Sama v čase normálnosti

Zvláštní. Ani jsem se na tento film nechtěla podívat, ale mamka mě přemluvila. A po konci jsem vůbec nelitovala, že jsem to viděla. Na začátku tvrdá vrchní sestra a na konci vyčerpaná sestra pomáhající starým lidem jíst a dojít si na záchod. Je až neuvěřitelné, co dokázal Viktor Polesný za 90 minut vykouzlit. Opravdu velmi dobrý film i když k dokonalosti mi tam ještě něco málo chybělo. 90% (29.01.2012)

-TO SI PÍSKÁTE KRYLA -A CO MÁ BEJT? -NIC, NO. Žádná zbytečná deprese, jen věcné zachycení doby bezčasu spolu se skutečně uvěřitelnými charaktery (např. Jan Kačer měl na malém prostoru charismatu na rozdávání.) Viktor Polesný režíruje velice dynamicky a Lucie Konášová je rozhodně zpět. Velice oceňuju úděl, který přijala hlavní hrdinka bez remcání. Starý rok je za námi, máme lehkou kocovinu, nezbývá, než umýt trošku toho nádobí a žít dál...maminka přijde po poledni a dcera se zetěm budou mít taky zpoždění. Jakpak to bude s Mašíny, smím-li se zeptat? :-) (17.01.2012)

Vzpomínka na komunistický absurdistán nám velmi dorým příběhem velmi dobře přibližuje ty pokřivené charaktery a morální úpadek v čase tzv. normalizace. Nela Boudová v roli zapálené komunistky, která však ještě neztratila elementární slušnost a zdravý rozum hraje výborně. Mám pro tuto herečku slabost. (25.04.2021)

Téma Charty 77 nebylo dosud veřejnoprávní televizí vytěženo ani z poloviny tak, jak by si to tenhle nesporně důležitý moment naší historie zasloužil, takže už za volbu tématu má Viktor Polesný body navíc. Nejvíce se tenhle nový televizní film blíží Brabcovu PF 77, nemá ale onu naléhavost a hloubku. Šedavost normalizace byla trochu potlačena, nesklouzla ale k podivně pastelovým návratům seriálu Vyprávěj. Hlavně z počátku jsme měl trochu problémy uvěřit některým hercům jejich role, scénáristka ovšem vedla jednotlivé dějové linie tak umně, že mne příběh záhy vtáhl a už nepustil. Hlavně propojení dobového kontextu a ryze osobních problémů vdovy, matky samoživitelky v éře reálného socialismu stojí za pochvalu, stejně jako vykreslení charakterů všehoschopných soudružek a kariérních lékařů. Výborná byla pak rekonstrukce příjezdu Václava Havla a Pavla Landovského k poštovní schránce a jejich pokus poslat chartu prezidentu Husákovi. Dojem autentičnosti podpořilo i použití dobového televizního vysílání a dalších dobových propriet. (Silvestr 1983 mi pak čistě subjektivně připadal, jako by vypadl z nějakého filmu Bohdana Slámy, ti punkeři byli úžasní...) Z hlediska kolektivní paměti je dobře ukazovat právě takovéhle příběhy, aby se na dobu totality u nás jen tak nezapomnělo... Záslužný (veřejnoprávní) počin... (08.01.2012)

Ukazuje, že když se podaří kvalitní scénář, který vyrůstá z důkladné znalosti dobových reálií včetně normalizačních komunistických obřadů, může se podařit kvalitní dílo. Srovnávám-li tuto věc s polotovarově dokonalou VOLHOU, která zůstala na půli cesty, vynikne prokreslenost charakterů hlavních postav, kvalita hereckého obsazení s vrcholem v roli Nely Boudové, i citlivé postižení útisku té doby. Byly o to nebezpečnější, oč víc se člověk vymykal jejím konzumním lákadlům, která bezesporu také případ od případu existovala. Lucie Konášová patří po zásluze k protagonistům polistopadové scénáristiky a její úloha na tomto nesporném úspěchu Česká televize určitě nebyla zanedbatelná. (10.05.2024)