Infiltrátor

Perníkový táta se snaží dostat kokainové taťky? Proč ne, to může stát za to! Dlouho jsem uvažovala, zda mi vadí ta určitá rozvláčnost, táhlost, poklidnost (s občasnými výbušnějšími, akčnějšími scénami), se kterou je příběh podáván. A asi jsem se rozhodla, že vlastně nevadí. Ano, stopáž by mohla být kratší, trochu té akce navíc by se asi také dalo přimíchat. Něco mi ale říká, že ač jsme z jiných mafiánských a drogových snímků zvyklí na vysoké tempo, spoustu krve, násilí a podvědomě to stejné očekáváme od každého dalšího z těchto filmů, tak reálnější obraz daného světa (a světa těch, kteří se do něj snaží infiltrovat) kreslí spíše tento film. Ono než dojde k těm krvavým akčním scénám, je asi v praxi třeba spousta kecání bez násilí, vyjednávání malých a menších dohod, drobných krůčků, budování vztahů, důvěry, příprav k větším akcím; asi je ten mafiánský svět vlastně místy docela nuda. S pocitem, že právě toto má zřejmě film co nejvěrněji zprostředkovávat a že se mu to poměrně daří, mu celkem ráda právě ty zdlouhavější nudnější pasáže i to, že není vždy úplně lehké se ve všech těch přípravách a rozhovorech orientovat (kdo, co, s kým), odpustím. Moc se mi také líbil hudební podkres úvodu a závěrečných titulků. A odnáším si z Infiltrátora dva, pro případnou kariéru protidrogové agentky zřejmě stěžejní, poznatky - dobře si rozmysli, děláš-li pro DEA či podobné spolky, jestli si budeš pořizovat rodinu. Dávej bacha, až se budeš infiltrovat, aby se ti tvé nové já a nový život příliš nezalíbily, mohlo by být pak docela náročné vracet se zpět ke starým známým pořádkům. 75 %. (19.06.2023)

Nerad bych si tahal info z prdele, ale po třitisícech filmech jsem došel určitému poznatku a ten je, že začátek, prostředek a konec je kurevsky důležitý faktor ve výtvorech jakéhokoli příběhového ražení. Každý dobrý film musí mít začátek, prostředek a konec či se aspoň skládat z pidizačátků, pidiprostředků a pidikonců. Když už se na to nějaký sebevědomí jožin rozhodne vysrat a dát tak sbohem gradaci děje, tak by si měl být setsakramenstky jistý, že byl políbený genialitou. Takoví tvůrci bezesporu existují. U nich se však všechny filmové aspekty snoubí v tak jiskřivé a koulelechtající symbióze, až má divák na ptáku, jestli dějová linka stoupá nebo jede vodorovně. Jeden příklad za všechny je Paul Thomas Anderson. Čímž se také menší oklikou dostávám k tomuto snímku. Mít to začátek, prostředek a konec, tak ho s neutrálním pocitem slupnu a za týden ho bezbolestně zapomenu. Takhle jsem však poměrně nasranej, na jazyk se mi dere výraz "rozbředlá sračka" a s nechutí si uvědomuju, o kolik života jsem v těch dvou hodinách přišel. Jo, robzředlá sračka je poměrně výstižné označení - rozbředlá sračka, kde tak hezky hrál Bryan Cranston. (22.10.2016)

Infiltrátor si podle mě zasluhuje daleko lepší hodnocení než zdejších dvaasedmdesát procent. Před zhlédnutím bych si netroufal říct, že by mě takový film normálně svým zpracováním mohl totálně odrovnat, ale toho přesně tento snímek docílil. Nedávno jsem viděl od Furmana Obhájce, a tak jsem si musel pustit další jeho výtvor. Atmosféra osmdesátek je skvěle vytvořená, nepřišlo mi to vůbec umělé, ba právě naopak z toho vanula opravdová realita tehdejší doby. V hlavní roli Bryan Cranston, který by za takový výkon zasloužil zlatou sošku. Ono celkově herci zde byli perfektní, nikdo nepřehrával, všichni se zhostili svých daných rolí výborně. Bylo neuvěřitelné sledovat, čím si opravdový agent musel projít. V některých chvílích jsem už opravdu nedokázal pochopit, jak jen ten člověk dokázal udržet kamennou tvář a na vše tak rychle reagoval bez sebemenšího zaváhání. Za to nemůžu jinak než smeknout. Akčních scén tady pár sice je, ale je to hlavně o dialozích. Nejlepšími momenty filmu jsou bezesporu ty chvíle, při kterých byl hlavní hrdina málem prozrazen (vím to, protože z nich šel mráz po zádech a člověk si uvědomoval to nepříjemné napětí ve vzduchu, které se mohlo zničehonic změnit v totální masakr). Jeden z nejlepších počinů tohoto roku. Za mě dávám 90 % (08.02.2017)

Slušně odvedená práce, jen se mě v podobných případech nedaří ztotožnit se s hlavními hrdiny... Z lidí, kteří se vetřou k vám do rodiny, berete je jako své nejbližší přátele, se nakonec vyklubou odporní fízlové, kterým nejde o nic jiného, než vás strčit do basy. Jinak jde o napínavý příběh s dobrými herci, kde se mně obzvlášť líbil Benjamin Bratt coby elegantní Roberto Alcaino. (24.05.2017)

Síce absolútne rutinne nakrútený triler na motívy skutočných udalostí, ale téma je natoľko silná, že to stačí. Réžia necháva priestor pre hercov a Cranston s Leguizamom, ale aj Brettom sa vyfarbili v tom najlepšom svetle. Téma rozpadu rodiny na dvoch príkladoch nevyrušuje a neprebíja boj proti organizovanému zločinu. Infiltrátor krásne ukazuje, aké obrovské riziko na seba berú títo radoví zamestnanci, ktorých komanduje nejaká milf šéfka ako boss zamestnancov Tesca. Film navyše pôsobí aj vo svetle záverečného zhrnutia skutočnosti, akoby si vystačil iba s reálnymi faktami. Asi to nebude úplne pravda, ale aspoň si môžeme povedať, že sme po jeho pozretí o niečo múdrejší. (22.07.2017)