Haikjú!! - Haikjú!! Karasuno kókó VS Širatorizawa gakuen kókó

Aneb jak se z Tsukkiho stala jedna z nejlepších anime postav vůbec a já jsem ztratila i poslední zbytky nervů. Prakticky sem můžu opsat celý svůj komentář ke druhé sérii, neb kvalita se stále drží na špici a pevně věřím, že to tak zůstane i nadále. Proto mi dovolte malou vsuvku: Kdy už konečně přijde sportovní anime se slečnami ve stejném stylu, tedy se zaměřením na daný sport, s emocemi, pořádným příběhem, kvalitními postavami a zajímavými vztahy a nebude to moe ani ecchi ani nijak jinak založené na fanservice, ale plnohodnotný, objektivně kvalitní kousek (prostě takové Haikyuu!!, jen se slečnami)? Opravdu toho chci tak moc? 10/10 (08.10.2016)

Strhující finále. Tempo nepoleví téměř nikdy a poslední 4 epizody jsou už přímo smrtící. Extrémní adrenalin, silné emoce, promyšlené strategie a snaha každého týmu najít skuliny v nich nebo je úplně prolomit, dostatek prostoru pro rozvoj a vykreslení hráčů na obou stranách. Ve finále však hlavně střet dvou značně rozdílných přístupů a tréninkových konceptů, jakožto i souboj vytrvalosti, vůle a odhodlání všech zúčastněných. Skvělý opening, fajn ending, řemeslu samozřejmě taky nejde prakticky nic vytknout (až na častější opakování některých záběrů a úhlů). (25.12.2019)

Nádherná úvodní znělka. V Haikyuu nejde ani tak o volejbal samotný, jako spíš o to, co pro každou postavu volejbal znamená. Co cítí, čím si prošly a co je v životě ještě čeká, jejich obavy i touhy, to vše komunikují právě prostřednictvím tohoto vertikálně založeného sportu. Doslova cítíte, s jakou vervou se třeťáci snaží oddálit svůj nevyhnutelný odchod z týmu, jak moc se chtějí probojovat do vysněného nároďáku, a stejně tak odhodlání juniorů je tam dostat. Furudate vydal šablonu, podle které se nyní budou psát sportovní mangy v budoucnu. A já si nejsem jistý, zdali ho někdo překoná... (08.02.2021)

Škoda slov. Velkolepé vyvrcholení tažení chalanů z Karusana bylo pojato tak, jak jsme od Haikyu!! čekali a jakákoliv možnost zklamání byla rozmetána hned úvodníma minutama. Stačí vzít popkorn, mít něco k popíjení a pak opět naskočit do kolotoče napětí, zvratů, zaťatých pěstí a nezvyklých taktických triků, který vás až do závěru nenechájí vydechnout. Několik postav se nám tu i skrz jediný zápas vyvine a je vskutku sympatické, že i když je jasný, že někteří hráči si zahrají míň než jiní, tak dostanou svoji hvězdnou chvilku a důvod, proč v týmu jsou. Soupeřův zabiják je opět zajímavý řízek, ale na Oikawu jednoduše nemá (první bližší aspekt ploché a trochu nelidské přesílenosti + suchar) a tak hodnotím tento zápas o něco níž než poslední v 2. sérii. Malilinkaté zhoršení oproti 2; těžký nadstandard je to ale stále a nejde nedat 5*. (14.12.2016)

Na Haikyū budu vzpomínat s opravdovou láskou, protože je to neskutečně uvolněnující, když se zrovna nehraje, ale když se naopak hraje, je to nervydrásající drama, u kterého mi stojí všechny chlupy. Zápas proti Shiratorizawě s Ushikawou byl doposud to nejlepší, co zde bylo odehráno, s neskutečnou dávkou emocí, taktik, vůle a nezlomnosti, zejména ze strany Karasuna. Velmi silně mě zasáhla smrt Tanaky Kazunariho, jež daboval od první série kouče Ukaie, který zemřel v roce 2016, těsně před dodabováním 3. série, přesněji posledních 2 dílů. Jeho dabing byl vynikající a strašně mě mrzí, že zemřel teprve ve věku 49 let. Pokud bude 4. série, což by měla, protože série dále pokračuje, tak doufám, že ho nadabuje někdo, kdo má alespoň trochu podobný hlas jako on. Málokdy si zamilujete všechny postavy, ale tady to jinak nejde. Prostě každý, kdo se tam objeví, je úžasný. Z ostatních mužstev se mi moc líbil hlavně Oikawa jako kapitán Aoby Johsei - mimochodem skvěle dabovaný, hlavně to jeho slavné Čibi-čan (Mrňousek), když mluvil o malém Hinatovi a jeho humorné projevy, když něco ve hře zkazil xD (31.12.2018)