Lilyhammer

Jednoduchý, geniální nápad natočit seriál v norsko-americké koprodukci, kde vlastně od začátku všechno šlape. Věčně zamračený hlavní hrdina, který si za svůj úkryt zvolí město, které by asi čekal málokdo. Když k tomu připočtu "hvězdné", místní osazenstvo a spoustu humorných situací, u kterých se zasmějete a není Vám vůbec trapno, je má spokojenost po první sérii veliká a skoro maximální. Tu pomyslnou půlku si nechám do další, navzdory nějakým klevetám, co jsem někde zaslechl. Viď, SNAREDE! Druhá série- kdyby se to celé drželo pouze anglické stopy, tak bych asi dnes pětkoval, bohužel seriál ztrácí ve druhé půli dech a přes některé výborné momenty to Steven nezachrání ani s tím věčně držkatým ksichtem. Takže čtyři plus a jdeme na třetí sérii. Nejoblíbenější postava? Torgeir, Torgeir a zase Torgeir! Třetí série- pořád hodně dobrý, ale přece jen a to hlavně na konci scénář vaří hodně z vody, což je bohužel dost vidět. Ale i tak patří tenhle seriál k tomu nejzajímavějšímu a nejvtipnějšímu počinu, co jsem kdy viděl. A že toho nebylo málo. (10.10.2016)

Nejsem příznivcem míchání komedie a mafie. Ale tady to šlape na plno. Střet New Yorkského mafiána s norskou realitou (socializmus, uprchlíci, dobrosersví ) je třaskavý. Steven Van Zandt je tahounem a vedlejší postavy perfektně sekundují. Za zmínku stojí jeho parťák, nebo probační úředník. Tři série tak akorát, série není nuceně natahovaná a důstojně se uzavře (byť trochu překotně, asi zastavený projekt). Odkazy na Sopranos jako bonus. (11.01.2017)

Koncept s ohromným potenciálem, ale bohužel výsledek někde na půl cesty. Premisa o ostříleném newyorském mafiánovi,. který se v rámci programu na ochranu svědků nechá přesídlit do norského zapadákova Lillehammer se odvíjí v očekávatelných hrátkách se schématy mafiánských filmů, které staví na tom, že důvěrně známé situace se odehrávají v upjatém i úsměvně přízemním prostředí ospalého severského maloměsta. Jenže veškeré dění je naprosto předvídatelné, ale tvůrci ho zcela kontraproduktivně natahují, takže očekávané pointy přicházejí až ve chvíli, kdy už jsou jakékoli napětí a tah scény dávno pryč. "Lilyhammer" prostě měl vzniknout v klasickém sitcomovém formátu půlhodinovek, ale namísto toho je dění každého dílu natahováno o zcela zbytečných patnáct minut déle. Nením, zda bylo potřeba, aby diváci vedle směšnosti a nosné kontrastnosti postav vůči prostředí museli také pocítit, že v Lillehammeru prostě chcíp pes. (31.03.2012)

Dear nephew, the most wonderful thing has happened here in the cold North. I finally found some friends. They don’t like black people and they sure don’t like homosexuals, but they just can’t help themselves: they love Balotelli. Humor, se kterým si rozumím. Není to sice enigmatická smršť Červeného trpaslíka a pravda je, že čím hlouběji se do sněhu norského maloměsta propadáme, tím víc místy vtip ve scénkách skřípe, někde trapnost humor spolehlivě poráží, některé díly jsou slabší, jiné lepší, celkově vzato jde ale o příjemný poločerný humor, který generuje konstantně dobrou náladu. Násilí se objevuje jen jako výlučně okrajový doplněk a drží se díky bohu před hranicí samoúčelnosti. Baví mě tu všechny postavy, ztvárněné s vyváženou mírou drobné či větší nadsázky, a snad i proto, že Norsko trochu znám, užívám si komicky zachyceného střetu kultur norského sklonu ke kolektivistickému, hyperkorektivnímu socialismu s tradičními hodnotami, i vtipně pojatého tématu imigrantů, v němž autoři rozhodně „loupají ten banán ze správné strany.“ Sympatická postava Stevena van Zandta je jistě nenahraditelnou ústřední devizou celého seriálu, ale skvělý je i Fridtjov Såheim, Paul Kaye a další. (07.11.2015)

Steven Van Zandt se pro tuhle roli narodil, ty ksichty co pořád dělá, držení těla, pohyby - výborný. A za zmínku stojí i některé místní postavičky, samozřejmě Torgeir, kterýho si člověk chtěnechtě zamiluje, Arne, kterej řekne v průměru tak 3 slova na epizodu a hlavně Jan - knírek, prasečí očka a ujeťáckej smích. Celkem nápaditá, vtipná, veskrze příjemná záležitost. (15.06.2016)