, ale cigára se nevzdá, protože je to prostě jeho vášeň? I narkoman a alkoholik je k politování, když si s nefunkčními játry musí odepřít to jediné, pro co žije a dýchá? No prostě to chvílemi působilo, že než by se homo v osmdesátkách vzdal olézání druhých bez gumy, raději bude riskovat léze. A tady pak nejde nesouhlasit s tím, co nad přehlížením jejich zoufalé situace prohlásil Sheldon (ano, Jim Parsons opravdu zapomněl změnit svůj Big bangový herecký výraz, případně jiným nedisponuje): "Prostě nás nemají rádi!" Je to tak, jeden z důvodů, proč se zřejmě vláda ne a ne rozhoupat začít nastupující epidemii AIDS řešit byl, že se to nejprve jevilo jako problém homosexuální komunity a jejich promiskuity. Vaše smrt nás nezajímá, buzeranti. To samozřejmě smrdí diskriminací. Pravdou ale také je, že virus HIV je nesympaticky výchovný virus. Stavění sexu a užívání si nade vše ostatní, chybějící pokora a zodpovědnost ve vztazích si vybírala největší daň právě na lidech, kteří jí pohrdali nejvíc. Herecky za pět, příběh za čtyři, ale citově to tlačilo a manipulovalo až moc. (08.06.2014)

Velmi přesvědčivě natočený film o vzniku, nebo spíše počátku šírení AIDS v USA. Adaptace téhle divadelní hry se opravdu povedla se vším všudy a to hlavně velmi dobrým hereckým výkonům Marka Ruffala a Julie Roberts. Tihle dva, v záplavě dalších známých stojí rozhodně nejvíc za povšimnutí a celkově dávájí tomuhle filmu, plném pokrytectví, falešné morálky a přezíravosti tu správnou příchuť. A to Julii nějak dvakrát extra nemusím. (24.06.2014)