Okamih skratu

Island si evidentně nedávno prošel mediální reflexí své drogové scény a organizovaného zločinu, což mělo za následek výrobu thrillerů z příslušného prostředí. Po "City State", který byl pojatý v duchu klasických mafiánských dramat ala Scorsese přichází "Black's Game" s jakoby britsky zemitým a frenetickým pohledem na distribuci drog na Islandu na přelomu tisíciletí, který organizovaný zločin zobrazuje nikoli jako promyšlený systém, ale naopak vyšinutý vaudevil groteskních figurek. Na islandském příspěvku do kategorie moderních dynamických kriminálek o obyčejných týpcích přežívajících ve světě zločinu je osvěžující, jak se opájí životem na ilegální vysoké noze a nezrazuje své publikum tím, že by mu podsouval nějaká prefabrikovaná poselství. Sféra organizovaného zločinu je zde prostě ukázaná jako svět, který je současně sexy, ale také hodně o hubu, a žít v něm je jako trip, který se postupně z příjemného a zábavného úletu mění v noční můru prosycenou paranoiou. (11.03.2012)

Islande, ty ostrove pošmourný, ty filmová děvko! Klasický propriety tohodle ostrova jako typickej humor (škoda, že postupně dost vyprchá, kam se hrabe benzín), tak syrová, hutná atmosféra. Technická stránka je výtečná, stejně tak i herci (a ano, jak zde již bylo řečeno, ten nádech tvorby z ne ostrova méně na sever tam je). Některý scény pro mě byli dosti překvapivé, takže jednoznačný klad. Co mi ovšem trošku vadilo bylo zpomalení tempa v mezičase, kdy chvílemi děj zápasil s lehkou nudou a potýkal se s jemným náznakem rozplizlosti příběhu, však brzo tyhle půtky děj brzo vyhrál a nedostatky v závěru solidně srazil na kolena. (01.05.2013)

Ymič konzervativního ostrova upjatých požíračů ovčích hlav a poklidně prcajících vřídel se právě rozpadl jako kariéra psychotické skřehotalky Björk. Když na to příjde, umí i islandští drsoni řádně protáhnout kokain, děvky a dokonce i sami sebe, a ani si moc nezadají s jejich makarónsko - židáckými, zaoceánskými kolegy. Opravdu překvapivě hustá polívka ze skopových mozků, která mi ukázala, že si mám na svou plánovanou cestu na Island kromě gumáků, laxativa, masti na hemoroidy a Lutherovy bible přibalit i bongo. (26.04.2013)

I KDYŽ NĚKDE V HLOUBI VÍŠ, ŽE TVOJE CESTA KONČÍ V TEMNOTĚ, NEMUSÍ TO NUTNĚ ZNAMENAT, ŽE TAM TAKY ZAČALA.... /// Film o frajerech na sněhu, extázi či speedu a klukovi, kterej se (náhodou?) začlenil ,,do systému“. Islandský Bony a klid bez dětskýho žvanění a komančskejch přežitků, s drsnejma ksichtama, sem tam zajímavou skladbou a možná i trochou psychologie. Filmařina, která sází na autentičnost příběhu (a chladnou drsnost) mě sice bavila, ale nestrhla. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 2004 napsal Stefan Mani Sigþórsson, číst nebudu. 2.) Mám na starost pojišťovací podvod. (S autem.) 3.) Thx za titule ,,petkaKOV“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (22.05.2013)

Jo, jo. Vždycky to začíná jako velká sranda a do určitý míry to i velká srnada je, ale jen do chvíle, kdy se to všechno posere. A že se to vždycky posere je takřka jistý, ale přesto bejvá únikovej plán improvizovanej na poslední chvíli. Islanďané stvořili nekompromisní syrovou gangsterku s anglicko-severskym rukopisem. Přesně takhle to mam rád. 80% (16.11.2013)