Lilyhammer

Nejsem příznivcem míchání komedie a mafie. Ale tady to šlape na plno. Střet New Yorkského mafiána s norskou realitou (socializmus, uprchlíci, dobrosersví ) je třaskavý. Steven Van Zandt je tahounem a vedlejší postavy perfektně sekundují. Za zmínku stojí jeho parťák, nebo probační úředník. Tři série tak akorát, série není nuceně natahovaná a důstojně se uzavře (byť trochu překotně, asi zastavený projekt). Odkazy na Sopranos jako bonus. (11.01.2017)

Lilyhammer má skvělý nápad, který dobře baví. Mafián Frank je ze staré školy a musí začít nový život v norském městečku, které však zná jen díky olympijským hrám, které se zde před lety konaly. Vzhledem k tomu, že je to mix komedie a dramatu, který postaven hlavně na střetu Franka s novou životní situací, tak to samozřejmě přináší vtipné situace, které jsou způsobeny "kulturními rozdíly". První řada mě vážně bavila, ale je trochu škoda, že ten původní nápad rozdílnosti se v průběhu dalších sérií trochu vytratí a stočí se hlavně k mafiánským praktikám. I tak je to slušná podívaná, co stojí za vyzkoušení. (05.06.2021)

Dear nephew, the most wonderful thing has happened here in the cold North. I finally found some friends. They don’t like black people and they sure don’t like homosexuals, but they just can’t help themselves: they love Balotelli. Humor, se kterým si rozumím. Není to sice enigmatická smršť Červeného trpaslíka a pravda je, že čím hlouběji se do sněhu norského maloměsta propadáme, tím víc místy vtip ve scénkách skřípe, někde trapnost humor spolehlivě poráží, některé díly jsou slabší, jiné lepší, celkově vzato jde ale o příjemný poločerný humor, který generuje konstantně dobrou náladu. Násilí se objevuje jen jako výlučně okrajový doplněk a drží se díky bohu před hranicí samoúčelnosti. Baví mě tu všechny postavy, ztvárněné s vyváženou mírou drobné či větší nadsázky, a snad i proto, že Norsko trochu znám, užívám si komicky zachyceného střetu kultur norského sklonu ke kolektivistickému, hyperkorektivnímu socialismu s tradičními hodnotami, i vtipně pojatého tématu imigrantů, v němž autoři rozhodně „loupají ten banán ze správné strany.“ Sympatická postava Stevena van Zandta je jistě nenahraditelnou ústřední devizou celého seriálu, ale skvělý je i Fridtjov Såheim, Paul Kaye a další. (07.11.2015)

Seriálu Lilyhammer se podařilo vytvořit něco jedinečného. Steven Van Zandt válí a i když to není vyloženě kladná postava, fandíte mu ve zaťatými pěstmi. Není to čisté drama, kriminálka ani komedie, od každého se tam najde trošku. Je protkaný norskými prvky a překrásnými zasněženými scenériemi a rustikální hudbou, ale také italsko-americkými mafiánskými hláškami. Ostatní postavy také nezůstávají pozadu, možná v prvních pár dílech kraluje hlavně "Frank", ale pak se ukážou i ostatní. Troufám si tvrdit, že u tohoto seriálu si každý přijde na své a nemůže se nelíbit. (26.11.2013)

Koncept s ohromným potenciálem, ale bohužel výsledek někde na půl cesty. Premisa o ostříleném newyorském mafiánovi,. který se v rámci programu na ochranu svědků nechá přesídlit do norského zapadákova Lillehammer se odvíjí v očekávatelných hrátkách se schématy mafiánských filmů, které staví na tom, že důvěrně známé situace se odehrávají v upjatém i úsměvně přízemním prostředí ospalého severského maloměsta. Jenže veškeré dění je naprosto předvídatelné, ale tvůrci ho zcela kontraproduktivně natahují, takže očekávané pointy přicházejí až ve chvíli, kdy už jsou jakékoli napětí a tah scény dávno pryč. "Lilyhammer" prostě měl vzniknout v klasickém sitcomovém formátu půlhodinovek, ale namísto toho je dění každého dílu natahováno o zcela zbytečných patnáct minut déle. Nením, zda bylo potřeba, aby diváci vedle směšnosti a nosné kontrastnosti postav vůči prostředí museli také pocítit, že v Lillehammeru prostě chcíp pes. (31.03.2012)