Čapkovy povídky

Na dnešnú dobu by to možno chcelo svižnejšie tempo, no je dobré, že tu ide o 5 krátkych príbehov, ktoré sú spojené tak, že utvárajú akoby celistvý film. Príbeh o prepustenom je v pár momentoch ako antická tragédia, prípad s dieťaťom je niečo, čo mnohí muži isto pochopia, balada o tom Slovákovi je veľmi zaujímavým historickým a kultúrnym pohľadom na obyčaje slovenského národa v dobách minulých, pričom ma zaujalo, že Frič nevyužíval vzniknuté možnosti zápletky, ktoré by v dnešnej dobe využili, ale vytvoril si vlastné. Ukradnutý spis je také vodítko ako sa neodhaľovať, ak ide o niečo vážne a posledná časť môže byť zaujímavá dialógmi aj pre neveriacich. Slovensko v istých častiach priam ako Sibír, polícia rozháňajúca demonštrantov vo filme v rokoch, kedy sa vraví, že boli slobodnejšie než to, čo prišlo v roku 1948 je celkom zaujímavý pohľad a o pár veciach to vypovedá. Čapek vytvoril pozoruhodné dielo a je dobré, že to niekto sfilmoval. (20.03.2016)

Adaptace Čapka jak má být, pětice výborných povídek, která je každá tak trochu z jiného soudku, takže divákova pozornost nijak nepolevuje. Hned první povídka zaujme civilními výkony, slovním humorem a velmi zajímavým použitím vnitřního monologu, druhá je ze všech nejvtipnější a nejroztomilejší, další je vrcholem filmu co se atmosféry a obrazového zpracování týče, netradiční exkurze do zapadlých končin slovenských hor je opravdu působivá, čtvrtá povídka mi přišla nejslabší, taková klasický humorný detektivní příklad, který stojí zato hlavně díky politováníhodnému Pišťkovi a jedné z pozdních rolí Nedošínské. Poslední, nejfantastičtější mi přišla velmi smutná, přímo se dotýká samotné lidskosti a její poslední záběr se ztracenou kuličkou je jednou z nejkrásnějších teček, kterou se může náš film pochlubit. A aby toho nebylo málo, vše je propojeno originální linií komisaře ve ztvárnění Marvana, který se mermomocí snaží dostat na dovolenou, leč marně. Frič i po válce zůstal jedním z nejzajímavější, tvůrců, kterého nespravedlivě zastínila mladší generace, když si jen vzpomenu na filmy 13. revír, Varúj, Návrat domů, Pytlákova schovanka, Past, Císařův Pekař a Pekařův císař, Tajemství krve, Dnes naposled a Hvězda zvaná Pelyněk, připadá mi adekvátní ho zařadit po bok nejvýznamnějších tvůrců poválečného dvacetiletí, které mnohdy převyšuje i neotřelým ztvárněním vhodně vybraných látek. (03.03.2010)

Jedno vlakové kupé. Touto pomůckou dokázal Frič výborně zakomponovat do jednoho filmu vybrané povídky z Čapkových "Kapes". Všechny se nějak točí kolem lidského nitra a svědomí. Střídají se humorné i závažné příběhy, jak to v životě chodí. Poslední povídka s nebeským soudem je úchvatná. "A proč vlastně vy, proč ty bože nesoudíš? - Inu, protože všechno vím." (14.09.2006)

Povídky šikovně vybrané, hezky poskládané, famózně obsazené a provedené, ale hlavně velice hřejivé. Pocit lidskosti (ale rozhodně ne podbízivé) z filmu sálal dlouho před poslední povídkou, která už se v sentimentu přibližuje Caprovu Krásnému životu. Jednoznačným vrcholem filmu je Balada o Juraji Čupovi, ale žádná vyloženě nezaostává. Pan Čapek by snad měl radost... Já ji měl rozhodně. (23.11.2008)

Je pravda, ze povidky na sebe krasne navazuji. Ne kazda me ale zaujala ( Pripad s ditetem, Ukradeny spis ). Mym jasnym favoritem je povidka prvni- Propusteny. Vnitrni hlas Zaruby ve svete, ktery 12 let nevidel je vynikajici. Balada o Juraji Cupovi je sice velmi silna, s vybornou hudbou, moc se me ale nedotkla. Prumerny film. (02.02.2010)