Saulov syn

(1001) Tomu říkám filmový debut. Nevím, kdo by co chtěl ještě dovysvětlovat, od prvního do posledního záběru víme naprosto všechno, co jako divák a ČLOVĚK potřebujeme vědět. Sochání pomocí omezeného zorného pole a posílení pouze slyšeného je neuvěřitelně mocné, spolu s (mým) postupným uvědomováním, že jde vlastně o antické drama sofoklovských rozměrů a že budu nejspíš ještě hodně dlouho brečet. A jak praví Marigold: "Film, po kterém je 99% snímků s tématem holocaustu jen přebytečnou patetickou veteší." (28.08.2018)

„OPUSTIL JSI ŽIVÉ KVŮLI MRTVÝM…“ /// Exkurze mezi ty, „co znali tajemství“, je o dvou věcích - propracovaným systému velkovýrobny smrti a filmařským kumštu. Vo tom prvním bylo řečeno vše. To druhý mě kurevsky překvapilo. Kamera jede neustále Saula, takže vidíme tak nějak to co von, ale na prdel mně posadila propracovaná zvuková složka, která je často silnější než ta zraková. Parádně ztvárněnej zkurvenej svět převyšuje vo parník příběhovou linku, kterou bych filozoficky (když už jsme u tý artový kinematografie) pojal jako vyprávění o smyslu života. Vděčný téma, výborný zpracování! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem majitel neprosperujícího krematoria. 2.) Každou chvíli nám v práci nestíhají pece. 3.) Thx za titule „evulienka3“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (09.04.2016)

Utírání zvratků, krve a vynášení čerstvých mrtvol z právě použité plynové komory, přesně zorganizované nakládání mrtvol do tavících pecí, neustálé vysypávání popela do řeky, lidé zredukováni na pouhé číselné jednotky, „kusy“, bezcenný odpad….Prostě…..Zabíjení jako výrobní velkoproces. Zabíjení jako perfektně promazaný a promyšlený stroj, jehož loutky a obsluhovatelé v jednom – sonderkommando – si aspoň o několik měsíců prodloužili život a kteří nosí mrtvoly se stejnou samozřejmostí, bez emocí a citových výlevů (co jim také jiného zbývá), jako by třeba zrovna obsluhovali obráběcí stroj. A v té temnotě nelidskosti a hnusu jako slabý plamínek lidství touha jednoho ze sonderkommanda pohřbít - tak jak se v civilizované společnosti má – jednoho mrtvého chlapce. Film, který by měl vidět každý. Hlavně pak vypatlané náckovské palice, u kterých si sice nedělám iluze, že by to s nimi nějak pohnulo, ale kdyby i pouhý jeden z tisíce si řekl „Bože, co jsem to za hovado!“, měl by tenhle film smysl. "Nudit se", či "usnout", jak jsem se zde párkrát dočetl, může u tohoto zdrcujícího zážitku jenom idiot. (29.02.2016)

"Vyměnil jsi živé za mrtvolu...". Laszlo Nemes pasuje diváka do role vězně. Jednoho z členů Sonderkommanda. Jsou to ti, kteří šeptají a s kamenným výrazem plní svou rutinní práci v místě, kde se lidé mění v kusy, které je potřeba zlikvidovat. Jeden "kus" se ovšem ukáže jako výjimečný a divák, společně se Saulem Ausländerem, se pustí do šíleného, ovšem velmi lidského plánu. Na šíleném, nelidském místě. Poblouznění, zoufalost, poslední zbytky naděje a neutichající křik a pláč. Nalevo, napravo...všude kolem Tebe. Excelentní způsob natočení degraduje skoro všechny ostatní filmy se stejnou tématikou na pouhou hru o tom, jak to asi bylo...žel, člověče nešťastný, přesně takto. Pro mě velmi výjimečný film. [Filmový Klub Citadela-Litvínov] (06.04.2016)

Snímek z prostředí osvětimského sonderkommanda natočil už v roce 2001 Američan Tim Blake Nelson. Ačkoliv je ovšem "Šedá zóna" jistě kvalitní titul, který si v popisu hrůz pekla Auschwitzu se "Saulovým synem" nijak nezadá (a dokonce má několik stejných nebo velice podobných stěžejních dějových motivů), nedosahuje údernosti svého maďarského protějšku, jehož účinek na diváka je opravdu mimořádný. Vysvětlení je očividné - "Saulův syn" používá netradičních a přitom výjimečně působivých formálních postupů, které spolu s nepřímým, jakoby jen bezděčným záznamem inferna v němž se Saul pohybuje, dohromady vytvářejí nezapomenutelný, byť pochopitelně poněkud depresivní divácký zážitek. (17.04.2016)