Cesta do hlubin študákovy duše

Tak sem si konečně nařídila filmové doučování a podívala se na tenhle film. Cesta to je vtipná, svěží a i po tolika letech pořád aktuální (závratě u tabule, rande místo školy, čtení pod lavicí). Až příští týden dostanu vysvědčení, pokusim se prosadit 2 minuty ticha za propadlé, kteří v naší třídě určitě budou, jen doufám, že nebudu mlčet i za sebe. Kdo ještě neviděl, tak tempo furioso! (24.01.2008)

Průměrné hodnocení 90% od více než 11 tisíců lidí zde na CSFD mi tento film doporučilo. O to větší bylo mé rozčarování a znechucení po jeho shlédnutí. Vždyť tento film je tak špatný! Celou dobu jsem se u něho nudil. Byla to taková trapná otrava, že jsem se musel nutit, abych snímek dokoukal do konce. Komedie? Jediný úsměv, který mi unikl, byl pouze kyselý, reagující na neuvěřitelnou stupiditu, podivnou naivitu, nereálnost a tristní přehrávání některých herců. Jak můžou 30-tiletí herci věrně zahrát studenty gymnázia? Takhle zdvořile, slušňácky, strojeně, konzervativně a hloupě by se učitelé chovat nikdy nemohli, dokonce ani v roce 1939. A ten přesládlý konec? Kam se hrabou hollywoodská béčka. Ne vše zde bylo špatné - někteří páni profesoři jsou zahraní zdařile (Marvan, Plachta, Nedbal). Pár nápadů, kdyby je pan režisér dokázal lépe využít, stálo taky za povšimnutí (viz např. papírek s výsledky na zádech prof. matematiky při písemce a zabavování a následné hltání komiksů francouzštinářem). Jak se někteří opovažují tohle dávat na úproveň klenotu geniálního Marečka... Musím zde po pravdě uvést, že komedie je můj oblíbený žánr a že existuje několik starých filmů pro pamětníky v čele s Kristiánem, které se mi opravdu líbí. A také, že jsem byl na tento film po četbě mnohých hodnocení natěšen. A teď je jednoduše nechápu. Tenhle film považuji za špatný po režisérské, scénáristické i technické stránce. Za hodně špatný. Zastaralý a rozhodně vůbec ne za nadčasový. (06.03.2010)

I po tolika letech je tento styl humoru pro české filmy stále typický. Dospělí lidé (myšleno herci) v lavicích, hrající si na nezbedné studenty, satira, nadsázka, typičtí učitelé, jak si je můžeme pamatovat i my... Jen o té duši studentově jsme se toho příliš nedozvěděli. Z dnešního pohledu už se smíchy popadat za břicho budou možná jen pamětnící, avšak naopak leckdo může zatlačit slzu nostalgie, žub času se tedy na tomto, od Československé tvorby neoddělitelného, filmu nepodepsal jen negativně. Stejně si ale myslím, že Cesta do hlubin študákovy duše je mnohem více "pouze" příjemná, než dokonalá. 7/10 (16.04.2009)

Nepřímé pokračování Školy, základu života se rovněž inspirovalo zápisky profesora Jaroslava Žáka, některé role v něm hrají stejní herci, opět nechybí pamětihodné momenty („Jaktože prcháte sám? Prchat se musí hromadně.“) a je to opět příjemný způsob jak zavzpomínat na školní léta. Pro všechny bývalé či současné študáky je to „must see“ záležitost. 80% Zajímavé komentáře: Eddard, dobytek (02.09.2006)

Snímky dobové a snímky dáta staršieho niesu mi proti srsti. Práve naopak. vidím v nich základ všetkého, na čom stojí kinematografia dnešná. Ale nie všetko jest základ pevný a večný. Naivnosť sálajúca z filmu tohoto sťaby žeravé plamene, kazí príjemný dojem a otázka sa kladie, v čom to taká výnimočnosť nachádza sa? (10.02.2014)