Mavericks: Na divokej vlne

Tady nebylo opět co řešit. Film založený na reálných událostech, navíc ze sportovního prostředí, je vždy něco, co si velice rád užiju. Opět jsem byl nadšený, protože sledovat něčí cestu za úspěchem, mně baví a ještě jsem snad neviděl film z tohoto žánru, který by dostal jako moje hodnocení odpad. Škoda toho, že život umí nastavovat i svoji odvrácenou tvář a konec nebyl moc veselý. Ale i to je život a proto je třeba ho i tak brát. (19.04.2015)

Ať mi už konečně někdo vysvětlí logiku uvažování hlavounů našich multikin. Já se začínám bát, aby to u nás za chvilku nebylo s návštěvou kina jako s lyžováním; zajezdit se tu sice dá, ale na pořádné hory musíme do ciziny. Kdo si tenhle upřímně opravdový film vyloženě nenašel, tomu ho spláchly divoké vlny současné bídy. Čtu tady několik výhrad k vystavění příběhu a napadá mě hned otázka, jestli jste takhle kritičtí i k vlastním životním zvratům? Pokud se někomu zdál vývoj postav nulový, můžu mu k tomu říct jen to, že plátno je taková ta veliká barevná věc vepředu. Ještě bych rád dodal dvě věci - Divokou vlnu si v klidu sjedou i ti, kteří neznají jiné prkno než žehlící, no a také to bylo historicky poprvé, co jsem v kině seděl s kulichem na hlavě... Omluva, že se porouchalo topení, je lichá, protože v litomyšlském kině nikdy žádné topení ani nebylo, takže rozbíjet se nemá co. (05.01.2013)

Na "prkně" jsem nikdy nestál, ale stejně na mne tenhle malý komorní film zapůsobil. Upřímně, čekal jsem klasické šablonovité sportovní drama. No a to jsem vlastně i ve výsledku dostal. Jenže Chasing Mavericks má zvláštní kouzlo. Snad za to mohou ty obrovité vlny, příjemné herecké výkony, nebo fakt, že jde o příběh podle skutečných událostí, ale Na divoké vlně na mne opravdu udělalo dojem a i když nejde o nějaké vrcholné dílo kinematografie, tak se mi vrylo do paměti. (23.12.2012)

Souhlasím s tím, že kdo má rád surfařinu, tak si přijde určitě na své, obzvlášť v té závěrečné části to vážně nemá chybu. Co se ale týká příběhu jako takového, který je sice podle skutečné události, tak moje emoce byly víc v pohotovosti pokud se jednalo o surfování, než o příběh samotný, takže někde bude chyba. I když připustím, že to je zřejmě ve mně, tak mohu jen konstatovat, že je mi to líto už kvůli samotnému Jayovi. Docela mě to zaskočilo vzhledem k poměrně dost zkušeným režisérům, od kterých bych očekávala daleko lepší zpracování. On je to velký kumšt natočit něco, co se skutečně stalo takovým způsobem, aby to diváka chytlo hned na první nadechnutí. Nicméně mezi surfaři je Jay Moriarty určitě velkou legendou, na kterou se nedá zapomenout a to je asi podstatné. Já jsem si jen při tomhle filmu nemohla nevzpomenout na Jacka Johnsona", zpěváka, který byl také profesionálním surfařem, ale jemu stačila k ukončení jeho kariéry jen taková nehoda, která mu vyrazila přední zuby. Já se mu vůbec nedivím, já bych se zachovala úplně stejně. (15.05.2013)

Cinema City Anděl - Povedené sportovní drama, které napsal sám život. Dobré bylo, že dostávali oba hlavní herci stejně prostoru. Přece jenom Butler je hvězda, takže by se nikdo nemohl divit, kdyby byl na plátně pořád on. Kamera byla vynikající, pohledy na obří vlny braly na velkém plátně dech. Stejně tak finále, u kterého jsem byl v napětí. No a v úplném závěru nejeden člověk i slzu mohl uronit. Rozhodně po filmu ještě někdy sáhnu. 75% (with J.) (11.12.2012)