Today for the Last Time
Réžia:
Martin FričKamera:
Jaroslav TuzarHudba:
Jiří SrnkaHrajú:
Zdeněk Štěpánek, František Smolík, Vladimír Ráž, Jaroslav Mareš, Vladimír Menšík, Jiří Sovák, Antonie Hegerlíková, Irena Kačírková, Běla Jurdová (viac)Obsahy(1)
Koncertní mistr Karel Mašek je opilec, stejně jako inženýr Danda i další stálí hosté hospody U Kroců - Taupe a Rendl. Mašek se vrací ráno z hospody a slibuje ženě, že pít přestane. Na zkoušku orchestru ale přijde znovu opilý a ostatní hráči s ním odmítnou hrát. Danda se vrací domů bez tašky a ráno jde zase ke Krocům, i když má v práci důležité jednání. Je přeložen na podřadné místo, ale doma to nepřizná. Jeho dcera se chce vdávat, syn se opil a strávil noc na záchytce. Ani Mašek doma neřekne, že ztratil práci. Prodal Rendlovi housle, namluvil ženě, že jede na zájezd a odešel k bývalé lásce Magdě. Danda chce prodat svoji vilu, aby se zbavil dluhů. Taupe už propil celý majetek a zešílel. Rendl najde Maška v Magdině bytě a vydírá Magdu. Pohádá se s opilým Dandou a na posměch mu částečně ostříhá vlasy. Pak řekne paní Maškové, kde její muž je. Mašková se jde do bytu podívat. Mašek se schová do světlíku, ale spadne a zabije se. Dandovi pořádají zásnubní oběd. Přichází ostříhaný Danda. Atmosféra zásnub přispěje k jeho rozhodnutí řešit situaci dobrovolným odchodem na protialkoholní léčení. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (2)
Recenzie (176)
Putyka U Kroců je útočiště pár notoriků, se kterýma to vážně nedopadne dobře. Text distributora v podstatě prokec celej příběh, takže není co dodat, Snad jen je třeba vyzdvihnout a to opravdu hodně vysoko herecké výkony všech herců. Hlavně tedy pana Štěpánka a Sováka. V českých filmech posledních deseti let jsem neviděl ožralu zahraného ani z poloviny tak dobře jak to uměl on. Výkony pana Matonohy v Ulici, který předvádí opilost jako estrádní komik se s výkonem starýho borce nedají vůbec porovnat. Totální alkář, jeho kolega Sovák, který ve filmu hraje holiče je podobný případ...inu, výbornej, ne přehnaně smutnej film v režii člověka, kterej jednoduše uměl. Klobouk dolu ()
„To já když si řeknu dost, hotovo! Do vočí! “ – „No, to já si dycky řikám na Silvestra a vydržím to nejdýl do Novýho roku.“ Takřka konstantní deprese, která má sice pár momentů vyvolávající divákův úsměv, ale ten vždy brzy zamrzne. Stejně jako ty záchvěvy naděje, které za chvíli rázně zhasnou. A pak jsou tu ty moc „pěkné“ postavičky, těžko říct na koho je smutnější pohled. Houslový virtuóz, inženýr (který má doma syna, co se potatil), továrník rozprodávající cennosti a holič přiživující se na ostatních. A řada jiných zainteresovaných postav, které vydělávají nebo strádají na jejich závislosti. Film má nemálo silných (např. Smolík a jeho halucinace s Rachmaninovem a večírky minulosti) či jinak význačných scén (Ráž čekající na holiče a odolávající voňavému pokušení). A konec by mohl být i vcelku překvapivý (nebýt nechutného spoileru ve zdejším obsahu). Silné 4*, jakkoliv se na film zrovna moc pěkně nekoukalo. „Neměl bych jít s vámi?“ – „Vy se vo ně bojíte?“ – „No to ne.“ – „No proto, přece se neznáme vod včerejška.“ ()
O malinko horší než Ikarův pád, ve kterém jsem se dokázal plně sžít s Menšíkem a jeho problémem. Tady to působilo spíše komicky, nicméně to tak jako tak byla hodně krutá výpověď o odvrácené straně chlastu (ne, nemyslím kocovinu), která má obrovskou moc ničit životy nejen samotnému notorovi, ale především jeho okolí. 90% ()
Cesta do hlubin pijanovy duše. Temné, převážně v noci a v intimně osvětlených pokojích se odehrávající drama, je nejvíce sugestivní, když alkoholiky nechává v dlouhých záběrech svádět předem prohraný vnitřní boj. Nevyužitím záblesků naděje prohlubovaný pocit zmaru zlehčují komické vsuvky mnohem méně, než by jeden dle obsazení vedlejších rolí (Menšík, Sovák, Bohdalová) čekal. Hororové delirium Františka Smolíka svědčí o šíři talentu Martina Friče (čerpajícího zde z vlastní zkušenosti), který se možná proslavil komediemi, ale svou řemeslnou profesionalitu nejednou prokázal i v jiném žánru. Nevysvětlené příčiny alkoholismu nás nutí zaujímat vůči postavám rovnou negativní spíše než shovívavé stanovisko, což bylo zřejmě výchovným záměrem filmu (poplatnému své době rovněž tím, že největší neřád je ověšený zlatem a trousí anglická slovíčka). Vhodný k prevenci alkoholismu ano, didaktický přesto nikoliv. 80% Zajímavé komentáře: NinadeL, ondrula, BigBang ()
Upraveno v červnu 2020. Dnes naposled je fyzickým existencialismem Martina Friče. S ohledem na ideologický normativ své doby, musel trojlístek Josef Neuberg, František Vlček st. a Martin Frič přibalit k existenciálnímu flambování recepis na kapky s nastíněnou možností nápravy, ale také negativní stanovisko veřejnosti, přesto se se zájmem dostává až do niter rozpadu vlastní lidské osobnosti. Démon alkoholu, právě v jeho oparu se vytrácejí všechna ta osobní zklamání, podléhání nárokům očekávání, útěky z bytostných frustrací a úzkostí strachu, ta potřeba zapomenout, a schovávat se před okolním světem, ale i před sebou samotným. Vypěstovaný návyk, ty stavy opojení a bezvědomí, nenápadně rozšiřující se vlnění a dalekosáhlá destrukce světů vnitřních, intimních i vnějších, veřejných. Obrazy k průniku do soukromých rozvratů vnitřních světů využívají detaily a drobnosti, hrají si s přítmím i kompozičním uspořádáním, neschází Paganini, ani Rachmaninov. V hlavním centru soustředěné pozornosti je Jindřich Danda (velmi dobrý Zdeněk Štěpánek), vedoucí inženýr, jistá pracovní nedostatečnost a pečlivě utajovaný pád ducha již nelze dobrovolně zastavit. Útěk je vysvobozením ze závazků. Druhým objektem se zvýšenou pozorností je Karel Mašek (vynikající Vladimír Ráž), houslový virtuóz, smutný z přízemnosti života. Neřest má vedlejší účinky v nespolehlivosti, a pak také tápání. Útěk je osvobozením se z tíže okovů. Vedlejším ohniskem zájmu je Rendl (pozoruhodný Jaroslav Mareš), překupník a spekulant z nutnosti z toho neustálého stornování překotně již uzavřených kšeftíků. Čas se rychle krátí a sklony k odplatě jsou vedeny k osobní satisfakci, potrestáním za nedostatečné přijetí tou komunitou lokálu nešťastných. Hlavní ženskou postavou je Magda Řeháková (velmi zajímavá Irena Kačírková), starožitníkova dcera a houslistova intimní vzpomínka. Sebevědomě úspěšná poloha je důkladně udržovanou ochrannou známkou, nitro se obává bolesti. Významnou postavou filmu je Taupe (pozoruhodný František Smolík), bývalý továrník, již uzavřený za alkoholovou hradbou z bolesti absolutní osamělosti a klinické smrti všech těch jistot a krás velkolepého života minulosti. Útěk je vykoupením. Výraznější postavou je také Zemánek (zajímavý Jiří Sovák), holič a osamělý mužíček, jenž po ztroskotaní manželství hledá útěchu v alkoholovém oparu ve společnosti notoriků. Z dalších rolí: houslistova manželka v nevědomí aktuálního mužova pracovního odloučení, Božka (Běla Jurdová), v záležitostech poskytovaných služeb vždy spolehlivý vinárník Kroc (Vladimír Menšík), inženýrova stále zklamávaná manželka Berta (Antonie Hegerlíková), za otce alkoholika stud cítící inženýrova již pracující dcera Jiřina (Eva Očenášová), inženýrův neposlušný a nezdárný synek Láďa (Václav Tomšovský), Jiřinin spořádaný snoubenec Jaroslav (Luděk Munzar), Magdin otec a opatrný starožitník (Vlastimil Brodský), z inženýra znepokojený ředitel (Václav Lohniský), s pozdním příchodem nespokojený dirigent Bohumil Petržílka (Zbyněk Vostřák), vyšmelené koberce zpět požadující dr. Ventura (Jindřich Narenta), či jeho bujně výřečným spekulantem okouzlená manželka (Věra Váchová). Dnes naposled, ano, tady dosahuje Frič nejniternějšího stupně filmové existenciální poezie. Alkohol je útěchou, která se tak snadno vymyká zpod kontroly. Působivá existenciální poetika! () (menej) (viac)
Galéria (14)
Zaujímavosti (7)
- Koncert, na němž hraje Karel Mašek (Vladimír Ráž) sólově, je natáčen v pražském Domě umělců, dnešním Rudolfinu. Druhý vstup s orchestrem, kdy Mašek přijde pozdě do zkoušky, probíhá ve Smetanově síni Obecního domu v Praze. Mašek zde coby nepřipravený koncertní mistr zkazí houslové sólo ze Symfonie č. 8 Antonína Dvořáka. (Skladatel)
- Ve vinárně U Kroců lze spatřit reklamu na pivo Prelát. To se vařilo v bývalém pivovaru v Nuslích, jenž byl v roce 1960 změněn na sladovnu a jeho areál postupně zabraly České vinařské závody. (rakovnik)
- Film se vyznačoval psychologickou jemnokresbou, která plynula z osobní zkušenosti Martina Friče i Zdeňka Štěpánka (Jindřich Danda) s alkoholem. (Ded@M@tes)
Reklama