Výmyk
Wymyk
Courage
Obsahy(1)
Režisér, scenárista, kameraman, producent a střihač Greg Zgliński (*1968) se narodil ve Varšavě, rané dětství strávil v Rusku a následně v letech 1978-1992 žil ve Švýcarsku. V roce 1992 se vrátil do Polska, kde absolvoval obor režie na Filmové a divadelní škole v Lodži (byl jedním z posledních studentů Krzysztofa Kieślowského, který jeho tvorbu výrazně ovlivnil). Za své dokumentární a krátké hrané snímky byl oceněn na mnoha festivalech po celém světě (např. cena Signis na MFF v Benátkách v roce 2004 a hlavní cena na MFF Solothurn 2005 za film Tout un hiver sans feu/Celou zimu bez ohně, 2004). V roce 2008 režíroval pro Polskou televizi úspěšný seriál Londyńczycy (Londýňané).
Zgliński je představitelem generace čtyřicátníků, která v posledních letech bere útokem plátna polských kin a nahlíží současné Polsko a Poláky pohledem nezatíženým komunistickou minulostí. Hrdiny těchto filmů jsou většinou lidé, kteří si ne vždy umí poradit se svým životem, protože se uprostřed nových ambicí a možností neorientují, ztrácejí pevnou půdu pod nohama a jistoty, o které se dosud mohli opřít. Zajímavé je, že takové filmy a témata se daří zpracovávat především režisérům, kteří část svého života strávili mimo Polsko (kromě Zglińského lze jmenovat např. Rafaela Lewandowského a jeho neméně úspěšný film Krtek). Jako by odstup a kontakt s jinou kulturou vyostřily pohled tvůrců.
Východiskem filmu Výmyk je rivalita dvou dospělých bratrů. Mladší Jerzy - vdovec se dvěma dětmi - se vrátil ze Spojených států a ohrožuje pozici staršího bezdětného Alfreda. Přebírá totiž aktivitu v rodinné firmě a získává otcův respekt, který už v její prosperitu nevěřil. Jednoho dne se bratři stanou svědky brutálního incidentu: během cesty příměstským vlakem několik chuligánů napadne dívku. Zatímco Jerzy se jí zastane, starší Alfred - ze strachu, či z nerozhodnosti - zaváhá a je pouhým pasivním svědkem následující tragédie… Z banálně rozehraného příběhu se stává moralita a hluboká psychologická sonda, která odkrývá nejednoznačnost a komplikovanost životních rozhodnutí a představuje různé polohy hrdinství, morálky i vztahu dobra a zla. „Zaujalo mě základní téma, kterým je zbabělost a s ním spojený pocit viny," říká režisér a dodává: „Každý z nás byl někdy zbabělý v situaci méně či více vážné. Nikoli proto, že jsme zlí, ale protože jsme jednoduše slabí. Slabost je vlastnost, kterou ochotně skrýváme, obzvláště my muži, nicméně výrazně definuje lidskou povahu. Nese sebou ponížení, ale také grotesknost a - což je nejdůležitější - i šanci na vykoupení. Vždycky se snažím hrdiny na plátně ukazovat jako složité a nejednoznačné postavy v extrémních situacích. Někdy se totiž stává, že když je zaskočí neočekávaná situace, reagují nezvykle. Tehdy nevědomě odhalují do té doby hluboko skrývané části své povahy."
(Letní filmová škola)
Videá (1)
Recenzie (21)
Výmyk mi byl podobně sympatický jako další mladý polský film, Křtiny. Oba filmy jsou sevřená dramata, která pomocí sondy do duše řeší nějaký morální konflikt. Na poměrně malém prostoru se rozehrává velký souboj o nemalé hodnoty. I Výmyk vás snadno vtáhne do děje a nutí prožívat dilemata a trápení spolu s hlavní postavou, která je lidsky nejednoznačná (a výborně napsaná). Zároveň vás donutí zamyslet se, jak byste v podobné situaci obstáli vy. Takové morality si nechám líbit. ()
Situace, která tady vyvolá rodiné dusno se může stát prakticky každému z nás. Sami si odpovězte (pánové) jak by jste se zachovali. Možná víc scén s manželkou a tátou na úkor ostatních zbytečných dialogů a scén by určitě posílilo divákův zážitek Filmařsky a herecky je to klasický Polsko čili velmi dobrá práce. ()
Obsah nahoře je tak obsáhlý a všeříkající, že není v podstatě co dodat. Takže jaké byly moje pocity z Výmyku? Cítila jsem trochu odstup, nevyvolal ve mně emoce, které jsem očekávala a v tomhle případě by možná měly být namístě. Jako kdyby tomu chyběla ta správná duše, která vás vtáhne, pohltí a nepustí až do konce. ()
Tento film jsem viděl na filmovém festivalu Finále v Plzni v dubnu 2012. Je to zajímavý příběh o odvaze a svědomí. Alfred Firlej (Robert Więckiewicz) má na rozdávání odvahu frajírka, který celému světu dává na odiv svou statečnost a neohroženost, která mu dodává pocit výjimečnosti. Skutečná odvaha proti bezpráví a hrubé přesile mu ovšem schází a díky tomu přichází o respekt, důstojnost, vážnost, lásku, bratra, ženu a zůstává jen hořký pocit výčitek a těžkého svědomí. Nespraví to ani jeho křižácké tažení ve jménu spravedlnosti, které má především ulehčit jeho duši a vylepšit mínění o jeho osobě v očích jeho nejbližších. Často je pozdní snaha o hrdinství zbytečnou a v ostatních vyvolává pouze další znechucení. Z dalších rolí: Alfredův bratr Jerzy (Łukasz Simlat), ochotný podat pomocnou ruku a proto snad muž s tragicky osudným koncem, Alfredova manželka Viola (Gabriela Muskala), která díky chování svého muže ztrácí k němu veškerou úctu i cit, Alfredův otec Stefan (Marian Dziędziel), nespokojený se synovým zachováním se v kritické situaci, a stále milující a chápající matka (Anna Tomaszewska). Najít ten správný druh odvahy a navíc ve správnou chvíli je velmi obtížná a citlivá záležitost. Někdy za odvahu vydáváme frajerské dělání ramen. Někdy v tíživých situacích nejsme schopni a ani ochotni podstupovat jakékoliv riziko, které by nás vytrhávalo z našeho pohodlného žití, chybí nám odvaha a krčíme se s výmluvou za obraným valem strachu. A pak nás tíží svědomí. Odsoudit někoho za nestatečné chování je ale příliš jednoduché, protože sami ti dotyční v podobné situaci nadobro vyhoří. Správná lidská odvaha je velice vzácná. Zajímavý a nadějný film, který ale nenaplňuje všechny ambice a možnosti ve vrchovaté míře. ()
Vôbec som nevedel, na čo idem a bolo to iba dobre. Wymyk mi v dobrom zmysle slova pripomenul staršie americké trilery, možno niečo od Hitchcocka, čo schoval do šuflíka a po čase sa k tomu niekto vrátil a upravil scenár pre moderné publikum. Odvaha je dráma človeka, ktorý sa dostane do situácie (ktorá je mimochodom dosť pritiahnutá za vlasy), ktorá prevetrá jeho "skutočný charakter" a "odhalí" ho tak ako jemu samotnému, tak jeho žene, otcovi a okoliu. Film je potom o vyrovnávaní sa s touto skutočnosťou, no a to sa deje prostredníctvom trilerových prvkov typu pátranie po neznámej svedkyni, zháňanie adresy a mena zločinca, zodpovedného za ublíženie na zdraví, pretože polícia je neschopná. Na to všetko má hlavná postava dobrý psychologický dôvod a pomsta je v tomto prípade netuctovo na druhej koľaji, ak vôbec. Tuctovo vychválim Roberta Wieckiewicza v hlavnej úlohe, ktorý sa až príliš podobá na Jeremyho Rennera a vôbec by som sa nečudoval, ak by vznikol americký remake a možno aj práve s ním. Mám radosť, že som videl poľský film, ktorý nepôsobil typicky európsky artovo, ale skôr svetovo trilerovo, preto ma na druhej strane mrzí, že aj pri jeho krátkej stopáži nedokáže udržať vďaka menšiemu, zato údernému počtu zvratov celý čas pozornosť a práve hluché miesta vypĺňa prázdnymi pohľadmi hlavného hrdinu do blba. ()
Reklama